o životě Vendy Hudson☂️

17. část

Po probuzení Luthera jsem s ním šla do hlavní haly. Luther si šel udělat kafe než vyrazíme hledat Allison a já jsem šla do pokoje Pětky. Zaklepala jsem na pootevřené dveře a čekala jestli mi někdo otevře nebo ne. Otevřel mi Klaus s úsměvem. „ahh, Vendy, co tu děláš? Přijď za chvíli" Jakmile to dořekl, zavřel mi dveře před obličejem. „proč mi všichni zavíráte dveře před nosem?" Vykřikla jsem a vešla do místnosti.
Na posteli seděl Pětka a před ním stál Klaus, zřejmě mu něco vysvětloval. „hele, vaše tajné téma mě nezajímá, chci mluvit se svým bráchou" vyhrkla jsem na Klause. „dobře, dobře, omlouvám se" odpověděl mi Klaus a při odchodu mi poklepal na rameno. „Pětko, potřebuju s tebou mluvit" prohlásila jsem mému bráškovi. Pětka se pouze pousmál se slovy „to mi došlo" pořád je naštvaný? Vždycky mu to vydrželo hodně dlouho. Chci s ním mluvit ale o něčem důležitějším než tohle. „Sourozenecká hádka počká, teď chci s tebou řešit jinou věc, jde o tu komisi, co se tam stalo?" Potřebovala jsem znát odpověď. Z ničeho nic se objevil v zakrváceném oblečení a s kufříkem v ruce. Potom mluvil ještě o nějakém limitu. Pětka mi ale vysvětlení nepodal a pouze mi dal za pravdu. „pravda" pravda? To je vše co mi řekne? „to jsme si fakt pokeca-" nestihla jsem to doříct, když mi Pětka skočil do řeči, aby mohl dopovědět svoji větu. „mám dohodu s Handler, zbavil jsem se lidí v zasedací místnosti a ona mi na oplátku dá kufřík, který nás všechny dostane zpět do přítomnosti, ale tajila mi o časovém limitu, takže...proto těch 90 minut řeším až teď" shrnul mi to všechno. Zbavil se jich? Jak? Proč pořád žádá Handler o pomoc? Akorát nám to všem ubližuje, ale hlavně mu, protože ho vždy podvede. Zajímalo mě teď ale jen jedno. „Pětko..jak si se jich zbavil..?" Pokud mi odpoví na tuhle otázku kladně, pochopím proč nechtěl abych s ním šla. Pětka mi ale neodpověděl, proto jsem pokračovala v otázkách. „vím že jsi nechtěl nikomu ublížit, ale proč jsi poslechl znovu Handler? Sám víš, že vždycky lže" Pětka se postavil a přišel ke mně blíž. „Abychom se mohli všichni vrátit tam kam patříme. Co je na tom tak špatného? Myslel jsem, že jsi na mojí straně" o čem to mluví? Vždy jsem byla na jeho straně a vždy budu. „Ty si vážně myslíš že nejsem na tvé straně? Dobře. Odnes si budeme říkat úplně všechno a žádné tajemství. Pokud svět skončí a my ho nestihneme zachránit, chci vědět úplně všechno" Odpověděla jsem. Doufám že mu to jako vysvětlení stačí, chci mu říct toho tolik, ale bylo by to na dlouho, sama nevím jak to vyjádřit. Pětka se jen pousmál a sedl si zpět na postel. „to je divné" Já mu oplatila provokativní úsměv se slovy „divné je to, že právě teď mluvím s člověkem co má schopnosti teleportace" Brášku ale smích rychle přešel a snažil se mě vyhnat z pokoje. „už jsi otravná, měla by jsi jít hledat Allison." Jsem ráda, že aspoň na chvíli zapomněl na celou tu věc s apokalypsou. „ano šéfe" vyhrkla jsem opět provokativně a odešla z pokoje.
Když jsem vyšla z místnosti, čekal už na mě Luther před východem. „jdeme?" Zeptal se a já kývla. Pak už jsem jen přiběhla za ním a vydali jsme se hledat Allison.

