<<Dallas 1962 ...... 3. Září>>
Prudce jsem vypadla z modrého světla. Zalapala jsem po dechu, sotva jsem ho popadala. Převalila jsem se na břicho a zvedla pohled od země k silnici, která se nacházela pár metrů ode mě.
Pomalu jsem se zvedla ze země se snahou utlumit svůj zrychlený dech. Nadšeni ze mě přímo sršelo. Ohlédnu se za sebe na místo, kde ještě před malou chvílí levitovalo něco, co se dalo nazývat portálem. Oficiálně jsemtu byla sama. Svůj pohled upřu zpět na silnici.
,,To je mi ale dovolená" Přišlo mi na jazyk. Klidnou chůzí jsem vyšla z uličky a rozhlédla se okolo sebe. Pětka nás možná zachránil před koncem světa, ale možná bych radši byla mrtvá než žila v tomhle.
Dívám se na ženu která v ruce svírá noviny a na hlavě má blonďaté kudrny.
I auta, která jezdila po silnici se zdála být rozhodně z jiné doby takže ta divná ženská tu neprošla jen tak náhodně.
Rozešla jsem se po chodníku pryč z místa kde jsem se objevila. Potřebovala jsem kvalitní spánek a to hned. Zabočila jsem do jiné ulice. Všechny tu vypadaly téměř totožně.
Začala jsem prohledávat odpadky s vyhozeným oblečením. Musela jsem najít něco jiného, cokoliv. Otevřela jsem jiný kontejner když na mě vypadl časopis, časopis, který zdobil nápis spolu s datem.
,,1. Září 1962" Překvapeně jsem zvedla katalog. Ten idiot nás dostal o 70 let zpátky.. ,,Nemůže ti vyjít aspoň někdy něco Pětko?!" Zuřila jsem, že kvůli našemu bratrovi jsem uvázla v roce ještě před výrobou dotykových mobilů. Naštvaně jsem odhodila leták.
Co se oblečení týkalo, nechala jsem si svou mini sukni od uniformy, kabát od ní jsem si sundala spolu se svetrem. Jen s košilí to vypadalo lépe.
Sotva jsem chodila a tak jsem potřebovala nakopnutí. Vyhledala jsem nejbližší bar a zavítala do něj. Po cestě jsem vzala i šminky z okolního obchodu, které jsem ukradla. Ano, i tu kapku své síly jsem musela vyždímat. Musela jsem vypadat starší. Zakončila jsem to vyplněnýma botama, které mi přidali výšku aspoň o deset cenťáků a mohlo se začít pít.
Obsluha baru nic nepoznala a tak jsem pila dá a dál než mi na rameni přistála cizí ruka. Že by Pětka povstal z mrtvých? Uchechtla jsem se jen nad tou myšlenkou. Vedle mě se posadila mladá blondýnka.
,,Ahoj jsem Vivien, kolik máš roků?" Zeptala se mile. S velkou pravděpodobností tu pracovala.. Že by mě prokoukla?
,,Dvacet dva, proč to chcete vědět," Odmlčela jsem se a sjela pohledem její obleček ,,Vivian" Dokončila jsem větu. Široce se usmála.
,,A chtěla by jsi práci?" Podepřela si usměvavě hlavu, i ona si mě prohlédla.
,,Jasný" Vyšlo ze mě bez přemýšlení a vyklopila jsem do sebe dalšího panáka.
,,To ráda slyším. Zrovna někoho sháníme na plac támhle" Poukázala na pódium, kde svůdně oblečené, mladé, krásné dívky předváděli svádějící tance pro muže. Bylo až k neuvěření kolik pohledů na sebe poutali. Vrátila jsem se pohledem k ní ,,Kolik můžu dostat za jednu směnu?" Nadzvedla jsem obočí a prázdnou skleničku po panákovi jsem odložila.
,,Třista, padesát dolarů za jednu celou směnu" Nabídla.
,,Dobře" Přijmula jsem její nabídku. Tohle se mi hodilo. Potřebovala jsem nějaké peníze, přízemí atd... Ihned se zvedla ze židle a naznačila ať jí následuju.
<<<485slov>>>
✨💗Přídavek🌹
ČTEŠ
☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}
Fanfiction,,Žertuješ? Nenuť mě ti ublížit" Pronesl s falešným pobavením když stál naproti mě připravený na cokoli. Jen jsem se ušklíbla nad jeho "drsňáckým" postojem. Pomalými kroky jsem se rozešla k němu. ,,Ne, Pětko" Lehce jsem naklonila hlavu ke straně. Le...
