o životě Vendy Hudson☂️

6 část

Je další den a já zase stávám s otráveným obličejem z postele.. otočím si kalendář a uvidím že je 13.1...moje narozeniny! Už se hodně těším..moment...na moje narozeniny si přece nevzpomenou...vždyť mě ani pořádně neznají,když jsem to dořekla svlékla jsem se z pyžama a oblékla si černý ryfle a červený krop-top.. když jsem vyšla z pokoje zakřičela na mě Allison která stála za mnou.. otočila jsem se a Allison mi podala papírek který mi spadl z kapsy od kalhot „hele to je ten papírek který jsem před vámi schovávala!" zakřičela jsem a vzala si papír do ruky, „coze? Ty jsi před námi schovávala nějaký papír?" Řekla nechápavě Allison..já se na chvíli zasekla a pak jsem prohlásila, „noo,víš.. Pětka mi řekl že jsem k ničemu tak jsem přeci k ničemu..k čemu jsem vám to tedy měla ukazovat heh..." Allison se na mě naštvaně podívala a odpověděla „co je na něm?" Já se jen koukla na papírek a slušně vyhrkla „noo,tady je napsaný že dal Luther výpověď a ze zadu je napsaný ztracený číslo" jakmile jsem to dořekla Allison mi rychle vyrvala papír z ruky a zakřičela „číslo pět!" „číslo pět?" Odpověděla jsem nechápavě..Allison mě chytla za ruku a odvedla do svého pokoje kde jsme si sedly na postel a vše mi začala vysvětlovat úplně od začátku..
„V roce 1989 se prvního října narodilo 43dětí se superschopnostmi..náš otec si vybral ale jen sedm, tím myslim Luthera,mě,Klause,Diega,Vanyu a číslo pět..nakonec nás pojmenoval po číslech,Luther je číslo jedna, já jsem číslo dva, Diego číslo tři, Klaus číslo čtyři, číslo pět je číslo pět,Ben je číslo šest a Vanya je číslo sedm" „Ben? Jakej Ben? A proč nemá číslo pět jméno?" Vstoupila jsem Allison do řeči..Allison se na mě jen koukla a odpověděla „Ben je náš bratr který zemřel v naší misi a číslo pět? K němu se ještě dostaneme.. když náš táta nás pojmenoval všechny dohromady i celej dům umbrella academy bylo to všude v novinách.. lidé zjistili že uvnitř žijí děti se superschopnostmi a hodně lidí si je přálo mít také..ale nikomu se to nepovedlo.. až na jednoho.. když bylo 5října 1989 někdo..ukradl číslo pět.. náš táta vyvěsil všude po městě Toronto plakát, kde bylo napsáno: "hledá se číslo pět, bylo ukradeno 5října 1989 v 16:07 odměna je 34 893kč" každý ho hledal ale nikdy se nenašlo..7 října nám dal otec jména a proto číslo pět jméno nemá,už chápeš?" Já jen kývla hlavou a prohlásila „hele..a číslo pět se stále nenašlo?" Allison se na mě nechápavě koukla a odpověděla „jistě že ne.. mělo schopnost se teleportovat takže může být kdekoliv" já jen kývla a pak jsem stuhla když se mi najednou objevila myšlenka, co když je můj bratr číslo pět? Přeci má podobný jméno jako kdyby můj otec nevěděl jaké mu dát a má také stejnou schopnost.. „Vendy? Nad čím přemýšlíš?" Vyhrkla Allison...ja se na ni jen divně koukla a vyhrkla jsem „no,co když je ztracený číslo pět můj bratr?.." Allison se na mě usmála a prohlásila „ myslíš že jsem nad tím nepřemýšlela? Jasně že ano ale přeci jen se narodil tvojí mámě takže..to by nedávalo smysl,to že má stejný příjmení nic neznamená přeci" jakmile to Allison dořekla zklonila jsem hlavu a tiše řekla „ja si moc nepamatuju narození Pětky.." Allison se na mě zděšeně podívala a nakonec vyhrkla „m-musim někam jít počkej tu" když odcházela praskla dveřmi a já si začala myslet že je naštvaná ale spíš mi přišlo že si uvědomila že je Pětka vážně číslo pět..nakonec se mi tahle myšlenka ztratila z hlavy a šla jsem si udělat dolů svůj dort který si bohužel musím udělat sama...když jsem sešla dolů po schodech do jídelny tak jsem uviděla dort na kuchyňské lince.. zděsila jsem se ale nakonec jsem k němu přiběhla a strčila jsem si snad celý dort do pusy..najednou jsem uslyšela hlas někoho kdo stojí za mnou „chutná?" Bylo mi očividně jedno kdo to je tak jsem jen s plnou pusou a s úsměvem prohlasila „ano a moc!" Stejně jsem se rozhodla po pár minutách se otočit, čekala jsem že tam bude můj mladší bratr ale místo toho tam stál Klaus..s plnou pusou jsem se na něj zahleděla a nakonec ho obejmula „aspon ty jsis vzpomněl.." řekla jsem tiše..Klaus se jen usmál a řekl „jsis myslela že zapomenu? Když jsi mi to napsala na polštář?" Já ho jen od sebe odstrčila s červenými líčky a zakřičela jsem „c-cože!? Já ti to psala na polštář?!" Klaus se zasmál a se smíchem mi odpověděl „no jasně vždyť si mi usla v pokoji a nakonec tě musel odnest Luther,burger jeden..Aaa jinak jsi červená jak rajče" ukázal na mě..já se jen začervenala ještě víc a řekla jsem „to je jedno..jdu si vychutnat- dort" jakmile jsem to dořekla hned jsem si strčila opět skoro celý dort do pusy, samozřejmě jsem se rozhodla dát Klausovi kousek když mi tedy udělal dort „na vem si" řekla jsem s úšklebkem,Klaus se jen usmál a prohlásil „nene díky hlavní přísada jsou červy a ty já nerad Ven" když jsem uslyšela pár posledních slov rychle jsem běžela na záchod vyzvracet asi úplně všechno co jsem snědla.. když jsem přišla zpět do jídelny Klaus se na mě podíval a řekl „coo? Tobě to nechutnalo? Vždyť si říkala že to dobrý kobliho," já se na něj jen naštvaně koukla a s nechutným pohledem jsem zakřičela „ano ale já nevěděla že hlavní přísada byli červy!!" Klaus se jen usmál a začal pokračovat ve svém povídání se vzduchem..po pár minutách koukání na šíleného Klause jsem se rozhodla jít zpět do mého pokoje a zavolat si s Millie..

