o životě Vendy Hudson☂️

10 část

Je další den a já musím do obchodu s potravinami. Vezmu si na sebe dlouhé černé tričko s dlouhou hnědou mikinou a černé džíny. Abych byla upřímná jdu tam hlavně kvůli Rayovi.
Vejdu do obchodu s potravinami a první co vidím je Ray připravený mě obejmout. Usmála jsem se a objala ho co nejpevněji, bylo to krásné. Potom jsem nakoupila nějaké jídlo, aby mi nikdo nemohl nadávat že jsem nikomu nic nekoupila. Když jsem odcházela Ray mi dal papírek kde byl napsaný jeho Instagram, konečně si můžeme psát jak dlouho budeme chtít a nikdo nás nebude rušit. Byla jsem šťastná.
Už jsem byla v pokoji a psala si s Rayem o počasí.
„Vendy? Potřebuju s tebou mluvit, je to naléhavé." Přišel mi do pokoje Diego. Asi ho naučím klepat, načapal mě jak se usmívam nad zprávami. „ano? Co se děje?" Snažila jsem dělat že se nic nestalo. Položila jsem telefon a posadila se na postel, poklepala jsem na roh postele, aby si Diego šel taky sednout, ale odmítl a začal mluvit. „Dneska se Pětka bude snažit dostat ke komisi" pokud si pamatuju dobre, zakázala jsem mu to, je to nebezpečné, pořád je to můj malý bráška, nedovolím už znovu aby se mu něco stalo. „Ne, zakázala jsem to." Proč mě nemůže Pětka aspoň jednou v životě poslechnout. Diego ale i přes to pokračoval, jako kdybych nic neřekla. „bude to znamenat že musí do budoucnosti, bude to hodně složité, ještě nikdy to nedělal. Chci aby jsi mu pomohla" nelíbí se mi to, nesouhlasím s tím „pomoct? Jak? Vypadám na to že se umím teleportovat?  Odpověděla jsem mu drze. „ty nemáš žádnou schopnost?" Řekl překvapivě Diego. „mě spíš překvapuje, že to nevíš" nadzvedla jsem obočí tázavě.
„promiň" omluvil se mi Diego. „Vůbec se mi neomlouvej dobře? Musím najít Pětku, chci s ním o tom ještě mluvit. Kde je?" Řekla jsem nervózně. Diego se pouze otočil a ukázal prstem na pokoj mého brášky. Vyběhla jsem z pokoje za Pětkou. Zaklepala jsem a Pětka otevřel a otráveně řekl. „Jestli jsi tady aby jsi mi to vymluvila tak radši odejdi" chtěl zabouchnout dveře, ale moje noha mu v tom zabranila, chtěla jsem taky k tomu něco říct, nemůže mi jen tak zavřít před nosem. „Je to nebezpečné, co když se ti něco stane? To už nikdy neuvidíš Delores? Jsi blázen? Co budu bez tebe dělat?" Potlačovala jsem slzy a hrozně moc jsem chtěla aby si to rozmyslel. Přišla jsem o spoustu lidí i o mámu, nemůžu přijít o někoho dalšího. „O Delores se neboj, je v bezpečí." Ujistil mě Pětka. Promiň mi bráško to co teď řeknu, ale bylo to pro tvé dobro. „Takže jsi ji někde zahodil v obchodě a zapomeneš na ni kvůli nějaké komisi? Já myslela že pro tebe aspoň něco znamená" Pětka sebou cukl. Myslela jsem že mi dá facku. Muselo mu to ublížit. „nebudu tam dlouho, chci se domluvit na zastavení, potřebujeme více času, komise to dokáže, my se musíme připravit na všemožné katastrofy. Jak už jsem říkal, můžeme tu apokalypsu vytvořit i my. Nevím jak vznikne."
Pětka se snažil ignorovat moje slova a říkal si dál svoji verzi. Pořádně jsem se nadechla a vyhrkla jsem. „slib mi že se vrátíš co nejdříve, dávám ti 5 hodin maximálně" Pětka se uchechtl. „víš o tom že tam čas plyne rychleji než v přítomnosti? Nebudu vědět kdy u vás uběhne pět hodin." Zmateně jsem na něj koukala. Měla jsem tolik otázek. Proč tam plyne rychleji? Vážně se vrátíš? Co bude s Delores? Co bude se mnou? Co bude s naším otcem který nás pozval na večeři?
„jestli se nevrátíš, vezmu si Raye." Řekla jsem uraženě a zároveň upřímně. Věděla jsem a vím že můj bráška nemá rád Raye, prej se cpe do našich rodinných záležitostí.
Už od mala neměl rád žádného mého kluka, i když si s ním hráli. Vždy když si na to vzpomenu, musím se usmát.
„fajn, platí" podle jeho soutěživého úsměvu jsem usoudila že mu tato "sázka" vyhovuje.
Když byl čas odchodu mého brášky do budoucnosti všichni jsme tam byli. Teď když to tak říkám..do budoucnosti...zní to vtipně, jako z pohádky. Ale jde tam aby zachránil sebe, nás a lidstvo. Je to můj malý hrdina..i přestože jsme se pohádali, jsem na něj pyšná. Jelikož to můj bráška nikdy nezkoušel, byl nervóznější než já, Diego říkal že je to složité a to ani tu schopnost nemá. Chtěla jsem ho chytit za ruku ale nepovolil by mi to a teleportla bych se s ním a to nechci.