o životě Vendy Hudson☂️

19. část

Když jsme došli s Viktorem a s ostatními za jeho přítelkyní Sissy, všichni nás vřele uvítali. Dali jsme si teplé jídlo a povídali si. Bylo mi dobře.
     V tu chvíli kůlka z pistole zničila okno. Všichni jsme se skrčili pod stůl než jsme vyhodnotili situaci. „co se děje?" Vyhrkla vyděšeně Sissy objímající svého syna.
„podívam se" obětoval se Viktor a opatrně pohlédl do okna.
„Stojí tam jedna osoba, má u sebe kufřík, vypadá jako ten, co nás měl dostat zpět domů" Popisuje nám Viktor. Všichni jsme se opět postavili a šli té dámě v dálce naproti. Šli jsme dlouhou loukou až přímo k ní. Uprostřed cesty nám Pětka tiše sdělil. „je to jednatelka, jestli ji někdo z vás bude provokovat, zabije vás dřív než apokalypsa" Nad jeho varováním se mi pozastavilo srdce, co ta tu dělá? Myslela jsem, že jsme se jí dávno zbavili.
„budu mluvit, vy zůstaňte za mnou" Dořekl Pětka své varování a zrychlil krok, aby byl před námi. „něco mi na tom nesedí" Pošeptal mi do ucha Ben, já jeho nejistotu řekla nahlas. „Něco mi tu nesedí, proč tam je tak bezmocně sama?" Nikdo se na mě ani neotočil, pouze Pětka vyhrkl. „není sama" Jakmile to dořekl, kolem Jednatelky se objevilo několik stovek lidí, zřejmě pocházeli taky z komise o které nám Pětka říkal. „všechny jsou ženy, Diego! Jsi v ráji!" Vykřikl Klaus, když si prohlížel spousty žen za Jednatelkou s pistolemi.
„Konečně jste vyšli ven, omlouvám se za tu škodu, čas to napraví" Řekla povýšeně Jednatelka na Sissy, když jsme se dostali na místo přímo na proti ní.
„co tu chceš?" Vyhrkla Lila a Pětka ji hodil naštvaný obličej. Měla mlčet, zrovna ona to všechno zhorší.
„Někdo zabil mojí roztomilou Ebigail a zničil komisi, hledám viníka, který si nesnědl bonbón se sledovátkem a pořád ho nosí u sebe" Řekla Jednatelka s úsměvem a pohlédla na kapsu u saka od Pětky. Tam kam pohlédla ona, pohlédli všichni.
     Z minuty ticha se ozval smích Diega. „tsss, my jsme nezabili komisi"
Klaus chytil Diega za rameno a dal mu za pravdu.
„no..." Nejistota Pětky, nám dala hned odpověď. Vím, že je Pětka na vině, Allison měla pravdu, vážně jsem jediný člověk který ví všechno. Takže je doopravdy chyba ve mně, a ne v mém bráškovi.
„Vědela jsem, že máme v komisi šváby, ale teď je čas se aspoň jednoho otravného zbavit." Jinou výhrůžku nemá? Nad její trapnou výhrůžkou jsem se musela pousmát, dokonce ani Diego se neudržel a ušklíbl se.
„mrzí mě, že nepoznám přítele mé dcery, možná v příštím životě" Řekla Jednatelka, když si prohlížela Diega a Lilu. Ona řekla dcery? Lila je její dcera? Takže vážně je zrádkyně? Pětka a Ben měli celou dobu pravdu. Chudák Diego.
      Diega hned smích přešel a pohlédl na Lilu. Než se stihli pohádat, ženy za Jednatelkou na nás namířily pistole. Mé srdce bušilo tak rychle, že jsem sotva slyšela první výstřel a křičícího Luthera, který nás vede k útěku. „Utíkejte!" Nic víc jsem neslyšela, pouze jsem utíkala se někam schovat, mé nohy se stresem podlamovaly, ale i přes to, jsem se zvládla schovat do domu Sissy a běžela pod stůl kde jsem se skrčila a snažila si zacpat uši. Měla jsem strach. Slyšela jsem pouze výstřely, byla jsem opět bezmocná. Sice mě Ben naučil jak používat svou novou schopnost, ale na boj, tato schopnost asi není moc užitečná. Promiň Klausi.