Po pár hodinách

Už dvě hodiny ležím na posteli a projíždím aplikaci tik tok.. když v tom mi do pokoje vtrhne Allison a zakřičí „MÁM TO!!" Allison položila její rodný list na postel a ukázala že má stejný datum narození jako Pětka,nakonec ukázala rodný list čísla pět ktery si únosci zapomeli zřejmě vzít, „hele..všechno se to podobá Pětce, určitě máš pravdu! Pětka je náš ztracený bratr a tvůj otec a matka jsou únosci!" Zakřičela s vítězným úsměvem Allison..já se na ni koukla s tím že mě z ní bolí trošku uši ale nakonec jsem vyhrkla „musíme to říct Pětce" Allison jen souhlasně kývla a šla se mnou do pokoje Pětky. když jsme otevřely dveře uviděly jsme prázdný pokoj,  „Pětko?" Řekla Allison do prázdného pokoje „co to má proboha na zdi?!" Vyhrkla zvědavě Allison když uviděla příklady po celé zdi..„nechtěl mi to říct.." řekla jsem zesmutněle..
Allison se na mě jen chápavě koukla a odešla z pokoje „hej? Kam to jdeš?" Vyhrkla jsem na Allison, „není tu.. určitě přijde později a vše mu řekneme" odpověděla mi Allison s úsměvem „co-co když nás slyšel" řekla jsem vyděšeně, „co tím chceš říct?" Řekla nechápavě Allison „no já jenom, že Pětka někdy poslouchá cizí rozhovory, hlavně když se týkají jeho a navíc má pokoj hned vedle tebe a Luthera" odpověděla jsem přesvědčivě..Allison se na mě podívala a naštvaně řekla „sakra! To jsi mi to nemohla říct dřív!?" Když to dořekla, šla do svého pokoje kde se zavřela a nikoho tam nepustila. Dokonce ani mě. Tak jsem se rozhodla, že se vrátím do pokoje a počkám až se Pětka zase vrátí.. když jsem se vrátila do pokoje, uviděla jsem tam jakýsi papír, když jsem ho otevřela bylo tam v celku výhružně napsáno: " Komise vyhlásila válku, hrozí apokalypsa, pokud se nezastaví, všichni zemřeme.

                 - Chacha a Hazel"
„kdo je sakra Chacha a Hazel? A co mám s tímhle dopisem společného a jaká apokalypsa!?" Začala jsem panikařit ve svém pokoji..nakonec jsem vyběhla ven z pokoje a rovnou ven před dům „musim se nadýchat čistého vá-" nestihla jsem si to ani doříct když jsem uviděla zmrzlinivou dodávku stojící před "sídlem" umbrella academy..v autě seděla žena a muž. Žena měla v ruce pistoli a muž nic.. začala jsem panikařit ještě víc a schovala se do křoví..„musím zjistit co chtějí.." řekla jsem si hrdinsky a čekala na to co se bude dít dál...

Pokračování příště ☂️😉

Omlouvám se že je to tak krátký ale chtěla jsem to nechat napínavý takže tak...
Další díl nemám tušení kdy vyjde ale budu se snažit ho vydat co nejdříve ♥️

                - vaše Vendy Hudson 😉😂☂️

(Zase pardon za gramatiku, tečky, čárky jsem prostě špatný češtin co na to říct xd)