"Když někdo miluje, vidí zázrak, jenž je pro ostatní neviditelný. A já jsem rád, že svůj zázrak budu mít vedle sebe až do konce života."
•••
Ve městě jsem sice nebyla nová, ale tam jo. Teta mě přemluvila abych šla k ní do týmu. I když je to tým tak...
Sedla jsem si na postel, vzala do ruky mobil a šla na sociální sítě. Koukla jsem na pár storíček, odpověděla Em že se tu máme dobře a chtěla jsem mobil odložit. V tom mi poslal Lukas zprávu.
L- Co děláš? El- Sedím na posteli a přemýšlím. L- Nad čím? El- Co dělat. I když je teď klid, tak chci někam jít. L- Ahaa. Máš aspoň představu kam chceš jít? El- No koukla jsem na internet a na výstavišti je pouť. Říká se jí Matějská. L- Za 15 minut dole. El- Co? L- Neměj kecy a za 15 minut Breberko.
Já z něj zešílím. Nemůžu se vymluvit a ani nechci. Nudím se a nevím co dělat, takže jde se na pouť!
Zalezla jsem do koupelny, kde jsem se rychle umyla, namalovala, učesala a další holčičí věci. Přešla jsem ke skříni a vytáhla z ní oblečení.
Venku ještě není tak velký teplo. Přece je jaro. Oblékla jsem si černý kalhoty a k tomu bílý rolák, který jsem zastrčila do kalhot. Vlasy jsem hodila do culíku, vzala kabelku, peníze a obula bílý Nike boty. A mohla jsem vyrazit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z pokoje, zamkla ho a vydala se k výtahu. Zašla jsem do výtahů a jela dolů. Přišla jsem k recepci a viděla Lukase s tetou. Vydala jsem se k ním a o něčem se bavili. "- ale budeš na ní dávat pozor!" "Budu jí chránit jako oko v hlavě" přišla jsem k ním a nechápavě se podívala. "Co se děje?" Zeptala jsem se a při tom koukala na tetu. "Jenom se mě Lukas ptal, jestli můžete jít" odpověděla teta. "A můžem?" "Jo jasně. Lukas to tu zná, takže nemám problém" odpověděla mi teta.
Jak to myslela že to tu Lukas zná? "Tak pojď. Ahoj Rose" chytl mě Lukas za ruku a táhnul mě ven. Venku jsem vyprostila mojí ruku a zeptala se "jak to myslela?". "Co tím myslíš?" A udělal ušklebek. "No že to tady znáš? Ty už si tu byl?" Zeptala jsem se Lukase a ruce dala v bok.
"Jo tak. Dřív jsem tu bydlel, ale krátce. Asi rok." Řekl a já myslela že se mi zastavil dech. Jak jako že tu bydlel? A proč mi to neřekl? "Proč jsi mi to neřekl?" Zeptala jsem se a musela se zamračit. "Neptala ses a pojď už" usmál se. Já padnu na kolena. Má tak úžasný úsměv. Hezké rovné, bílé zuby. Rty hezké, růžové a bez nějaké chyby. Ne! Ell vzpamatuj se! Jenom kamarád! Okřikla jsem sama sebe a vydala se za Lukasem.
Cesta byla zajímavá. Kochala jsem se tím úžasným místem. Lukas mi cestou tam dělal průvodce. Praha je vážně nádherné místo, ale ti lidé mě zarážejí. Sice moc neumím česky spíš vůbec, ale přišlo mi že si nadávají. Ale asi to je tady zvykem.
"Už jsme blízko od výstaviště" řekl mi Lukas a zase mi daroval úsměv. Nestihla jsem odpovědět, protože jsem zaregistrovala partu lidí před námi.
Jsou to lidi věku okolo 15 let. Rychle jsem si je spočítala a jsou tam 2 holky a 4 kluci. Nemám z nich dobrý pocit, abych se přiznala.
Ano vím, jsou to normální lidé jako já, ale hlavně jsem měla divný pocit z toho, že si pouštěli hudbu nahlas a řvali. A jejich oblečení na tom taky přidávalo. Všichni měli džíny, který měli díry. Extrémní díry a mikiny. Klukům byly mikiny akorát, ale těm holkám byly až moc velké.
