o životě Vendy Hudson☂️

2 část

Pohled Pětky

„První fotku co tu mám je Klaus Hargrevees a bydlí tu v Torontu" řekl jsem si v hlavě..stále ale nedokážu pochopit co mají semnou společnýho.. vždycky jsem si říkal: „proč nemám stejný příjmení jako otec nebo matka?" Nikdy jsem to nechápal.. třeba to není moje pravá rodina ale ti co jsou na fotkách ano! Určitě to skrýval před všemi,ale nejsem si jistej jestli si myslím pravdu..
Zastavil jsem mé auto a vyběhl ven ke dveřím jedné obrovské vily..chtěl jsem zaklepat ale přišlo mi to nezdvořilé..tak jsem se teleportl do bílého pokoje kde bylo prázdno kromě pár plakátů nějakých žen a nějakých můžu..také tam byla postel..nebyla přelehlá nic..jako kdyby byla úplně nová a pod ní byl velký prostor na "velký" krabice..najednou jsem uslyšel kroky vedoucí nahoru do bílého pokoje..rychle jsem povytahoval všechny "velké" krabice a schoval se pod postel..najednou do pokoje vstoupil tancujici polonahý muž..můj pohled se ihned zhnusil..chtěl jsem odsud co nejrychleji odejít ale..nebyl jsem si jistej jestli to je nebo není on..nakonec se posadil na postel a otevřel si láhev vína a povzdechl si..nedalo mi to na vybranou a využil jsem situace a teleportl jsem se těsně vedle něj..kluk co vypadající jako ožralec se na mě podíval a začal se mi smát jako kdybych měl na sobě oblek klauna..ukázal jsem mu fotku na které byl zřejmě on a řekl jsem „jste to vy?" Podíval jsem se do boku..cítil jsem se v celku dost trapně..kluk neboli Klaus mi vytrhl fotku z ruky a stoupl si vedle mě a nechápavě řekl „kde si to vzal?" Podival jsem se na něj a vše jsem mu vysvětlil. Kluk pod jménem Klaus se na mě usmál a obejmul mě,nemohl jsem ho odstrčit objímal mě až moc pevně..

Pohled Vendy
Dojeli jsme na místo kde pětka nechal auto já rychle zaplatila a vystoupila z taxíku..všimla jsem si že dveře jsou otevřené..tak jsem vtrhla dovnitř s velkou odvahou že jdu zachránit bráchu který je určitě v nesnázích..první co jsem viděla byl velký, čistý bazén do kterého bych nejradši skočila v plné parádě.. zatřásla jsem hlavou aby mi tahle myšlenka rychle utekla z hlavy..„jdu zachránit bráchu ne se koupat!" Řekla jsem si hrdinsky..vešla jsem do krásné vily..byla jsem ohromena její krásou..najednou jsem slyšela hlasy které pochází z vedlejší místnosti. vyběhla jsem nahoru po schodech a zakřičela jsem „okamzite půst mého bratra ať jsi kdo jsi!!!" Nějaký kluk se na mě podíval který vážně roztomile objímal mého bratra.. brácha situace využil a odstrcil od sebe toho kluka.
Začala jsem se červenat, hodně jsem se totiž ztrapnila...„eheh asi ruším..ze ano? Heh.." řekla jsem stydlivě
„nee vůbec pojď se taky obejmout" řekl ten polonahý kluk a obejmul mě také..nakonec mě po pěti minutách pustil a podíval se na nás a řekl „vy jste příbuzní že ano?" A usmál se na nás...my jsme oba odpověděli naráz „ano!" „ne" zasekla jsem se proč pětka řekl že ne......„a-ano?! Pětko co to kecáš za nesmysly?" Řekla jsem nechápavě.. pětka se na mě naštvaně podíval a řekl „muzes mi vysvětlit proč jsi tady? Zas o mně pochybujes? Říkám ti že nejsem už malej! Už zvladnu všechno sám! Je mi 13..co myslíš?" Podívala jsem se na zem a řekla si že má pravdu. mám o něj moc starost ale, je to můj bratr a přeci jen je mladší než já. Podívala jsem se na něj a zakřičela jsem „jsem tady protože jsem se o tebe bála! Mám o tebe strach!" Pětka se zasekl a začal na mě také křičet „ty máš o mě vždycky starost! Já nejsem děcko! Vidíš? našel jsem ho sám! Bez tvojí pomoci!" Potom jsme se začali hádat, nakonec do toho ale vstoupil ten polonahý kluk. „měli by jste se přestat hádat, cítím se vynechaný" pousmál se. Já i brácha jsme přestali v hádání, ale nedokázali jsme se na sebe ani kouknout. „Jsem Klaus Hargrevees a vy?" Podíval se na nás pohledem, že čeká na pravdivou odpověď...nakonec jsme Klausovi řekli naše jména. Klaus mi řekl, že všechno mu můj bratr vysvětlil, ale že netuší jak je to možné, ale i přesto jsem byla na bráchu hrdá, že to doopravdy zvládl i beze mně..nakonec jsem to ale spustila z hlavy. usmála jsem se a řekla „pomuzes nám najít další zbytek rodiny Hargrevees? Prosím" Klaus radostně kývl a všichni tři jsme nasedli do lesklého černého auta které patří mému bratrovi...

