Don't Leave Me [Fred Weasley]

Nebelvírský trénink

Pohled Arii

"Řekl bych, že na sebe máme opravdové štěstí," ozval se za mnou jeho hlas. Leknutím jsem sebou trochu škubla, než jsem se na vysokého zrzka otočila s mírně zvednutým obočím.

"Špatnej začátek konverzace?" zeptal se trochu nervózně a rukou se podrbal na zátylku.

"Možná trochu," uznala jsem s lehkým úsměvem a trochu jsem se posunula, aby se Fred mohl také posadit. Zrzek neváhal ani vteřinu a hned zaujmul volné místo vedle mě.

"Takže..... O čem jsi chtěl mluvit?" zeptala jsem se po značné chvíli ticha. Fred si jen promnul ruce a pohledem propaloval špičky svých bot.

"No..... ehm..... Ráno jsi vypadala sklíčeně..... Myslel jsem, že ti Bensonová něco řekla," sypal ze sebe nervózně.

"Naomi? Proč by mi chtěla ublížit?" Fred jen pokrčil rameny a dál upřeně sledoval zem. Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale jak? Nechtěla jsem před ním vypadat jako slaboch, který to tu chtěl vzdát hned druhý den ráno.

"Můžu vědět, co se tedy stalo?" zeptal se a svůj pohled přesunul z podlahy na mě. Ztěžka jsem vydechla a hlavou jsem se opřela o studenou kamennou zeď.

"Zjistila jsem, že všichni o mé rodině ví víc než já a že tu v podstatě vůbec nic nechápu. Co jsou to sakra Karkulinky? A co je odrážeč? Je normální, že nedokážu namíchat ani jeden lektvar a k čemu mi sakra jsou dějiny čar a kouzel?! No a aby toho nebylo málo, jak jsem sakra dokázala k zemi srazit kluka, který je tak o dvě a půl hlavy vyšší než já?!" chrlila jsem ze sebe tak rychle, že mi Fred snad ani nemohl rozumět.

"A prý, že já jsem šprýmař," řekl Fred pobaveně a od srdce se zasmál. Když si však všiml mého výrazu, ztichl. "Počkat, ty to myslíš vážně?" Na tuto otázku jsem mu odpověděla pouze bezhlasným přikývnutím. "Tos doteď žila na Marsu?!" zeptal se mě s naprosto šokovaným výrazem a vykulenýma očima. Snažila jsem si udržet alespoň trochu vážnou tvář, ale jeho výrazu se prostě nedalo nesmát. Tiše jsem se zasmála, Fredovi se to však moc vtipné nezdálo.

"V podstatě celý život jsem žila v mudlovském světě, což se dá považovat jako Mars." Bylo mi jasné, že má Fred spoustu otázek, ale dřív než se na cokoliv stihl zeptat, pokračovala jsem dál. "O tom že existují kouzla, jsem se dozvěděla teprve v pátek."

"V pátek?! Vždyť je úte-" Víc toho ze sebe nedokázal dostat. Chtěl pokračovat, ale jediné co z toho vzešlo bylo to, že jen naprázdno otevíral a zavíral pusu.

"Jo, moje reakce byla podobná," řekla jsem se smíchem. Vzpomněla jsem si na páteční večer, kdy jsem podpálila téměř celou kuchyni. Na mysl se mi dostala ještě jedna vzpomínka, kterou jsem až do teď držela pod pokličkou. Vzpomněla jsem si na chodbu v prvním patře na druhém stupni mé staré školy a na hasičák, který explodoval. Když nad tím tak přemýšlím a dám si dvě a dvě dohromady, tak mi z toho vyjde to, že jsem ten hasičák nechala bouchnout já. Jak jsem to dokázala, to je mi však stále záhadou.

Z přemýšlení mě i Freda vytrhl zadýchaný dívčí hlas.

"Díky Merlinovi, tady jsi!" Před námi se objevila zadýchaná a lehce zpocená Pen, prefektka naší koleje.

"Pen, jsi v pohodě?"

"Jo, jen mi dej chvilku," řekla, předklonila se a zhluboka dýchala. Když se trochu uklidnila, začala hezky od začátku. "Profesor Brumbál ti vzkazuje, že musí řešit něco důležitého a tak tě mám poslat do knihovny. Máš si přečíst něco z dějin čar a kouzel a taky něco z obrany proti černé magii." No super. Z dějin? Tak to jsem do pěti minut tuhá. "A ty, Weasley," řekla ostře a otočila se na Freda, který jí věnoval zářivý úsměv. "Netlem se jak blbeček a radši zvedni ten svůj zadek a táhni na hodinu."