"Když někdo miluje, vidí zázrak, jenž je pro ostatní neviditelný. A já jsem rád, že svůj zázrak budu mít vedle sebe až do konce života."
•••
Ve městě jsem sice nebyla nová, ale tam jo. Teta mě přemluvila abych šla k ní do týmu. I když je to tým tak...
Už je ráno. Cítím to. Ještě se mi nechtějí otevírat oči, ale musím říct že jsem se nikdy nevyspala líp. Po dekou jsem měla příjemný teplo a polštář i celkově postel byla měkka a 'zpevněná'. Měla bych už otevřít oči a juknout kolik je hodit.
Otevřela jsem oči a zakřičela. Z toho leknutí jsem skončila na zemi a on taky. Ano on. "Auu" vyjekli jsme oba. Co tady dělá a jak se sem dostal????! "CO TADY DĚLÁŠ? Nemáš svojí postel?" Křikem jsem se zeptala Lukase, který byl už na nohou. Hodil na mě nechápavý pohled.
"Sama si včera řekla ať tu zůstanu" řekl mi. Cože? Však jsme se večer normálně rozloučili a já šla spát. Tak proč teď lže? "Co to kecáš? Večer jsme se rozloučili a já šla spát" vyjekla jsem na Lukase a ruce založila v bok. Ještě jsem si stoupla. Byl bez trička a měl šedý tepláky. Fakt sexy. ELL PŘESTAŇ! Křikla jsem sama na sebe v duchu.
"Tys to zapomněla?" Zeptal se. Co bych měla zapomenout? Však si pamatuju to co si pamatuju. "Mluv. Jak ses ocitl tady v pokoji a ještě na mé posteli?" Zeptala jsem se ho. Protočil očima a sedl na postel. Ukázal mi ať jdu za ním, tak jsem šla. Sedla jsem si hned vedle něj na postel a poslouchala.
"Bylo asi jedenáct večer a ty si mi volala s brekem" řekl. Cože?! "Nerozuměl jsem ti moc, tak jsem přišel za tebou sem. Byla si vyklepaná a ubrečená. Rychle jsem k tobě přišel a uklidňoval tě." Řekl a já myslela že se mi zastavil dech. Proč si to nepamatuju? Však jsem nic neměla. Žádný drogy nebo alkohol. Prostě nic.
"Po asi 5 minutách si mi řekla že si ležela na posteli a hned vedle sebe viděla postavu. Která něco dělala. Myslím že si říkala, že tě tahala za ruku z postele. A prej si nemohla křičet a ani hýbat." Dořekl. Já měla spánkovou paralýzu a nevím to nebo si to nepamatuju? "Když ses probudila, tak si hned volala mě. Pak už to znáš. A když jsem chtěl odejít řekla si ať nechodím že se bojíš. Tak jsem zůstal." Ukončil svoje povídání. Já si fakt nic nepamatuju a asi bych mu to neměla mít za zlé. "Promiň Číčo" řekla jsem mu a vtáhla si ho k sobě do objetí. Objetí mi hned oplatil.
•••
Lukas odešel a já si šla udělat hygienu a všechno okolo. Přišlo na řadu oblečení a já si už vybrala něco sportovního, abych se pak nemusela zas převlékat. Na sebe jsem si vzala bílý croptopové tílko a šedý legíny. K tomu jsem si přidala bílý svetr, aby to nevypadalo divně. Oblékla jsem si boty a šla na snídani.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přišla k našemu stolu a zas jsem přišla jako poslední. Všimla jsem si že Lukas mi přichystal snídani. Jak milé. "Dobré ráno" řekla jsem a všichni mi odpověděli. "Děkuju" šeptla jsem nenápadně Lukasovi do ucha. Na to se jenom usmál a začalo se jíst.
"Teď se běžte převléknout a za 10 min na recepci" řekla teta a všichni se šli převléknout. Já už jsem byla i teta, takže jsme šli čekat na recepci.
"Co máš s Lukasem?" Zeptala se mě teta a upřeně se mi koukala do očí. Co bych s nim měla mít? A jak na to přišla? "Nic s ním nemám. Proč?" Řekla jsem a založila si ruce v bok. "V jedenáct večer šel k tobě do pokoje a ráno jsem ho viděla i odcházet. A v letadle jste taky spali u sebe." Dopověděla.
Jak jako že ho viděla? A co s tím má společného letadlo? Normálně jsme spali. I když u sebe, ale no a co? "Já s ním nic nemám. V letadle jsem usla na jeho rameni a musela jsem spadnout. A za tuhle noc si moc nepamatuju. Prej jsem mu volala s brekem, že jsem měla spánkovou paralýzu. Opravdu si to nepamatuju." Dokončila jsem svůj proslov a založila si ruce na prsou. Teta se na mě podívala a s úsměvem mi řekla "dobře". Už přišli ostatní, takže jsem šli trénovat.
Vyšli jsme z hotelu a šli ulicí asi 20 metru. Došli jsme k budově, která byla opravdu velká. Vyrazili jsme dovnitř. Jsem ráda že jsme tu sami. Ostatní z jiných skupin mají jiný čas na trénink. My ho máme teď. Nečekaně.
Sice to tady není jako v hotelu, ale i tak je to jiný pocit. Jiný pocit v tom že to není u nás a naše plocha, ale jiná. Snad mě chápete.
"Odložte si věci a na plac" vyzvala nás teta a my jako vždy jí poslechli. Věci jsme si dali na lavičku a šli na plac. S Lukasem jsme si stoupli zase do rohů a začali trénovat.
Chvíli jsme tam trénovali zvedačky a pak udělal jednu věc. Sundal si tričko. Celou dobu jsem na něj koukala jak na nějaký obrázek.
Má tak úžasně vypracované tělo. Břicho je plný břišáků, který mě dostávají do kolen, ale pořad se držím na nohou. Jeho ruce jsou tak silné a trošku žilnaté. Já nějak nemusím kluky co mají ruce plné žil, které jsou vidět. Holky mě snad chápají. Je prostě sexy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z mého snění mě vyrušil něčí hlas. "Už si do slintala?" Zeptal se mě hlas, který patřil k Lukasovi. A sakra! Teď se nějak vymluv. "No-j-já" koktala jsem. "Mně nemusíš lhát. Vím a vidím že se ti moje tělo líbí" řekl a usmál se. No a jsem v prdeli. Radši se přiznám.
"No dobře. Máš pravdu a radši si to triko nasaď a už to nikdy nedělej" vyjekla jsem až jsem z toho udělala vítězný výraz.
Do oběda jsme trénovali. S Lukasem jsme už to nějak neřešili a radši se snažili trénovat. Musím uznat že se chová úplně jinak, když není s Chrisem nebo Danem. Je prostě vyměněný za hodného kluka, který nemá zapotřebí dávat na jevo svoje ego.
Jak jsem řekla. Trénovali jsme do oběda a pak šli na ten oběd. K obědu byla nějaká česká klasika. Říká se tomu řízek s bramborem. Musím uznat že česká kuchyň je opravdu výborná.
