Don't Leave Me [Fred Weasley]

Skryté emoce

Pohled Arii

2. března 1992

Další den plný stresu, další zkouška a další neúspěch.

Poslední dny toho mám až nad hlavu a nejradši bych začala ječet, aby se mi alespoň trochu ulevilo, ale nemůžu. Holky už si všimly, že je něco špatně, ale já je přesvědčila o tom, že když se bude opravdu něco dít, řeknu jim to a s tím mě nechaly být, tedy až na Andie a Annu s Diegem, kterým jsem nakonec řekla, že jsem pod tlakem kvůli zkouškám, ale řekla bych, že mi to tak lehce nespolkli.

Dneska mě čekala zkouška z formulí a z lektvarů, u které jsem si byla jistá tím, že ji neudělám. Konec konců jsem zatím udělala jen dvě, a to z péče o kouzelné tvory a z přeměňování, Binns se totiž rozhodl, že mi mou zkoušku neusnadní, a i přes to, že jsem mu odevzdala tři stopy dlouhé pojednání na téma Středověké uskupení evropských kouzelníků, které mi zadal Brumbál, abych mohla nahnat zbývající body, neuspěla jsem.

*****

Moje zkouška z lektvarů se konala dole ve sklepení, v učebně lektvarů a já šla jak jinak než pozdě. Na tuhle zkoušku jsem opravdu pozdě přijít nechtěla, ale nějak se nepovedlo. Brumbál na mě se Snapem netrpělivě čekal a já se kvůli tomu cítila ještě hůř.

Snape si mě prohlédl od hlavy až k patě a znechuceně si odfrknul. Jo, od mého prvního dne ve škole se absolutně nic nezměnilo. Snape mi několikrát řekl, že se chovám jako můj otec, a tak mi to nedalo a musela jsem se táty zeptat, jestli Snapea zná a jestli s ním měl někdy problém. Táta mi řekl, že s ním chodil do stejného ročníku, ale že se s ním nikdy na kus řeči nezastavil a znal ho jen přes mou mámu, což bylo divné, ale táta nikdy do detailů zacházet nechtěl a já ho do toho ani nenutila. Ještě teď mám před očima ten jeho překvapený výraz, když jsem se před ním poprvé zmínila o Snapeovi a o tom, že mě nemá rád bez jakéhokoliv důvodu, jo a taky když jsem tátovi řekla, že je Snape ředitel zmijozelské koleje a učitel lektvarů.

"Ale, ale," začal Snape arogantně, "to je ale překvapení. Naše slavná slečna Sherwoodová se ráčila ukázat na zkoušce." Měla jsem hroznou chuť zakoulet na něj očima a také mu říct hezky něco od plic, ale věděla jsem, že by mi to zrovna dvakrát nepomohlo v tom, abych splnila zkoušku, což jsem momentálně opravdu nutně potřebovala.

"No tak, Severusi," zarazil ho Brumbál dřív, než mě mohl Snape nějak vysloveně urazit. "Jsem si zcela jistý, že Aria nechtěla přijít pozdě." Za jeho slova jsem v té chvíli byla ráda, protože on jediný se mě mohl zastat, a to jsem momentálně potřebovala.

"Stoupněte si ke kotlíku," rozkázal Snape a já bez váhání udělala, jak řekl. "Řeknete nám přísady, které patří do Zmenšovacího dryáku a Slunečního lektvaru, který nám následně připravíte," oznámil mi Snape a samolibě se na mě ušklíbl. Brumbál mu rozhodně řekl, co jsme spolu probrali z lektvarů a co ne, a proto se rozhodl nechat mě namíchat lektvar, o kterém se mi Brumbál ani nezmínil. Díky Merlinovi za to, že mě Diego poslední tři týdny doučoval z několika předmětů a jedním z nich byly právě lektvary ve kterých je nejlepší z ročníku - někdo by klidně mohl říct, že i z celé školy. "Tak prosím, můžete spustit, pokud nám tedy máte vůbec co říct," popichoval mě Snape a já mu hrozně moc chtěla jednu natáhnout, ale lepším řešením bude, když mu vytřu zrak tak až mu spodní čelist zaduní o zem.

"Na přípravu Zmenšovacího dryáku potřebujeme: sedmikráskové kořeny, scvrklofík, krysí slezinu, housenky a šťávu z pijavic," jednu ruku jsem měla za zády a na prstech jsem si počítala, kolik přísad jsem už vyjmenovala, abych na nějakou nezapomněla anebo nějakou neřekla dvakrát. Snape se na mě zlostně podíval, v očích mu přímo hořelo a kdyby pohledy mohly zabíjet, byla bych už mrtvá. Za to Brumbál se na mě usmíval od ucha k uchu a vysílal tak naprosto opačný signál než profesor lektvarů.