o životě Vendy Hudson☂️

7 část

Nakonec mě sledování přestalo bavit a šla jsem si lehnout..když jsem vešla do pokoje vzala jsem si svůj mobil a přijížděla aplikaci Instagram..po pár hodinách jsem se konečně rozhodla si lehnout..V noci se mi zdál vážně ošklivý sen..nakonec se mi konečně podařilo se vzbudit, když jsem se vzbudila měla jsem slzy v očích a na mé posteli seděl Diego, rychle jsem si utřela slzy a vyhrkla jsem „c-co potřebuješ?" Diego se jen zasmál a odpověděl „nic? Jen mě Allison přemluvila abych se šel na tebe podívat v noci jsi křičela vážně divný slova" překvapeně jsem se na něj podívala a tiše se zeptala „jaké? Slova.." Diego si jen stoupl a zvedl obrázek který jsem zřejmě v noci shodila na zem. „je rozbitý?" Zeptala jsem se a Diego mi ukázal rozbitý obrázek na kterém je má rodina „o ne.."...„třeba se to bude dát nějak spravit" řekl Diego přesvědčivě a podal mi fotku..já jen souhlasně kývla a odešla z pokoje si udělat hygienu.. když jsem jen tak v koupelně přemýšlela nad mým snem zase se mi roztekly slzy po tvářích..„brečíš jak želva" řekl někdo kdo stál za mnou,rychle jsem se otočila uviděla jsem tam Pětku. Rychle jsem si utřela slzy a vykřikla jsem „c-co tu děláš!? Co kdybych se teď převlékala!?" Pětka se jen pousmál a odpověděl „tak bych se nedíval" jakmile to Pětka dořekl, žduchla jsem ho a začala se smát,ale Pětka se ani neusmál „Pětko? Stalo se něco?" Řekla jsem starostlivě.. „nevím kdo tu před chvílí brečel jak želva" odpověděl mi Pětka a protočil očima.. já se na něj jen usmála a vymluvila jsem se. „zdál se mi sen, že se stalo něco tátovi a moje sny jsou někdy hodně pravdivé, neměla bych ho zajet zkontrolovat?" „ne" Vyhrkl Pětka přesvědčivě a teleportoval se zpět do jídelny kde na mě čekají ostatní...po pár minutách upravování jsem konečně odešla z koupelny „to ti trvalo buchto" řekl Klaus a usmál se na mě a já mu s škodolibě úsměv oplatila..nakonec jsem sešla dolů schody a šla jsi sednout na židli hned vedle Allison a Diega...
Když jsme dojedli šla jsem zpět do svého pokoje kde jsem se zamkla a šla si volat s Millie..

Hovor:

Vendy: Ahujj,hele mám pro tebe úžasnou zprávu

Millie: vážně? Já taky

Obě: tak začni

Vendy: eh dobře vykrikeneme to společně
*Millie kývla*

obě najednou:

Vendy: za týden přijedu zpět domů takže můžeme být zase spolu po dvou měsících

Millie: budeme se stěhovat do Californie

Vendy: počkej co?...

Millie: no, že pojedu do Californie! *Usmála se*

Vendy: *ticho*

Millie: děje se něco? Ty nejsi ráda že se odstěhuji do mého vysněného města?...

Vendy: cože!? Ne to ne..vůbec...jsem spíš ráda..jen jsem tě chtěla vidět po hodně měsících..

Millie: však se uvidíme budu za tebou jezdit slibuji! Čestný slovo!

Vendy: jo...už musím končit..

Millie: po-

*Vypla jsem hovor*
Vypla jsem hovor a šla si lehnout na postel...„proč nemůžu mít aspoň jeden den normální.." řekla jsem si nahlas a jen doufala že si Millie to stěhování určitě rozmyslí..nakonec jsem se sebrala a šla do koupelny si dát vanu...

