o životě Vendy Hudson☂️

14 část

Přišli jsme domů i s Vanyou. Všichni se za ní rozběhli a objali ji. „Báli jsme se o tebe, už nám takhle neutíkej" Vyhrkla Allison. Vanya jí objetí oplatila a odpověděla s úsměvem.„dobře promiň" Já s Pětkou jsme ty dvě pouze pozorovali a přemýšleli co teď bude s Vanyou. Pokud se její schopnosti probudí. Zřejmě umřeme. Pětka ji sice namluvil, že je všechno v pořádku a není nebezpečná, ale oba víme, že to není pravda. Nesmíme dovolit, aby se Vanya stresovala. Po dlouhém přemýšlení jsem pošeptala Pětce. „co ti muži a žena? Půjdou i po nás?" Pětka se pouze pousmál. „kvůli tobě jsme málem všichni umřeli pár dní předem" Má pravdu, je to moje vina. Myslela jsem si, že pro Vanyu bude lepší když to bude vědět, bude si dávat větší pozor, ale mýlila jsem se. Nezmohla jsem se na celé vysvětlování, takže jsem pouze vyhrkla.
„promiň mi to" šlo na mém bráškovi vidět že je naštvaný, ale má důvod, skoro jsem zničila celý jeho plán. Mrzí mě to. „Vendy? Vendy?" Najednou jsem slyšela hlas za mými zády, volající na mě. Otočila jsem se a uviděla Klause. „děje se něco?" Zeptala jsem se zvědavě. „máš ráda pavouky?" Vyhrkl Klaus s úsměvem. Jeho otázka mě zarazila, nenávidím pavouky. „nenávidím je, proč?" Klausův úsměv ihned zmizel když uslyšel moji odpověď. „promiň mi to" omluvil se a ukázal mi prázdnou bednu. „počkej, počkej, počkej...takže ty jsi vychoval pavouka a on ti zmizel? Nebo proč mi ukazuješ tu bednu?" Zeptala jsem se a doufala že se mýlím. Nenávidím tu havěť. Klaus bohužel na mou otázku kývl a tiše vyhrkl. „Utekla do tvého pokoje" utekla? to je samice? Doufám že si ze mě dělá jenom srandu. Pokud říká pravdu, nastěhuju do pokoje Klause a vezmu si jeho pokoj. Jako trest.
„tak to ti fakt moc děkuju, jsi úžasný" jsem tak moc naštvaná. Už dnes vím že se nevyspím. „ješte dneska ho budu hledat" vykřikl Klaus, když jsem začala odcházet. Já pouze pokrčila rameny a šla do pokoje.
Ležela jsem na posteli v mém pokoji a Klaus ležel na zemi a hledal údajnou tarantuli. Po hodině nám do pokoje přišla Vanya. Překvapilo mě, že se mnou chce ještě vůbec mluvit. „Eh? Vanyo? Pokud hledáš Klause, je tady" řekla jsem a naklonila se z postele abych mohla ukázat na Klause. Vanya začala rozhazovat rukami kolem a vyhrkla. „ne to ne, chci.....mluvit s tebou" se mnou? Vážně? Asi to je sen.
„dobře, pojď se posadit na postel" odpověděla jsem s úsměvem a poklepala na postel. Vanya si šla sednout naproti mně. „povídej" prohlásila jsem, když Vanya minutu nic neřekla. Nakonec mi odpověděla nervózně. „no, vadí mi tu Klaus, promiň Klausi" překvapilo mě to. O čem chce mluvit pokud nechce, aby to neslyšel ani Klaus? „slyšels?" vyhrkla jsem na něj. Jsem na něj zlá, ano, protože jsem pořád naštvaná. „proč já? Chci slyšet holčičí drby" odpověděl drze Klaus a opřel se o mou postel. „Klausi prosím, potom ti to řeknu" řekla mu spolehlivě Vanya a Klaus uraženě odešel. „no dobrá, o co jde?" Zeptala jsem se s úsměvem. Vanya se hluboce nadechla a odpověděla.. „co když se mi líbí někdo, ale já té osobě ne, protože má někoho jiného?" No...to je složitá otázka. Sama na ní neznám odpověď, ale pokusím se pomoct. „no, můžete být kamarádi a třeba postupem času se to vyvine na něco víc" Vanya se uchechtla a vyhrkla. „pochybuju, je pěkná a její kluk taky." Cože? Kluk? Její? Ona je zamilovaná do holky?
„eh, cože?" Nevěděla jsem co odpovědět. Zaskočila mě. „nejsem ani pěkná" dodala Vanya. O čem to mluví? Vanya je hrozně roztomilý člověk a hlavně milý. „proč to říkáš? Vždyť jsi pěkná a hlavně úžasná holka,pokud tě někdo někdy odmítne, tak udělá velkou blbost" snažila jsem se jí podpořit, vím jaká je neopětovaná láska. Jsem ráda, že jsem našla někoho jako je Ray. „myslíš?" Zeptala se znovu Vanya. „ano, tahle holka neví o co přichází, ale pokud se jí nelíbí holky, nic s tím nenadělám. Je mi to líto, kdyby něco, můžeš za mnou kdykoliv přijít" neumím podporovat lidi, ale vážně se teď snažím. Dlužím jí to. „Tak proč jsi na mě tak hodná?" Tuhle otázku jsem nepochopila. „huh? Protože tě mám ráda, jsi pro mě důležitá a nechci aby jsi byla smutná." Vanya se na mě pousmála a odpověděla. „budu zničená, pokud tohle budeš říkat" co tím myslí? Vážně jsem tak hrozná v podporování? Promiň mi to Vanyo. „promiň, nejsem dobrá v utěšování" Vyhrkla jsem. Vanya se podívala na podlahu a přesvědčeně pronesla. „děkuju že jsi mě hledala,ale už nepotřebuju tvoji přítomnost" proč? Udělala jsem něco špatně? Musela jsem se zeptat. „proč? Udělala jsem něco špatně?" Jakmile jsem to dořekla, chytila jsem její ruku abych zabránila jejímu odchodu z pokoje. „V čem je Ray lepší? Odjel a nechal tě tu, ani za tu dlouhou dobu ti nenapsal jestli jsi ty nebo on v pořádku" Vykřikla Vanya a vyprostila svoji ruku z té mé a odešla. Já na ni pouze zírala nechápavým pohledem. Chceš mi říct že ta holka jsem já? To není možné, nikdy bych ji nedala falešné naděje.
Po několika hodinách jsem šla spát a úplně zapomněla kvůli Vanye, že mám v pokoji společnost pavouka.