Poslední panna

Kapitola XXIII.

Z úst se mi vydral podivný zvuk. V první chvíli jsem ani nevěděla, co to vlastně bylo, jak ho pojmenovat a v druhé jsem zase nemohla uvěřit, že vyšel z mého hrdla. Mé rty byly zkřivené do povýšeného úšklebku a ten zvuk. Co byl ten zvuk? Byl to tichý, téměř neslyšný, ale přesto nepřeslechnutelný smích.

Krev stále odkapávala z natrženého rtu a já jen sledovala, jak se rozplývá ve slané vodě. Zbytku posádky trvalo dobrých deset minut přesvědčit Terena, aby sebou přestal trhat a přinutit ho odejít. Upřímně jsem měla hlad. Jelikož to jídlo, co mi donesli nechali ležet tam, kde ho upustili, když se pokoušeli zklidnit Terena. Zkousla jsem si ret a pokusila se vysvobodit z provazů, jako už jednou předtím, ale nešlo to. Kdyby to šlo, tak už tady přece dávno nejsem, ne?
Dlouho se nic nedělo, nikdo nepřicházel a jen slunce pokračovalo ve své každodenní pouti.

Jen jsem sledovala tu zlatou kouli pohybující se po nebeské báni, tak klidně a příjemně známě. Hodiny ubíhaly, jedna za druhou a nic se nedělo. Všude byl klid. Jen vlny tiše omývaly písčité břehy ostrova a vítr ševelil ve větvích stromů. Potichu jsem si pobrukovala melodie, které jsem kdysi znávala, a které nikdy nevyvolaly smrt a hrůzu. "Ahoj" ozvalo se. Už jsem věděla, kdo přišel. Přesunula jsem svou pozornost z ohnivého kotouče na chlapce přede mnou. Vítr mu čechral vlasy stejně jako pokaždé a na rtech mu pohrával lehký úsměv. Ruku měl nataženou směrem ke mně a v ní držel jablko. Absolutně jsem nechápala co čeká, že udělám. Ruce jsem měla stále svázané nad hlavou, a jak bylo z mé přítomnosti zjevné, nemohla jsem se z nich jen tak dostat. V očích mu probleskla jiskřička pochopení a po chvilce už byla moje pravá ruka volná.

Se zářivým úsměvem ke mně znovu natáhl ruku s jablkem, jehož jsem se jedním svižným pohybem zmocnila. Jediný rozdíl mezi jablkem a citrónem pro mě byla realita, že při jezení jablka jsem neměnila podobu. 

Jablko už bylo dávno tatam. Nic se nezměnilo. Neusmála jsem se na něj, nepromluvila jsem, ani jsem nic nenaznačila. Ale Liam tu stále seděl.