Ahojky! Chci vám jenom říct že dnes 21.4.21 proběhla menší úprava předešlých kapitol. Nejsou to nějaké velké změny, ale opravila jsem chyby, kterých jsem si předtím nevšimla a vyměnila jeden obrázek, takže nic velkého. UŽIJ SI ČTENÍ!
Na hotel jsme přišli něco málo po 20h. Vyrazili jsme do jídelny, ale už tam nikdo nebyl. Divili jsme se a proto jsme šli za tetou.
Zaklepali jsme a teta otevřela. "Je, vy už jste tady. Co potřebujete?" Zeptala se teta. "Ona není večeře?" Tentokrat jsem se zeptala já.
"Nene, už byla. Vy jste ještě nešli, tak jsme se najedli. Řekla jsem že přijdete ještě vy, takže dole si řekněte a dají vám jídlo" odpověděla teta. Přikývli jsme a šli se najíst.
•••
Už jsme dojedli, odnesli talíře a šli na pokoje. Teď stojíme před pokojem a loučíme se. "Děkuju za dnešek" poděkovala jsem Lukasovi.
"Není zač" odpověděl a přitáhl si mě do objetí. "Dobrou" řekli jsme skoro na stejno a už jsem zavřela dveře před ním.
Rovnou jsem si to namířila pod sprchu. Je to opravdu úžasný pocit po celém dni nechat na sebe padat teplé kapky vody. Tělo jsem si umyla kokosovým sprchovým šamponem a vlasy kondicionérem, který též voněl po kokosu.
Vylezla jsem už ze sprchy. Ručník omotala kolem těla a začala si čistit zuby. Vlasy jsem ještě rozčesala a pořad zabalená v ručníků jsem se vydala ke skříni.
Přišla jsem ke skříni a v zrcadle, který bylo na skříni jsem uviděla postavu. Postavu postaršího muže. Mohlo mu být 40let? Krátké černé vlasy a trošku víc při těle. Rychle jsem se otočila a zakřičela.
Co nejrychleji jsem zapadla do koupelny, kde jsem se zamkla a rychle napsala Lukasovi zprávu. Mezitím ten chlap začal mlátit na dveře a začal něco mluvit. Znělo to jako ty sladké kecy, které momentálně byly nechutné.
"Notak kočičko. Pojď vylez a užijeme si." Dořekl něco česky a já šíleně začala brečet. Při tom breku jsem ani neviděla co píšu.
El- LUKASI PROSÍM POMOC MSMI.
L- Co?
El- PŘIJĎ RYCHLE KrE MNĚ.
Proč neodpovídá, když ho nejvíc potřebuju? Lukasi odpověz. Dělej. Začala jsem ještě víc brečet a víc se klepat. Týpek pořad bouchal na dveře od koupelny.
Sesypala jsem se k zemi a nohy přitáhla k tělu. Teď umřu. Tohle je moje smrt. Já ještě nechci umřít. Najednou vtrhl další člověk do pokoje a začal tam křičet. Nevnímala jsem to.
Všechno to utichlo a zase někdo začal bouchat na dveře. "Ell to jsem já. Otevři mi" křikl Lukasův hlas. Spadl mi kamen ze srdce. Moje záchrana! Otevřela jsem dveře a vpadla mu do náruči.
Skončili jsme díky mně na zemi a oběma to bylo jedno. V objetí jsem se ještě víc rozbrečela a klepala. Zapomněla jsem, že jsem pořad zabalená v ručníků, takže mi byla i zima.
Nechtěla jsem se Lukase pustit, ale donutil mě. "Oblékni se" řekl. Chtěla jsem začít protestovat, že chci být u něj v bezpečí, ale nedovolil to. "Obleč se" řekl už víc nahlas. Poslechla jsem ho.
"Stoupni si ke dveřím a koukej na ně" řekla jsem mu a udělal to. Rychle jsem se oblékla do šedých legín a vzala k tomu mikinu. "Můžeš" řekla jsem mu. Otočil se a zase jsem padla do jeho náruči.
"Kdes byl tak dlouho" šeptla jsem. "Šel jsem na chodbu a pak uslyšel rány a křik z tvého pokoje. Rychle jsem v běhl za tetou, aby zavolala policii. Chtěl jsem jít za tebou, ale teta mě nechtěla pustit. Neposlechl jsem jí a vběhl sem." dořekl.
539slov
Dneska je to kratší, protože příště bude lukasův pohled.
ČTEŠ
ACRO DANCE
Teen Fiction"Když někdo miluje, vidí zázrak, jenž je pro ostatní neviditelný. A já jsem rád, že svůj zázrak budu mít vedle sebe až do konce života." ••• Ve městě jsem sice nebyla nová, ale tam jo. Teta mě přemluvila abych šla k ní do týmu. I když je to tým tak...