Večer
Dovedli jsme Allison do hlavní haly, kde už čekali skoro všichni. Pětka byl v rozpacích, nedokázal se uklidnit a tiše si nadával sám pro sebe. Klaus se snažil uklidnit naštvaného Pětku. Lila seděla na schodech a poprvé v životě nic neřekla. „co se tu stalo? Kde je Vanya a Diego?" Vyhrkla jsem ustaraně. „ti dva nepřišli na čas a vy taky ne, kufřík vybouchl a limit vyprchal" odpověděla mi Lila. My nepřišli na čas? K sakru.
Všichni jsme se rozdělili a byli připraveni se smířit s apokalypsou.
Já seděla v mém novém pokoji na posteli a snažila jsem se vymyslet nějaký plán. Nemůžu umřít. Chci ještě vidět Millie, tátu a rozhodně Raye.
Do pokoje mi vešel Pětka se slovy „mám plán, ale bude dost rozdílný a těžší než ten minulý" proč? Takže neumřeme? „proč těžší? Nejde to jednodušším způsobem?" Nechci už zažít další ztrátu někoho na kom mi záleží..už vůbec ne Pětku. „protože tady někdo neuměl přijít na čas, takže se musel vymyslet jiný plán. Na obtížnosti zrovna teď nezáleží" odpověděl mi Pětka. „dobře, povídej" vyhrkla jsem a doufala že to nikomu neublíží. „půjdu do budoucí komise. Musím najít starou verzi mě. On určitě bude znát odpověď." Jak se tam chce dostat? Nemáme kufřík. „Jak se tam chceš dostat, když nemáme kufřík?"
Zeptala jsem se zvědavě. Doufám že tam nejde sám, bude to opět nebezpečné. Chvíli jsem byla potichu a pak dodala „co když se tam znovu zasekneš?" Bojím se. „potřebuju Handler na možnost se dostat do komise. A nepůjdu sám, vezmu si Lilu a Klause" odpověděl mi Pětka přesvědčivě. Proč zrovna Lilu a Klause? „proč zrovna ty dva? Vždyť se neumí postarat sami o sebe" Vykřikla jsem ustaraně. Omlouvám se, ale je to tak. „poslouchej mě. Koho si vyberu já je moje rozhodnutí, nemusím ti vše vysvětlovat. Mám své důvody" jakmile to bráška dořekl, chystal se na odchod, ale já ho přerušila. Otočil se, aby mi viděl do obličeje. „tak, proč mi to říkáš když nemůžu vědět podrobnosti?" Pětka mi chvíli neodpovídal a až při odchodu prohlásil. „Ty jsi to tak chtěla"
Já? Kdy? Co jsem chtěla? Dlouho jsem přemýšlela, ale nakonec mi to došlo. Vzpomněla jsem si na mou žádost.
"Pokud svět skončí a my ho nestihneme zachránit, chci vědět úplně všechno" Žádala jsem ho, aby mi říkal vše. Důvod proč chci vědět vše co se kolem něj děje je to, že nechci, nechci aby byl na vše zase sám. Teď jsem tu já a ostatní, už není sám. Vyběhla jsem z pokoje za Pětkou.
Našla jsem ho stát v hlavní hele s Klausem. Zřejmě už se spolu domlouvají. Vykřikla jsem nahlas, tak aby mě slyšel. „jdu tam s tebou, tvůj názor mě nezajímá" Pětka s Klausem se podívali nahoru kde jsem stála já. Pětka se pousmál a Klaus na mě koukal jak na zázrak. „slyším dobře? Buchta se k nám připojí? To je skvělé" Jestli mi ještě jednou řekne takhle, zlomím mu vaz. A je mi jedno že je nesmrtelný díky své schopnosti.