Z přemýšlení a z strachu mě dostal Benův hlas. „Vendy? Vendy!" Položila jsem své ruce na zem ze svých uší a pohlédla na Bena. „Hm?" Ben si mě celou prohlížel očima, zřejmě kontroloval jestli nejsem někde zraněná. „jsi v pořádku?" Zeptal se a já kývla.
„Potřebuji tvojí schopnost, abych mohl pomoct ostatním, zvládneš to? Není to nic těžkého" Prosil mě Ben. Nesouhlasím, proč bych mu měla pomáhat v zabíjení nevinných lidí? Oni jen poslouchají Jednatelku. Je to jejich šéfka. Třeba jim vyhrožuje.
„Řekni si o pomoc Klausovi, já na boj nejsem stavěná a už vůbec ne vycvičená." Odpověděla jsem otráveně a vyčerpaně. „to není pravda, není to zas tak dávno, kdy jsi i bez jakýkoliv schopností dokázala tak trochu bojovat" Motivoval mě Ben s malým úsměvem na tváři. Já se pousmála. „myslíš to,jak jsem na ty muže s pistolemi házela odpadky co jsem našla, a nakonec si mě musel zachránit ty?" Ben se zasmál a dal mi za pravdu. Na chvíli jsem se odreagovala a díky tomu jsem změnila názor. Chci mu pomoct. „dobře, co mám dělat?"
Ben nejdřív váhal, později ale odpověděl. „nebude to nic složitého, jen potřebuju aby ses soustředila pouze na mě" Já se provokativně pousmála. „to nebude problém" Ben se také pousmál nad mým chabým vtípkem. Začínám mít ale strach o Klause. Proč mu nepomůže on? To se zase pohádali? „proč nežádáš Klause?"
Ben se porozhlédl a po té odpověděl. „je zraněný, potřebuju tebe" Zraněný? Opět je to moje chyba..Kdybych mu pomohla, možná by to všichni zvládli.
„mám se soustředit jen na tebe? To je všechno?" Zjišťovala jsem dál informace o plánu. Ben zavrtěl hlavou a vysvětlil. „Potřebuji, abys mě udělala aspoň na deset minut smrtelným. Musím jim pomoct, dokážeš to?" Benův obličej byl vážný, tak moc jim chce pomoct? Nechci, aby se zranil i on. „Když budeš smrtelný, můžeš se taky zranit, to nechci." Ben se na mě usmál. „Budu opatrný"
Má pravdu, někdo jim pomoct musí, a když já jsem neschopná, je tu poslední schopný člověk. Jako souhlas jsem kývla, zavřela oči a měla v hlavě pouze Benovu smrtelnost.
      Doba mých zavřeným oči mi připadala jako věčnost, ale doopravdy to bylo jen deset minut a nastalo všude kolem ticho. Ben je další člověk, kterému můžu věřit. Moje důvěra byla tak vysoká, že jsem dokázala vylézt ze svého úkrytu a podívat se ven, než jsem se stihla zorientovat, přiběhla za mnou Allison s mírně poraněnou hlavou a objala mě. „Vendy! Ty jsi v pořádku...Jsem tak ráda" Objetí jsem ji vrátila a ujistila ji s nervózním hlasem. „Jo, jsem"
Později za mnou přiběhl i kulhající Klaus. „Vendy! Jak jsi to dokázala? Viděl jsem Bena!" Teď to prozradil všem. Sdílím schopnosti s Klausem, překvapení. Zkusila jsem to zamluvit svojí starostí o něj. „Klausi, jsi v pořádku? Zaslechla jsem, že jsi zraněný" Klaus se na mě jen škodolibě usmál. „Buchto,tys o mě měla strach? Jak romantické."  Že jsem se vůbec ptala. Po chvíli všichni odešli za Sissy a jejím synem a věnovali ji pozornost. Mezitím já šla za Benem který seděl na převráceném traktoru. „jsi v pořádku?" Vyhrkla jsem lehkomyslně. Ben se na mě podíval a rychle za mnou přiběhl. „tvoje hlava" Co je s mojí hlavou? Rukou jsem si projela po čele, na prstu jsem měla kapku krve. „to je dobrý, ani o tom nevím" Uklidnila jsem Bena. Ben si oddechl. Proč má o mě takový strach? Měl by se spíš víc zajímat o Klause, ne? „Bene, to, že jsi do mě zamilovaný nebyla lež, že ne?" Ani nevím proč se ptám, chci mít jen jasno. Ben se jen upřímně usmál. „Ne."
