☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 23. Twentythree. ☂︎ Konec I. Série✨

,,Sakra Pětko, už jsem myslel jsem že si se na nás vykašlal" Křikl Luther směrem k nám. Nasadila jsem lehce ironický pohled.

,,Taky že vykašlal" Připomněla jsem Lutherovi.

,,Měl jsem práci" Odvrátil pohled k útočníkům ,,Tohle není úplně dobrý" Stáhl rty do tenké linky.

,,Znáš je?" Luther mu věnoval překvapený pohled.

,,Znám. Jsme v hajzlu..." Řekl prostě. To bylo skvělé, tohle slyšet, v tuhle chvíli.

,,Tak to je opravdu něco nového" Řekla jsem s ironií a všimla si, jak se na mě číslo Pět zamračil. Věnovala jsem mu nechápavý pohled. Však to byla pravda, tyhle zprávy jsme v poslední době slýchávali v jednom kuse.

,,Cha-Cha!" Ozval se známí křik ,,Jde sem! Cha-cha!" Objevil se v sále panikařící Klaus.

,,Klausi k zemi!" Okřikl ho Diego. Klaus neváhal a k mému překvapení poslechl. Než jsem se stihla otočit zpět, se už Pětka držel jednoho ze střelců zezadu okolo krku. Pomocí jeho zabil pár jeho spojenců a po jeho zabití se vrátil zase zpět na své bývalé místo.

Věnovala jsem mu udivený pohled než jsem zamířila pohledem ke Klausovi, který tentokrát stál se září okolo rukou uprostřed sálu. Před Klausem se zjevila nějaká, modrá silueta. Chvíli mi trvalo než jsem poznala kdo to je.

,,Ben?" Pootevřela jsem pusu. Pozorovala jsem, jak svými chapadli probodává ozbrojené muže. Benův pohled letmo spadnul na mě, usmála jsem se na něj, úsměv mi opětoval zpátky. Zahřálo mě z toho u srdce, a vůbec hlavně jeho viditelná přítomnost. Nemohla jsem z něj spustit oči, bylo to tak dlouho co jsem ho viděla naposledy. Byl hezčí než jsem si ho pamatovala..

Jakmile byli všichni nepřátelští muži mrtví se Ben začal pomalu vytrácet. Dojatě jsem si setřela slzu na kraji. Pomalu se vytratil, jeho poslední pohled daroval mně. Klausovi ruce už nesvítili modře a ani se už neozívala střelba.

,,Kdo má teď hlídat?" Nadšeně tím poukazoval na svůj čin.

Oklepala jsem se a přemístila svůj pohled zpět k Vanye. Kolem Vanyi se utvářelo bílé světlo. Budova se otřásala v základech, když všechny pohledy spadali jako vždy na mě.

,,To nedělám já" Vyjela jsem po nich protivně. Už jsem se potřebovala prospat.

Až teď jsem si všimla Diega, co teprve přišel. Věnovala jsem mu pohled, který mluvil za vše.

Vycítil můj pohled ,,Ctil jsem památku" Řekl na svou obhajovu a rychle zaplul za sedačky.

Nechala jsem to radši být ,,Tak jak to skončíme?" Zeptal se Luther

,,Půjdeme ze všech stran"

,,Jak jinak než sebevražedná mise" Zasmála jsem se nevesele.

,,Musí se k ní někdo dostat, je to jediná šance kterou aktuálně máme" Pozoroval Pětka ostražitě Vanyu.

,,Souhlasí všichni?" Ujišťoval se Luther a všichni přítomní sourozenci přikývli. Taky jsem přikývla a snažila se zakrýt své zívnutí.

Luther rozdělil každému ze sourozenců strany a všichni se ihned vydali na své místo. Začali se mi zase zavírat oči, oklepala jsem to a rychle se vzpamatovala. Nesmím spát, né teď. Podívala jsem se na ostatní, všichni sledovali Vanyu.

Jakmile Luther vyslal signál, jsem vystartovala ze své pozice směrem k ní. Už to vypadalo že to výjde, to jsem ale vyloučila ve chvíli, kdy vyslala ke každému paprsek, kterým nás vynesla do vzduchu.