Byla jsem zmatená.
V první chvíli jsem cítila, jak mě jeho silné paže objímají a ve druhé už jsem ležela na zemi, z nových ranek mi tekla krev a na rukou jsem měla těžké okovy. Pohlédla jsem mu se zmatkem do očí a pochopila. Nenávistný pohled, kterým mě propaloval, bolel víc než veškerá moje zranění.
Chtěla jsem říct jeho jméno, ale nedokázala jsem zformovat, byť jen první písmenko.
Hleděla jsem na něj a až po chvíli si uvědomila, že se třesu.
„P-proč?" slova prořízla vzduch.
„Jsi jiná. Jen se na sebe podívej. Jsi zrůda!"
Jeho slova mi duněla hlavou. Jsi zrůda! Jsem zrůda? Má snad pravdu? Rozbolela mě z toho hlava. Chytila jsem se za ni, bolestí jsem už skoro neviděla.
Podvědomě jsem cítila, jak mě někdo chytil a někam mě vleče. Pak mě pustil a já spadla na zem. Slyšela jsem hlasy. Něco mi říkaly, ale jako by mluvily cizí řečí.
Za dobu co jsem byla mimo jsem utržila spoustu zranění. Například rány od biče na mých zádech, vysypané solí, mě naprosto ničily. V mé ruce, ani nevím, která to byla, mi pulzovala bolest, která ohlašovala zlomeninu. Krev mi tekla z nosu i úst a v cele, kde jsem se ocitla to železitě páchlo.
Přišel k mřížím s hrnkem. Byla v něm voda plná kalu a špíny. Prostrčil ho ke mně.
Když odcházel, doprovázel ho děsivý úsměv spolu s jeho posledními slovy.
„Užij si své poslední dva dny..."
ČTEŠ
Poslední panna
FantasyUcítila jsem ledovou vodu, která mě při dopadu celou obklopila. Nadechla jsem se v naději, že se někde v mé blízkosti ukrývá kyslík. Chlad do mě řezal, jako nůž a kámen přivázaný řetězem k mé noze mě táhl stále níž. Najednou jsem ucítila prudkou bol...