Po jeho odpovědi se mi opět rozbušilo srdce. „zajímavý, my tu malém umřeli a vy si tu vyznáváte city" Provokoval nás Klaus, který najednou stál za mnou a zřejmě slyšel úplně všechno.
„wow, Bene" Smál se Diego. Zarazilo mě to, on ho vidí?
„Diego? Ty ho vidíš?" Zeptala jsem se zmateně. Klaus skočil Diegovi do odpovědi než vůbec stihl něco říct. „zřejme pořád se soustředíš jen na něj, proto je pořád smrtelný a všichni ho vidí" Ten jeho podezíravý úsměv mě děsí. Nemyslím na něj. Možná jen trochu, ale je to kvůli tomu, že mi právě teď vyznal city, na co jiného mám myslet?
Musím vymyslet jinou konverzaci, jinak ztrapním sebe i Bena. „kde je Lila?" Chci vědět kde ta zrádkyně je. Ať už mám nebo nemám schopnosti, hrála si na dobrou kamarádku a přitom byla jenom podvodnice, která pracuje pro svou mámu.
Luther přišel k nám, nejdřív hodil úsměv na Bena a pak se podíval na mě a odpověděl mi se zklamaným výrazem v očích. „Použila na Allison svojí schopnost a zastavila Allison na pár minut dýchací cesty. Použila její schopnost proti ní" Takže vážně je to zrádce. Prohlédla jsem si Allison, už vypadá v pořádku, takže to nebudu řešit. Kde je Pětka? Nikde ho nevidím. „A Pětka? Kde je?" Jakmile jsem to dořekla, rozhlížela jsem se všude kolem sebe. „No, nejdřív ho zasypaly cihly, když tady Luther neviděl přes své opičí svaly a pak zmizel,zřejmě za Jednatelkou." Vysvětlil mi klidně Diego. Cože? Cihly? Vážně se o něj neumí postarat,když já jsem neschopná? Co je na tom tak těžkého. Teď je v těle kdy je mladší jak oni. „C-Cihly?" Vyhrkla jsem. „Ale je v pohodě, viděl jsem ho na pár sekund" Uklidnil mě Diego. Děkuju.
     „takže Lila už nepatří mezi nás?" Zeptal se Klaus a Diego zavrtěl hlavou. Je mi Diega líto, zase ho podvedli. Nechám mu dneska postel. „Podívej se na stranu" Pošeptal mi do ucha hlas Bena. Poslechla jsem ho a otočila se na stranu kde z poza rohu vyšel Pětka, bez promyšlení jsem se rozběhla a pevně ho objala. Pětka mi objetí neoplatil, ale ani se nesnažil osvobodit, pouze sděloval informace co zjistil ostatním. „Už od začátku mi bylo jasné, že Lila spolupracovat nebude, ale dost věcí neví, takže na ni prostě zapomeň Diego. Jednatelka mi ještě před její smrtí řekla o hotelu." O hotelu? Ona je po smrti? Tomu nevěřím. „Ona je mrtvá?" Vyhrkl ustaraně Viktor. „Lila ji zastřelila, měly tam menší rodinou hádku, nic zajímavého" Jsem ráda, že on není zraněný. „je zajímavý, že jsi bez zranění" Řekl z ničeho nic Diego při upravování svých vlasů. „byl jsem, ale vrátil jsem čas a stihl tomu zabránit." Jakmile to Pětka dořekl,odstrčil mě z objetí a nenápadně si mě celou prohlídl a odešel k Viktorovi a Sissy. Všimla jsem si, že už Bena nikdo nevidí. Možná je to vážně proto, protože se nesoustředím na jeho smrtelnost.
      Cestou domů jsem se zeptala Pětky ještě jednou na jméno toho hotelu o kterém mu řekla Jednatelka. „Hotel Obsidian, nevím ale kde to je" odpověděl mi Pětka, najednou do mě schválně vrazil Klaus. „ten znám,je to na konci města, je to hotel pro lidi jako....Diego!" Proč zrovna Diego? Pro lidi co mají rádi nože? Vrahy?
