o životě Vendy Hudson☂️

1 část

Pohled Vendy

Je ráno a slunce mi svítí tak moc do obličeje že mě to přinutí vstát..no nakonec vážně vstanu a jdu se nasnídat..když jdu po schodech dolů už ucítím tu vůni sladké snídaně co nachystal můj "mladší" bratr..Sednu si a hodím na bráchu roztomilý pohled jako poděkování..ale místo toho z něj vystřelilo: „kde je táta?" Nechápavě se na něj kouknu a s plnou pusou řeknu „no-ehm říkal že jde za s-sousedkou" pousmála jsem se ale bylo mi jasný že mi na to pětka neskočí.. pětka se vrátil ke své práci a ani se na mě nepodíval po celých 20minut co jsem jedla snídani ale nechala jsem to být bylo mi totiž úplně jasné že musí být naštvaný.. vždycky pozná když lžu..*povzdychnu si* a dám misku do dřezu a utíkám nahoru po schodech do svého pokoje kde si dám hezký červený kroptop a černé ryfle..nakonec si lehnu na postel s tím že jsem plná..chytnu mobil do ruky a první co uvidím když ho zapnu je zpráva od táty: dnes nepřijdu postarej se o dům
Tvůj táta.
Bylo mi jasný že budu muset bráchovi zase něco nalhat...zakroutila jsem hlavou a řekla si „nebudu nad tím přemýšlet.. táta řekl že se mám postarat o dům..tak jdu na to!" S úsměvem jsem se zvedla z postele a utíkala si pro vysavač...jakmile jsem sešla dolů všimla jsem si že pětka není v kuchyni..v hlavě se mi objevila myšlenka: „co když se mu něco stalo?!„ nakonec se mi tahle myšlenka ztratila z hlavy a řekla jsem si nahlas „ určitě bude v pokoji" zasmála jsem se a šla jsem dělat své povinnosti...

Po dvou hodinách uklízení

„konečne hotovo"  řekla jsem si a skočila jsem na postel s pocitem že už nemusím vstávat...najednou jsem uslyšela otevírající se dveře „ze by táta?" Řekla jsem si v hlavě..šla jsem se podívat a koho jiného uvidím než svého bratra „p-pětko? Co tu děláš já myslela že jsi dole..tedaaa nahoře..v pokoji" Pětka se na mě podíval pohledem jako kdyby byl o něčem přesvědčený „byl jsem u sousedů a nikdo tam nebyl" řekl...pokusila jsem se to nějak zakecat „oo noo vážně? Tak to je zajímavý no" pousmála jsem se s pocitem že na nic nepříjde ale pětka se ke mně přiblížil a zašeptal mi do ucha „kde je?.. potřebuju se ho na něco důležitého zep-" lekla jsem se a odstrčila ho od sebe a vyhrkla jsem „a-a k čemu ho potřebuješ?" Pětka mě chytil za ruku a řekl „pojď zamnou něco ti ukážu" nechápavě jsem kývla a šla tam kam mě můj bráška vedl. nakonec jsme se zastavili u tátovi skříně do které nam zakázal chodit, nebo na ni nějak sahat... zděšeně jsem se podívala na Pětku a řekla „co-co tady děláme?!" Pětka mě pustil a otevřel dveře od té skříně..snažila jsem se ho zastavit, ale vždy mě odstrčil..nakonec z tama vytáhl nějaký fotky „c-co je to?"  řekla jsem vyděšeně..měla jsem totiž strach že táta každou chvíli přijde i když jsem věděla že ne...Pětka dal ty fotky na stůl a řekl „tohle jsem našel v té skříni jsou to fotky "superhrdinů" nechápavě jsem odpověděla „a co?" Pětka zakrouzil očima a řekl „kdyz byli v té skříni, musíme mít s němi něco společného..koukej maj stejný datum narození jako mám já" podívala jsem se na datum..no vážně Pětka měl pravdu je tam úplně stejný den i datum „nevis kdo jsou?" Řekla jsem.
„ne nevím a proto jsem se chtěl zeptat táty, ale podle mě by nám to stejně neřekl...takže..je to jenom na nás jdeš do toho? Musíme zjistit co jsou zač" začala jsem panikařit „co-co-cože? Je tam tvoje příjmení ne moje, já s němi nemám nic společného!" A radši jsem se koukla do boku. Pětka se na mě podíval a vzal ty fotky a šel ke dveřím kde mi řekl „fajn.." pak už jsem slyšela jen prasknutí dveřmi mého naštvaného bratra.. upřímně.. nezajímalo mě kdo jsou nebo co s námi mají společného..spíš jsem se bála o bráchu.. pochybuju že by to zvládl sám..takže jsem šla nahoru po schodech do svého fialového pokoje kde jsem si vzala černou mikinu a běžela dolů si dát boty...jakmile jsem byla oblečená vyběhla jsem ven a zastavila náhodný taxík a sledovala auto mého bráchy...

Pokračování výjde buďto ještě dnes nebo 13dubna 2021 :D
Tentokrát to bude delší slibuju 😩 jen jsem to chtěla nechat napínavý 😂