Po hodině a půl

Vyšla jsem z koupelny a šla zpět do pokoje kde na posteli seděla Allison. „A-Allison!? Co tady děláš!?" Zakřičela jsem. „čekám na tebe Vendy" odpověděla mi s úsměvem Allison
„a-a proč?" Vyhrkla jsem zvědavě,
„jsem tu ohledně Pětky..někdo mu to musí říct a ty to víš.." řekla Allison a podívala se na mě pohledem že čeká že mu to řeknu já „c-co!? Jo..jasně že to vím ale já....nevím jak mu to říct" odpověděla jsem a zklonila hlavu směrem dolů.
„Vendy..on má právo to vědět jako ty když jsi zjistila že není tvůj bratr nebo že tvůj táta a máma se pohádali a tak dále" začala mi přesvědčivě říkat Allison „máš pravdu..dneska mu to řeknu" odpověděla jsem a Allison jen s úsměvem kývla..„bavíte se o mně?" Řekl Pětka který se najednou objevil vedle mě „P-Pětko!? T-Tys nás slyšel!? Řekla jsem zděšeně..„tss ne vůbec" odpověděl Pětka ironicky „Pětkoooo.." řekla jsem otráveně a protočila očima. „no co, nemůžeš se zlobit ty zdi jsou jako z papíru" odpověděl mi Pětka také otráveným tónem a zaklepal na zeď, „a co přesně jsi slyšel" řekla klidně Allison, Pětka jen chytil do ruky můj mobil a vyhrkl „nepodstatné věci" „Pětko, pokud jsi slyšel něco co ti ublížilo, řekni mi to" řekla jsem ustaraně mému "mladšímu" bratrovi „a co přesně? Že nejsem tvůj bratr nebo že jsi mi lhala těch pár dní co jsme tady" odpověděl mi Pětka zatím co prohledával můj telefon „Pětko...." Vyhrkla jsem se sklopenou hlavou, „Číslo pět, o tomhle jsme se dnes ale nebavily" řekla nechápavě Allison... Pětka se na ni jen podíval a pak zpět na mobil „slyšel jsem to před pár týdny,jen jsem čekal jak dlouho mi miníte lhát" „Pětko.....já ti nechtěla lhát...jen jsem se bála že ti to ublíží...což určitě ano ale i tak tě mám rada jako vlastního a-" nestihla jsem to ani ustaraně doříct a Pětka mi skočil do řeči „nenemáhej se, když bylo pro tebe snadné to říct tvé bestie tak určitě to nemůže být těžké to říci tvému..... kamarádovi" Pětka položil telefon a odešel z místnosti.. „ kamarádovi?..." Zeptala jsem se zesmutněle Allison „jo..nejste sourozenci tím pádem jste jen přátelé" odpověděla mi Allison s úsměvem a také odešla z místnosti do svého pokoje...„no tak to ti teda děkuju..aspoň že ti to dělá radost" řekla jsem si tiše a naštvaně pro sebe...

Další den

Je ráno, slunce mi opět svítí do obličeje ale tentokrát mě z postele nedostalo..po pár minutách jsem se rozhodla konečně vstát a zabrat koupelnu, když jsem vyšla z koupelny šla jsem si dát do jídelny snídani kde seděl Luther a Allison „kde jsou ostatní?" Zeptala jsem se ospale, „Klaus je někde venku, Vanya má hraní na housle,Diego je ve svém bytě a Pětka před pár minutami odešel a to nevíme kam" odpověděla mi s úsměvem Allison, jen jsem zklonila hlavu a tišším hlasem řekla „jak se cítí..?" „Kdo?" Zeptala se Allison s plnou pusou, „no přeci Pět-" opět jsem to nestihla doříct a Pětka se objevil vedle mě a vyhrkl „já nejsem ten co lhal svému sourozenci takže se mám skvěle" a vzal si svoji snídani a odešel z jídelny do svého pokoje, „Pětko..." Řekla jsem zesmutněle „nech ho být ho to přejde" odpověděl mi Luther přesvědčivě, „ho to přejde!? Jasně..a tebe by přešlo kdyby jsi žil celý život s lidmi u kterých by jsi zjistil že nejsou tvý pravý rodiče že jsou to lidi co tě vlastně ukradli a tvá sestra ti lhala IKdyž o tom už pár týdnů věděla!? Jak by jsi se cítil!?" Začala jsem neovladatelně křičet na Luthera, „Vendy, vím že to zní strašně, ale někdy to každého přejít musí, nemůže být na tebe naštvaný věčně" odpověděl mi klidně Luther, „co když není naštvaný ale spíš smutný?.." řekla jsem mu tiše, „on má nějaký city?" Řekl Klaus který se objevil za mnou..„nevšímej si ho..zrovna teď má v sobě věci které nemá mít" řekla mi Allison..já se na ni jen koukla a naštvaně žduchla do Klause a odešla zpět do svého pokoje kde jsem se zamkla..

Pokračování příště 😺
Chci se omluvit že tahle část trvala trošku víc dýl než jsem čekala ale už jsem ji konečně zveřejnila..snad se vám tahle část líbí a určitě teď někdy vyjde další pokračování..jen musim mít tu.. psací náladu 😂🤌😅