☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 16. Sixteen. ☂︎

Ozval se nepříjemný zvuk. Ihned jsem zhodila věc, ze které zvuk vycházel. Budík vypadal že si dlouho nezacinká. Pomalu jsem vylezla z postele. Potom co jsem se zkulturnila, jsem si rovnou dala sprchu a poté šla do kuchyně. Můj žaludek mluvil za vše. Otevřela jsem lednici. Brala jsem první co bylo po ruce.

V kuchyni jsem si mohla povšimnout i Luthera s Klausem kteří o něčem zabraně hovořili. Zavřela jsem lednici. Až teď si povšimli mé přítomnosti.

,,Láskooo!" Zazubil se Klaus a během chvíle už jsem držela hrnek s kafem.

,,Santa Klausi!" Pokusila jsem se napodobit jeho tón ,,To jsi dělal ty?" Poukázala jsem tím na hrnek s kafem a sedla si ke stolu. Překvapivě tu vládlo poklidné ticho.

,,Jasně že jo! Kdo jiný?" Založil si ruce na hrudi.

,,Fajn" Přejela jsem si ho pohledem a chtěla se napít v čemž mi někdo kafe vzal z ruky.

Podívala jsem se na zloděje a nebyl to nikdo jiný než Pětka. Sednul si hned vedle mě a napil se. Obličej se mu zkřivil nechutí.

,,Fuj, koho musím zabít pro jedno slušný kafe" Odložil hrnek na stůl.

Já si ho naopak vzala a napila se ,,Kolik jsi tam dal cukru Klausi?" Zeptala jsem se a polkla přeslazenou tekutinu.

,,Rozhodně jsem nešetřil, na krabičce psali 8-10 lžící" Přitakal. Jen jsem chápavě přikývla.

,,Můžeme už začít?"

,,Neviděl někdo ostatní naše sourozence?" Podíval se na všechny přítomné ,,Tak poslouchejte, tohle se nedá říct citlivě a tak vám to řeknu na rovinu" Řekl, a mi mu věnovali nechapevé pohledy když zavládlo delší ticho.

,,Klausi" Napomenul ho tiše Luther na náznak, aby pokračoval.

,,Včera jsem vyvolal tátu" Dostal ze sebe. Nejdřív jsem byla zaskočená ale chvíli na to, už jsem se mračila.

,,Počítám že jsi sjetej. Lidi můžou mít halucinace" Řekla jsem jistý fakt ,,Říkal jsi, že ti to už roky nejde" Podotkla jsem další z faktů.

,,Jo ale teď jsem střízlivej" Zazubil se a moje mračení jako lusknutím zmizelo ,,Od včerejška jsem čistej abych si mohl popovídat s někým výjimečným a nakonec jsem si popovídal s naším tatínkem" Opřel se lokty o stůl a sledoval můj usměvavý obličej. Tohle bylo opravdu něco.

,,Počkej" Přešla jsem k němu a podívala se na jeho oči ,,To snad ne! Proboha, jsem na tebe hrdá!" Skočila jsem na něj a objala ho ,,Doufám že ti to vydrží" Odtáhla jsem s poplácáním po tváři.

Podívala jsem se na Pětku s Lutherem. Vypadali že Klausovi moc nevěří. Posadila jsem se zpět vedle Pětky. Opět nastalo ticho.

,,Nemá někdo aspirin?"

,,Horní police v pravo vedle sušenek" Odpověděl nezaujatě.

,,Hele, tohle je vážný lidi. Fakt se to stalo. PŘÍSAHÁM" Do jeho tónů zavítalo i zklamání.

,,Tak fajn, co ti starouš řekl?" Zeptal se Pětka s ironií a věnoval mu pohled.

,,No tak dal mi obvyklou přednášku o mojí vyzáži, životních selháních, Bla Bla Bla. Zatím nic nového. Ani posmrtmý život ho neobměkčil. Ale, řekl mi něco o své vraždě, možná spíš její absenci protože.... " Odmlčel se ,,On se zabil sám" Snažil se být citlivý.

,,Na tvoje hry nemám čas Klausi" Zatvářil se otráveně a zvedl se ze židle.

,,Je to pravda Luthere. Je to pravda" Stál si za svým Klaus.

,,Proč by to dělal" Trochu mi utekl důvod k sebevraždě.

,,Prý to byla jediná možnost jak nás sjednotit" Pokrčil rameny.

,,Táta by se nezabil" Nevěřil Luther.

,,Sám si říkal že má deprese" Ozval se Pětka.

,,Byl taky věčně zavřenej v pokoji" Dodala jsem.

,,Ne. Neměl příznaky. Sebevrahové mívají určitý sklony. Divný chování" Nechtěl si to připustit.

,,Opravdu je vidět, že jsi byl pár roků na měsíci" Řekla jsem.

Odešla jsem do pokoje a zapadla do postele. Byla jsem unavená, vyčerpaná, vysílená jak psichycky tak fyzicky. Zavřela jsem oči s pokusem usnout když se ozval zvuk portálu. Sakra..

Ignorovala jsem jeho přítomnost a stále poklidně ležela a oči měla zavřený. Bylo mi jedno o co zase jde, chtěla jsem prostě spát.

,,Naso?" Promluvil.

,,Nikam nejdu..." Zamumlala jsem protivně a přikryla si hlavu polštářem.

~~~~

Stáli jsme před dveřmi do Klausova pokoje. Pětka zaťukal.

,,Nesnáším tě..." Procedila jsem skrze zuby.

,,Taky tě mám rád" Letmo se na mě zazubil než vešel Klausovi do pokoje ,,Vstávej, musíme jít" Klaus posedával v posteli a háčkoval. Kdy se tohle k čertu naučil? Porozhlédla jsem se po pokoji.

,,Kam?" Podíval se na nás zmateně.

,,Zachránit svět" Zasvětil ho.

,,To je celý? No super!" Řekl s ironií a zvedl se z postele.

,,Pogo říkal, že se táta zabil aby jsme se sešli ne?" Ujišťoval se.

,,Jo. No a?"

,,To že říkal?" Udivila jsem se. Všechny pohledy spadali na mě ,,Co je?" Zamračila jsem se, aby se dívali jinam.

,,Přemýšlel jsem nad tím. Já jsem totiž skákal do budoucnosti abych to zjistil, ale táta necestoval. Takže je tu otázka. Jak to stařec trefil na týden před koncem světa?" Začal chodit po pokoji.

Klaus už chtěl něco říct v čemž ho Pětka umlčel mávnutím ruky ,,Neodpovídej. Byla to čistě řečnická otázka. Celý život nám taky říkal že zachráníme svět před jeho koncem" Poukázal letmo na Klause.

,,Já myslel že nás tím jen straší aby jsme umyli nádobí" Řekl pobaveně.

,,Ale co když fakt věděl, že se něco stane?" Přemýšlel nahlas.

,,Ale jak by- No počkej..." Zamyslela jsem se ,,Co když-" Přerušil mě Klaus.

,,Nesmysl" Zavrhl mou myšlenku. Ani mě nevyslechl. Drkla jsem do něj loktem načež mi věnoval nechapavý pohled.