Pohled pětky
Celou cesty si Vendy a Klaus zpívali...bylo to otravné, mám chuť je zaškrtit. Další koho mám na fotce je Allison Hargrevees. Je tmavší pleti, má černý vlasy a černý oblečení. Jak tohle může být moje příbuzná když je tmavší pleti... Začal jsem upravovat GPS, abych dostal tuhle myšlenku pryč...zastavil jsem auto a hlasitě řekl  abych překřičel jejich falešný zpěv. „hele vy zpěváci..jsme tady" vystoupil jsem z auta a Klaus hned za mnou..„Vendo jdeš?" Řekl Klaus, když si všiml že Vendy trošku váhá „heh jistě" řekla Vendy a rychle vystoupila z auta a přiběhla k nám.
    Před námi byl dům s velkou zahradou.. chtěl jsem Klause praštit, když jsem zjistil že zazvonil ale neudělal jsem to. nikdo nebyl totiž doma..chvíli jsem přemýšlel, ale nakonec jsem vešel dovnitř. Klaus i Vendy na mě nechápavě zírají, ale nakonec se přidali..vešli jsme dovnitř a první co jsme uviděli, jsou fotky šťastné rodiny, které visí snad všude. „tohle má byt dům mé příbuzné? Jakmile jsem to dořekl, zakopl jsem o velkou krabici, kde bylo napsáno: HARGREVEES
Řekl jsem „hele.." a ukázal na krabici.

Pohled Vendy
Pětka ukázal na nějakou krabici s názvem: HARGREVEES „to je tvé příjmení.." řekla jsem tiše a Pětka jen kývl a začal rozbalovat krabici..už zbýval poslední kus, když v tom jsme uslyšeli otevírající dveře.
„uu pojďme je zdvořile uvítat" řekl Klaus a pousmál se „ne!" Vykřikla jsem společně se svým bratrem. „pojdte sem" řekl pětka a šel do vedlejšího pokoje, kterej vypadal "opuštěně"...nakonec do bytu vešla šťastná rodinka..muž tmavší pleti a žena přesně vypadající jak na té fotce s malou holčičkou. asi jejich dcera. „jak se k ní dostaneme aniž by si toho její dcera a manžel všimli?" Řekla jsem zvědavě a tiše..„jak můžeš vědět jestli je to její manžel?" Řekl Pětka argumentně..„c-co?! To vážně v téhle situaci budeme řešit zrovna tohle!?" Řekla jsem nervózně a obrátila oči zpět na tu šťastně vypadající rodinku. Pětka jen zakroutil očima a teleportl se z pokoje ven, aby odlákal pozornost jejího manžela a dcery. Nakonec tam zůstala samotná žena s krásnými vlasy. Když se Pětka vrátil, všichni tři jsme přišli k Allison. První co bylo, tak Pětka před ní položil fotku na které je asi ona..„jsi to ty že ano?.." řekl pětka přesvědčivě.
Allison jenom nechápavě kývla a řekla.
„a můžu vědět co v mém domě dělá dospělej chlap a dvě děti?" Všechno jsme ji vysvětlili a Allison kyvala úplně na vše, takže očividně všemu rozuměla. Nakonec vyhrkla „takze moment, když ty jsi Hargrevees..proč není ona?" Já a pětka jsme se na sebe podívali a společně řekli „no to my právě nevíme" nakonec Allison vzala krabici s nápisem HARGREVEES a vytáhla z tama různý oblečení a nože „rodina Hargrevees umí zvláštní věci..co normální lidi ne.." řekla a podívala se na nás pohledem že to myslí smrtelně vážně. Nechápala jsem jak to myslí a proto jsem nechápavě odpověděla „co tím chceš říct?" Allison se usmála a řekla „umime věci co normální člověk ne.. například já umím přemluvit lidi k čemukoliv..a tady Klaus umí mluvit s mrtvými..dokonce vidí našeho zesnulého bratra Bena" zděšeně jsem koukala na pětku „mo-moment..můj bratr se uz narodil se superschopnostmi...umí se teleportovat.." řekla jsem zděšeně.
Allison se podívala na Pětku a řekla. „tim pádem je vážně Hargrevees" pousmála se
Pětka zmateně řekl
„tak proč je moje sestra Hudson?"
Allison se nechápavě koukla do země a tiše řekla „asi to není tvá pravá sestra.." tahle věta mě naštvala a chtěla jsem s touhle konverzací okamžitě přestat. Vzala jsem si fotky a šla k autu bez jediného slova..nakonec konečně všichni tři přišli a nasedli do auta..kromě pětky. Ten si stoupl vedle mě a zašeptal mi do ucha. „nesnaž se být zajímavá" pousmál se a nastoupil též do auta. Nechápavým pohledem jsem si nasedla také do auta a ani jsem se nedokázala na něj podívat. "určitě si z nás dělá srandu..vždyť to je můj bratr. proč by nebyl. To že máme jiné příjmení nic neznamená" začnu si říkat v hlavě a celou cestu nad tím přemýšlím. Najednou na mě začne křičet mužský hlas sedící vedle mě. „Vendy,Vendy!VENDY!" Začne na mě řvát Klaus. Jakmile jsem uslyšela mé jméno po třetí, začala jsem znova vnímat.. „no?" Odpověděla jsem.
„jsme tu" řekne Klaus a vystoupí z auta. povzdychnu si a upravím si mikinu, prohrabnu vlasy a vystupuji z auta...

Pokračování příště
Pokračování výjde buďto ještě dnes nebo zítra 14dubna 2021

Snad se vám tento příběh líbí a také se chci omluvit za nějaké gramatické chyby ale já + gramatika..no..to nejde dohromady 😅

S pozdravem Vendy Hudson 😉