Přibližovali se a já měla větší a větší strach a divné pocity. Lukas si toho musel všimnout a přitáhl si mě k sobě. Chytl mě za pas a dal pusu na spánek. Samozřejmě jsem se k němu přitáhla a též mu dala pusu. Akorát na tvář. Nemůžu uvěřit tomu co právě udělal a co jsem udělala já.
Pořad mě držel za pas a kráčeli jsme dal. Koukla jsem na jednoho z kluků, který ještě před tou scénou byl vysmátý, ale teď kouká do země a je smutný. Tohle jsem trošku nechápala.
Přešli jsme je. Konečně! Zajásala jsem si v duchu. Měla bych mu poděkovat. "Děkuju" šeptla jsem a odtáhla se. Koukla jsem do těch jeho úžasných očí. Vyzařovali štěstí, péči, hrdost a všechny dobrý pocity. "Není zač, ale.." "ale co?" Zeptala jsem se. Zase nějaký ale. To slovo je zlo!
"Budeš muset mi to oplatit, Breberko" řekl, usmál se a mrkl. Zase to udělal! Já fakt jednou skončím na zemi. "Jak?" Zeptala jsem se ho. "To už nechám na tobě." Řekl a zase se rozešel.
No a jak mu to asi mám oplatit? To mu mám udělat jídlo nebo co? Nechám to plavat.
Přišli jsme už konečně a já byla šťastná. Jsem plná energie! Chce se mi tancovat, zpívat a všechno prostě.
"Natěšená?" Zeptal se mě Lukas a já přikývla. Chtěla jsem už jít, ale zase mě Lukas chytl za ruku a přitáhl se mě k sobě.
"Co je?" Trošku naštvaně jsem se ho zeptala. "Slib mi jednu věc" řekl a já myslela že jsem slyšela špatně. Vážně chce abych mu něco slíbila? Tomu se musím v duchu zasmát. "Podle toho co chceš" odpověděla jsem a začala trhat rukou. Tak asi tu ruku neodtrhnu. "Moc ti to nejde" zasmál se a já musela udělat zabijácký pohled.
"Teď mě prosím poslouchej a slib mi tu věc" řekl přísněji. Chtěla jsem něco říct, ale předběhl mě. "Budeš jenom u mě. Nehneš se odemě ani na krok! Nechci aby se ti něco stalo a ani nesmí! Proto budeš jenom u mě! Slib mi to" řekl. Teď mě vyvedl z míry. Koukla jsem do jeho očí a uviděla jsem starost a trošku smutek, jestli se tomu tak dá říct.
Musím mu to slíbit, jinak mě nenechá a budeme tu trčet dalších xxx minut. Mám plán! Trošku to obrátím.
"Musím zapřemýšlet" řekla jsem mu a on se celý napnul. "Slib mi to!" Vyjekl. Tohle mě baví. "Trošku to pozměním" řekla jsem mu s ušklebkem a chytla ho za paže. Vážně se začal trošku červenat? To bych do něj neřekla.
Držím jeho paže a hledám správný slovo. "Silný si dost. Věřím že se dokážeš porvat." Chvíli jsem přestala mluvit. Pustila jsem jeho paže a v obličeji měl nechápavý výraz. Ten výraz stojí za to!
"Co tím chceš říct" zeptal se mě. "Budeš můj bodyguard" řekla jsem a musela jsem udělat vítězný pohled. Chvilku přemýšlel a pak vyslovil. "Takže tím chceš říct, že všechno budeme dělat podle tebe a ještě k tomu mám být tvůj bodyguard, jako bys byla třeba Ariana Grande?" Musela jsem se zasmát jak to řekl.
"Přesně" udělala jsem ušklebek. "To beru. Takže mi dej kabelku a jdem" řekl a už mi začal brat kabelku. "To myslíš vážně?" Zeptala jsem se a on přikývl.
Udělal ramena a držel kabelku. Tomu jsem se musela zasmát. A vyrazili jsme dovnitř.
1117 slov
Líbí se vám to? Doufám že ano. A chci se omluvit za dvě věci. Za 1. Za gramatické chyby a za 2. Jestli nějaké věci nepasují. Tím chci říct že si přesně nepamatuju co jsem psala za slova, ale samozřejmě vím o čem jsem psala.
Tady u toho píšu zrovna to co mě napadne. Samozřejmě mám v hlavě jak chci aby to skončilo atd. Ale třeba co budou dělat atd. <3
