o životě Vendy Hudson☂️

13 část

Diego s Lutherem odešli do domu Umbrella Academy. Řekla jsem jim, že Pětku pohlídám a oni si můžou jít odpočinout. Sedla jsem si na židli, která byla naproti Pětce. Přemýšlela jsem nad různými věcmi. Vážně se blíží konec světa? Jsme jediný kdo to ví? Jejich otec zemřel kvůli tomu, aby  je dál pouze dohromady? Je to zvláštní...

Po dvou hodinách se Pětka konečně probudil. Byla jsem ráda, že se po dlouhé době pořádně vyspal a je zase zpátky střízlivý. Než jsem po něm chtěla začít křičet, podala jsem mu vodu a sedla si zpět na židli. „nebudu se tě na nic ptát, vím že jsi rozespalý, ale jedno mi řekni. Proč?" Vyhrkla jsem na mého brášku. Pětka na mojí otázku neodpověděl a začal mluvit o něčem úplně jiném. „když jsem byl v budoucnosti. Apokalypsa skončila. Po několika letech co jsem tam trčel, jsem zjistil, že bude další a tentokrát více silnější. Jelikož jsme v budoucnosti nepřežili, lidstvo nikdo nezachrání. Proto jsem potřeboval, aby jsme se této apokalypse vyhnuli a mohli zabránit té druhé." Co mi tím chce říct? Musel přežít druhou apokalypsu? Jak to dokázal? Co když se vyhneme té první a ta druhá nás tentokrát zabije? Chtěla jsem se ho zeptat, ale šlo na něm poznat, že on sám by rád vědět odpovědi. „ty jsi tu druhou apokalypsu zažil?" Zeptala jsem se ho ustaraně. „10. listopadu 2064 jsem uzavřel dohodu s Handler, abych se připojil ke Komisi a unikl apokalypse."odpověděl mi Pětka. Takže druhou apokalypsu nezažil, jak teda zjistil že nějaká nastane? Kdo je Handler? Kdo je ten Hazel a Chacha kteří mě kdysi o budoucí apokalypse upozornili? „Ta Handler....ti o té druhé apokalypse řekla?" Vyhrkla jsem zvědavě. Pětka pouze kývl. I když vidím že je v pořádku, pořád nechápu proč se to snaží tak moc zastavit? Pokud se té první vyhneme a teleportneme se do budoucnosti, druhá nastane až v roce 2064. Budeme mít ještě spoustu času. „Rok 2064 je ještě daleko" prohlásila jsem přesvědčivě Pětce. Bráška se pouze pousmál jako kdybych řekla úplnou blbost. „to sice jo, ale pokud utečeme před touto apokalypsou do budoucnosti, budeme blíže k tomu roku. Nevím do jakého roku nás dostanu. Může se stát že se objevíme přímo v tom roce kdy se to má stát, nebo po tom co se to stane." Má pravdu. Moc mě sice neuklidnil, ale teď už vím že se tomu možná nikdo z nás nevyhne. Možná den před apokalypsou bude naposledy co všechny uvidím. Pětka si zřejmě všiml mého ustaraného obličeje a řekl.„Byl jsem vyhnán do apokalyptické pustiny a staral se sám o sebe jako 13letý. Pohřbíval jsem mrtvé členy své rodiny v apokalypse. Strávil jsem tam 16 let. Také jsem byl nucený zabíjet lidi jako východ z apokalypsy. Konečně se po 16 letech vrátím domů a uvíznu v pubertálním těle. Handler mi ukázala dopadek našeho vyhnutí první apokalypse, takže jsem znovu sledoval jak celá moje rodina znovu umírá při jaderném holacoustu. A po tom všem jsem musel přijmout osud, že svět stejně skončí, a sledovat, jak se kolem mě hroutí. Takže se neboj, myslím že ochránit tebe nějak zvládnu" On má pocit že mě musí chránit? To jsem nikdy nechtěla. Jsem jeho starší sestra, já ho mám chránit. Moment, mi zemřeme i když se vyhneme první apokalypse? Při holacoustu? Co to zase je. Cítila jsem se hrozně špatně, vážně si můj malý bráška musel projít tím vším jenom kvůli tomu, aby zabránil konci světa, který se nakonec rozdělil na dva a umřeme tak či tak? „Pětko.... nemusíš mě chránit" vážně nemusí. Diego mi pomáhá, myslím že nějakou sebeobranu dokážu. Sice nemám superschopnosti, ale dokážu určitě zaměstnat útočníky z komise. „chci Delores vrátit zpět do obchodu." Vyhrkl a podíval se na manekýnu. „to je dobrý nápad, zajistíme ji tak bezpečí" odpověděla jsem s úsměvem. „když jsem šel do obchodu si něco vyzvednout, potkal jsem Hazel a- jak se jen jmenovali?" Řekl otráveně Pětka a usilovně si snažil vzpomenout na jména. Znělo to povědomě jako ti lidi co mi napsali ten papírek. „myslíš Hazel a Chacha?" Pětka se na mě překvapeně podíval a odpověděl „jo, něco takového měli na jmenovkách. Na chvíli by nás otravovat neměli, ale vím že se vrátí" Vyděsilo mě to. Co tím myslí že se vrátí? Co jsou zač?
„kdo to je?" Začala jsem se ptát.
Bráška se pouze pousmál předem nad jeho odpovědí.
„překvapuje mě že to nevíš, byli z té zmrzlinové dodávky, jsou z komise. Jejich úkol je mě zabít" už od začátku jsem věděla že je ta zmrzlinová dodávka podezřelá, ale překvapuje mě že nám nic neudělali, hlavně Rayovi. Pořád tam stáli a klidně ukázali že mají v ruce pistole. Proč ho chtěli
Zabít? Nedovolím nikomu aby mu znovu ublížil. Možná je teď starší než já, ale pořád je to můj malý bráška. „z komise? Proč by ti ubližovali? Vždyť jsi říkal, že si se k nim přidal aby jsi přežil" Začala jsem se zvědavě vyptávat. „podrazil jsem ji." Odpověděl Pětka a vypil si svoji vodu. „kafe by bylo lepší" Vážně v téhle situaci chce řešit jestli je kafe nebo voda lepší? Jde po něm komise a nic mi neřekl. „Diego tu má jen vodu, nebuď nevděčný a pij" dělala jsem uraženou.
„To by vysvětlovalo proč je tak hubený"
Řekl mi argumentně Pětka. Snažila jsem se nesmát, tohle se Diego nesmí nikdy dozvědět. „pij" vyhrkla jsem a při tom držela svůj smích. Nemůžu se začít smát, Diego by se mi pomstil.
„už tam nic není, nevidíš?" Odpověděl Pětka a dal mi prázdnou sklenici před můj obličej. „fuj, co to děláš? Polož to" dala jsem sklenici pryč od mého obličeje a ukázala prstem na stůl. Pětka udělal to co jsem mu řekla. Poprvé v životě mě poslechl, sice mě tím chtěl urazit, ale mně to i přes to udělalo radost.
    Pak už jsme spolu nepromluvili. Když Pětka odešel si nalít po dvacáté vodu. Usla jsem na židli. To co se stalo dál, si nepamatuju.