Bylo to žluté a oválné. Matně jsem si a něco takového ze své minulosti vzpomínala, ale pojmenovat jsem to už nedokázala.
„Citrony." vysvětlil mi, když uviděl můj výraz. Hlavou mi najednou proletěl několik dávno zapomenutých vzpomínek.
Chtěla jsem se po jednom z citronů natáhnout, ale měla jsem stále svázané ruce.
„Jelikož tě potřebuju živou, nechám tě se najíst, ale nepochybuj o tom, že být na živu, neznamená být za to rád."
Vzal nůž a přeřízl jím provaz nad mou hlavou. Okamžitě jsem se vrhla k nejbližšímu jídlu.
Mladičký kapitán okamžitě vystartoval a chytil mou pravou ruky. Zpoza svého těla vytáhl připravený provaz, kterého jsem si předtím nevšimla a přivázal mi jím ruku zpět na jeji původní místo.
„Jen pro jistotu." pronesl. „Druhou ti prozatím nechám volnou, ale něco zkusíš a nebude se ti líbit, co přijde. To přísahám."
Sledovala jsem ho, ani nevím jakým pohledem. Levá ruka, kterou jsem se natahovala po citronu trochu ochabla.
„C... Nečum tak na mě." odfrkl si povýšeně a plivl mi do tváře.
Odvrátila jsem pohled a setřela si slinu z obličeje. Ještě jednou jsem na něj letmo pohlédla, ale pak už jsem si ruky uchopila jedinou jedlou věc, kterou jsem měla nadosah.
Jakmile jsem si kousla, ucítila jsem, jak moje tělo porůstá šupinami. Jako by se něčemu bránilo. Ta žlutá věc neměla chuť. Žádnou.
ČTEŠ
Poslední panna
FantasyUcítila jsem ledovou vodu, která mě při dopadu celou obklopila. Nadechla jsem se v naději, že se někde v mé blízkosti ukrývá kyslík. Chlad do mě řezal, jako nůž a kámen přivázaný řetězem k mé noze mě táhl stále níž. Najednou jsem ucítila prudkou bol...
