"Když někdo miluje, vidí zázrak, jenž je pro ostatní neviditelný. A já jsem rád, že svůj zázrak budu mít vedle sebe až do konce života."
•••
Ve městě jsem sice nebyla nová, ale tam jo. Teta mě přemluvila abych šla k ní do týmu. I když je to tým tak...
Ráno jsem se probudila v objetí Lukase. Musela jsem se usmát. Je tak dokonalé hezký, když spí. Vypadá uvolněně a bezstarostně. Chvilku jsem na něj zírala, ale pak jsem odešla do koupelny.
Na to co jsem zažila včera se cítím dobře. Asi za to může Lukas. Jeho objetí je tak uklidňující. S myšlenkami jsem si vlezla do sprchy, abych se aspoň trošku probrala. Přece dneska je ta soutěž a musíme se dostat mezi 3 páry a postoupit.
Vyšla jsem ze sprchy a oblékla se. Na sebe jsem si vzala růžovo-hnědé tepláky s bílým tílkem, které bylo do croptopu. K tomu jsem přidala svetr. Miluju tyhle svetry.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už jsem se jenom namalovala, udělala hygienu a všechny věci. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a vydala se do pokoje vzbudit Lukase.
"Vstávej" řekla jsem a zatřepala s Lukasovým ramenem. Otočil se na druhou stranu a rozespale řekl "nech mě žít a spát" nad tím jsem se uchechtla.
Strhla jsem z něj deku a začala skákat na posteli se slovy "budíček, budíček". Po tom co jsem začala skákat a křičet mě strhl. Spadla jsem na postel. Protočil mě na zadá a sám si lehl na mě. Mezi námi bylo asi 10cm, víc ne.
Koukli jsme si do očí. Co přijde teď? Začne mě líbat? Začne mě osahávat? Nebo co udělá? Mnou projela elekřina a tváře mi začali rudnout. Poznala jsem to podle toho, že se zasmál.
Nechci aby mezi námi něco bylo. Dala jsem si sliby a z toho už jeden porušila. Nesmím porušit další. Zbaběle jsem se odtáhla a zvedla. "Dělej! Jdem na snídani" řekla jsem, sklonila jsem se pro jeho tričko, která jsem následně po něm hodila. Otevřela jsem dveře a vyšla na chodbu.
Vydal se hned zamnou a společně jsme šli do jídelny. "Dobré ráno" pozdravila jsem tetu, Dana a Veronicu. Všichni se na mě podívali, jak kdybych vstala z mrtvých. Usedla jsem si i Lukas a teta začala mluvit.
"Jsi v pohodě?" Zeptala se mě. "Ano jsem. Sice to byl šok, ale jsem naprosto v pořádku" odpověděla jsem a usmála jsem se. "Opravdu?" starostně se zeptala teta. "Ano. A už se na to neptej. Jenom mi řekni, jak to s ním dopadlo" odpověděla jsem tetě. Stejně vypadala že se o mě bojí, ale já jsem opravdu v pořádku.
"Chytli ho a odvedli. Prej jim utekl z psychiatrie" dořekla teta. Takže on utekl z psychiatrie, přišel jen tak na hotel a začal se takhle chovat? Hulvát. Z myšlenek mě zase probrala teta.
"Jak se tam dostal?" Zeptala se. "Já ani nevím. Když jsme s Lukasem přišli, nebyl tam" odpověděla jsem a pustila se do jídla. Celou snídani jsme si povídali a probírali soutěž. Podle mě jsme trénovali dost, i když to nešlo znát.
Po snídani jsme si ještě zopakovali kroky. Asi 3x jsme to sjeli celý. Pak už jsme šli na pokoje, kde jsme si povídali a byly v klidu. Přišel čas oběda, zvedli jsme se a šli na oběd. Dneska byla svýčková nebo svíčková. Pořad mám problém to jídlo napsat správně v češtině. Bylo to šíleně moc dobré.
Po obědě jsme šli zase na pokoje. Asi půl hodiny jsme měli odpočinek a pak byl čas se balit.
S sebou jsem si vzala věci na převlečení a na tancování, pití, malování a další kravinky. Na sobě jsem si nechala to co jsem měla ráno. Stejně se budu převlékat.
Douzavírala jsem si tašku a v tom někdo zaťukal. To asi bude teta. Otevřela jsem, ale teta tam nestala. Stal tam Dan. "Ahoj Ell. Máme už jít" oznámil mi. "Dobře. Vezmu si tašku a jdu" řekla jsem. Otočila jsem se pro tašku, vzala kartu od pokoje a šla.
S Danem jsme cestou k výtahu nepromluvili. U výtahu mi dal nečekanou otázku. "Co máš s Lukasem?" zeptal se mě a to mě šíleně vyvedlo z míry. "Já? Nic. Jsme kamarádi. Proč?" Odpověděla jsem. "Že to vypadá jako by jste spolu chodili" řekl mi a já se zakuckala. Co to právě řekl? Já a chodit s Lukasem? Musím se zasmát. "Ujišťuji tě, že s nim nic nemám. Mimo kamarádství" odpověděla jsem mu se smíchem. "Dobře" řekl.
Nic víc už jsme si neřekli. Přišli jsme k ostatním a vyrazili jsme na soutěž.