„proč do toho k sakru cpeš mě?" Vykřikl otráveně Diego na Klause.
„myslel tím, pro lidi jako je on" Pošeptal mi nenápadně Ben a prstem ukázal na Klause. Aha. Už to dává smysl. „Chceš tam jít?" Zeptal se Luther Pětky a Pětka kývl. Moc se mi to nelíbí, co když to je past?
„nevíme co tam na nás bude čekat." Vyhrkla jsem.
Pětka mi pouze přesvědčeně odpověděl. „To zjistíme, až tam přijdeme"
No, moc jsem si nepomohla. To bych radši šla do opuštěného domu, než tam, co mu doporučí Jednatelka před smrtí.

Když jsme došli do našeho současného domu, chtěla jsem jít na čerstvý vzduch, pořád máme v obchodě zesnulého Elliota, není mi tam příjemně a ja ho odnášet nebudu.
       Sedla jsem si na lavičku vedle obchodu a přemýšlela.
Z myšlenek mě dostal neznámý kluk, který si najednou přisedl, poznala jsem ho až si jsem se mu podívala do obličeje. Byl to opět táta. Myslela jsem, že když mu nebudu zvedat telefon,dá mi klid. „Co tu děláš?" Zeptala jsem se zvědavě. „Proč mi nezvedáš telefon? Ty jsi ta co prosila moje telefonní číslo." Ptal se můj otec, tedy, v té době to byl Chase. Jenom Chase. Měla jsem pocit, že se musím bránit a zabránit našemu přátelskému vztahu. „spíš mi řekni proč mi teda voláš ty, když jsem já byla ta co chtěla tvé telefonní číslo.„
Chase se jen pousmál a klidně odpověděl „Líbíš se mi."
To mi ještě chybělo. Zamiloval se do mě můj vlastní táta a ničí si budoucnost. Určitě ho láká moje nová voňavka, asi začnu kouřit.
„omlouvám se, já už partnera mám" odpověděla jsem s nervózním smíchem. Chase na mě jen nevěřícně pohlédl. „jméno?"
Bylo mi nepříjemné mluvit s mladší verzí mého otce, neměla jsem čas přemýšlet,takže jsem pouze vyjekla první jméno, které mě napadlo. „Ben Hargreeves." Chase smutně přikývl a prohlásil. „já mám taky přítelkyni a dokázala by se dělit o mě s tebou." Cože to řekl? Můj táta byl doopravdy takový jak mi máma vyprávěla? Chodící červený bod.
      Chtěla jsem jít pryč, ale bylo mi moc neslušné jen tak odejít. Takže jsem zůstala sedět. „Pochybuju že vám vaše přítelkyně je věrná,když se o vás dokáže dělit." Ozval se hlas za mnou, když jsem otočila, uviděla jsem tam stát Pětku, zřejmě tátu hned poznal. On je člověk, který o mé konverzaci s tátou nesmí vědět. „Pětko?" Zeptala jsem se nervózně. „Měla bys jít dovnitř, chystáme se na odchod do Obsidianu." Řekl bezcitně a odešel zpět dovnitř obchodu a já pomalu běžela za ním. Chase byl stále šokovaný ze slov mého brášky, takže tam zůstal nehybně sedět.
„není to tak jak to vypadá, potkala jsem ho když jsem se dostala sem poprvé, nevěděla jsem na koho se mám obráti-" Nestihla jsem se obhájit a Pětka mi skočil do řeči, jeho tón zněl naštvaně. „Je mi úplně jedno co spolu máte, ale tady jsi v minulosti, takže ji neměn, ty sem nepatříš, soustřeď se" Proč mě jeho poslední slova tak zabolely? Vždyť má pravdu. Nikoho tu nemám a neznám.

Sbalila jsem si věci a vydali jsme se na Hotel Obsidian.

Hellooo, je to už dlouhá doba, ale zde je nová kapitola, už se blížíme ke konci po několika letech haha. Tato kapitola je taková narychlo, takže ano,jsem si vědoma že mi někde chybí čárky, ale spíš vnímej příběh než gramatiku ;)