Don't Leave Me [Fred Weasley]

Apríl

Pohled Arii

1. dubna 1992

Apríl, den, který byl snad speciálně stvořený jen pro Andie Eloise Carterovou. 

A Weasleyovic dvojčata, samozřejmě.

*****

Byla středa a já se poklidně převalovala v posteli, když jsem zaslechla křik přicházející z koupelny v naší ložnici. Otevřela jsem oči a téměř okamžitě si všimnula vzteky soptící Kimberly, jejíž obličej měl jasně zelenou barvu. Nebudu lhát, ten pohled byl naprosto komický a jak se ukázalo nebyla jsem jediná, která si to myslela. Fran s Andie seděli na Francesky posteli a smíchy se popadaly za břicho.

"Merline, za co mě trestáš?" zoufala si tiše Naomi. Stála zrovna u jednoho ze tří oken, která se v ložnici nacházela, a vypouštěla ven Windroca. Asi jsem se zapomněla zmínit, že ani jedna z mých spolubydlících neměla sovu, a tak používaly školní sovy, až do doby, než jsem jim nabídla, že si mohou vypůjčit mého sýčka.

"Andie Eloise Carterová! Frances Briello Sanchezová!" zahřměla Kimberly.

"A-apr-r-ríl!" dostala ze sebe trhaně Andie. Stále byla vysmátá jak sluníčko na hnoji, zatím co Kim po ní metala jednu nadávku podruhé.

*****

Andiein záměrný útok na Kim byl prvním aprílovým žertíkem dne, ale rozhodně ne posledním. 

Jen během snídaně si jeden z Andieiných nábojů vychutnala sama úchvatná Tamara Alpertová. Královna Havraspárské koleje, která si korunu na hlavu nasadila sama, stejně jako si sama přidělila naprosto nesobecký titul.

Bez povšimnutí Andie schovala mezi čokoládové mini-dortíčky dvě bomby hnojůvky, jejichž zásah byl původně určený mně. Jenže když se k nám přitočila ta nádhera s tím, že u nás jsou poslední mini-dortíčky s čokoládovou náplní, nehodlala jsem se s ní hádat a rovnou jsem jí s falešným úsměvem na tváři věnovala celý tác.

Neudělala ani deset kroků, když jí dortíčky bouchly přímo do obličeje spolu s překrásným odérem.

Čokoládová náplň, o kterou Tamara tak moc stála, jí pokrývala svetr, košili i kravatu, pak taky celý obličej a velká spousta jí přistála i v havraních vlasech, které měla volně rozpuštěné, vepředu však stažené kolejní čelenkou tak, aby jí nepadaly do obličeje.

Řekla bych, že snad všichni Havraspárští - a k mému překvapení i Zmijozelští u vedlejšího stolu – propukli v hurónský smích. Tedy až na Tamaru a její oddanou smečku pablbců. 

Tamara vřískala něco o tom, že si to pěkně odskáču a pak vyběhla z Velké síně následovaná jejími poskoky. Při rychlém úprku si jí všimlo i několik lidí od mrzimorského a i nebelvírského stolu. Takže se princezničce Tamaře smála většina Velké síně.

"Díky Merlinovi za Střelu Carterovou!" zařval jakýsi blonďák s Havraspárskou uniformou. Přidalo se k němu několik dalších lidí a než jsem se nadála, vznášela se Andie na vlně rukou.

Až dlouho po tom mi došlo, že toho blonďáka už znám. Párkrát už jsem ho viděla ve společence, Velké síni, a i na hodinách přeměňování. Jo a taky si matně vzpomínám na to, že jsem na něj zařvala, že je pako hned druhý den mého pobytu v Bradavicích.

*****

Seděla jsem na kamenné lavičce na jedné z chodeb ve druhém patře, bylo před obědem a já se zrovna snažila do hlavy nastrkat co nejvíc informací o vzniku Mezinárodního sdružení kouzelníků Starostolce. A upřímně? Jediné, co si pamatuji je to, že Ústředí administrativních služeb Starostolce, se nachází ve druhém patře na Ministerstvu kouzel v Londýně. Fakt skvělý!