☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 9. Nine. ☂︎

,,Když musí pryč, já taky" Začala jsem se zvedat. Pětka ihned zareagoval a chytil mě za zápěstí. Otočila jsem se jeho směrem.

,,Ty tu zůstaneš" Dal malý důraz na svá slova. Sváděla jsem s ním oční souboj.

,,Zkus mě zastavit ČÍSLO PĚT" Dala jsem tentokrát důraz já, a to na poslední dvě slova. Vykroutila jsem svou ruku z té jeho.

,,Fajn" Pokrčil rameny, to už jsem ležela v bezvědomí na zemi.

,,Pětko ty jsi nám zabil sestru!" Vykřikl zděšeně Klaus.

,,Není mrtvá Klausi" Luther protočil očima nad Klausovým zveličováním situace.

~~~

Probudila jsem se s bolestí hlavy. Luther ani Klaus už tu nebyli. Opatrně jsem se zvedla do sedu a zmapovala si prostor. Byl tu jen Pětka, který stále pozoroval dveře od laboratoře. Postavila jsem se a přesedla si zpět dopředu.

,,Idiote" Naschvál jsem o něj zavadila nohou, když jsem přelézala dopředu ,,Kde je Klaus s Lutherem?" Nadzvedla jsem obočí a ještě se porozhlédla po vozidle. Nikdo kromě nás dvou tu nebyl.

,,Nevím" Ošil se, a nespouštěl oči ze dveří.

Dveře od laboratoře se otevřeli jak na zavolanou. Pětka automaticky zbystřil.

,,Tady ho máme" Vydechla jsem a podepřela si bradu. Nikam se mi nechtělo..

Lancelot přešel k autu a vyměnil své tmavě, modré dokumenty za žluté.

,,Co má v plánu..." Pětka přemýšlel nahlas. Né zrovna tiše jsem si povzdechla, abych mu dala na jevo svou nezaujatost tímhle vším. Dělal že neslyšel.

~~~

,,Pro krista pána!" Vylekala se naše oběť. Pětka neváhal a přiložil mu nůž ke krku.

,,Jedna šance, víc ti nedá" Prohlížela jsem si své zarovnané nehty.

,,Jediná šance mi říct, co provádíš v té laboratoři" Šel rovnou k věci. Muž neřekl ani slovo, pouze vystresovaně koukal dopředu.

Nedalo mi to.Nahnula jsem se dopředu, a položila mu dlaně ke krku tak, aby cítil mé nehty ,,Mluv jestli nechceš cejtit nehty zabodlé ve svém krku. Snad se nechceš udusit" Zvýšila jsem tlak. Furt nic. Stoupla jsem výš.

,,Fajn! Fajn! Dělám protézy pro cizí klienty. Účtuju to pojišťovnám a potom prodávám draze na černým trhu" Přiznal se strachem o svůj život, který mohl každou sekundou skončit.

,,Ty jsi ale hajzl" Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou a přestala.

,,Samozřejmě včetně očí" Tipl si Pětka.

,,Jo ty se prodávají nejvíc. Jdou fakt na dračku" Odsouhlasil nám ,,Mám nejmíň dvacet kupců" Podotkl.

,,A to sériové číslo?" Otázal se netrpělivě můj bratr.

,,Někdo už ho možná koupil, mimo záznamy" Vykoktal rozrušeně.

,,Chceme záznam" Naklonila jsem se mu před obličej ,,Chceme ho hned, číslo i jméno" Vytáhla jsem si sponu z vlasů a namířila jí na jeho oko.

,,Naso nech toho, najdem jiné řešení" Zastavil mě slovně Pětka, Udiveně jsem se na něj podívala, čekala jsem, že zrovna on bude ten kdo mě povzbudí ,,Uvidíme až s ním skončím" Lehce jsem odsekla.

,,Nemám ho!" Ihned vyhrkl s vystrašeným pohledem na špičku spony. Zacukali mi koutky.

,,Lžeš. Oči tě prozradili" Začala jsem si obtahovat jeho duhovku ve vzduchu ,,No.. Co kdybych tě zbavila tvé slabiny?" Nasadila jsem falešný, bláznivý úsměv a už mu chtěla sponu bodnout do oka když promluvil.

,,Počkej! Tady ho nemám. Mám ho jen v sejfu v laboratoři" Celý se klepal.

Podívala jsem se mu na panenky. Chvíli jsem je sledovala, když jsem přikývla a sponu vrátila zpět do vlasů.

,,No tak nastartuj, protože se jedeme projet" Odtáhl Pětka nůž z jeho krku a přemístil zrak dopředu.

~~~

Dojeli jsme na parkoviště laboratoře, byl cítit divný závan. Vystoupila jsem z auta.
Pětka popadl Lancelota za rukáv a vlekl ho ke vchodu. Muž nevypadal zrovna odvážně.

Uviděla jsem zalesknutí oranžové. Něco mi na tom nesedělo. Přimhouřila jsem oči, abych zaostřila do dálky. Hoří.

Přesměrovala jsem ihned zrak na Pětku. Běžel směrem ke vchodu a nechal Lancelota klidně utéct. Pako... Kdy se tohle stalo?!

,,Číslo Pět vypadni od tamtud!" Rozběhla jsem se hloupě za ním, abych ho zastavila. Taky jsem se v danou chvíli nezachovala zrovna chytře ,,Číslovko PĚT!" Okřikla jsem ho.

Pětka zastavil a já ho bez váhání doběhla. Sotva jsem popadala dech. Pětka s nevěřícím pohledem pozoroval teď už trosky budovy. V jeho očích se lesklo selhání.

,,Brzo to bouchne" Upozornila jsem ho. Nereagoval ,,Pětko musíme pryč!" Zatahala jsem ho netrpělivě za rukáv ,,Hej," Postavila jsem se před něj ,,Pohni se nebo ti garantuju, že umřem oba" Konečně se na mě podíval. Ovšem to už bylo pozdě.

Budova vyeskalovala a bouchla. S vyděšeným výkřikem jsem si zakryla obličej. Jakmile jsem dopadla jsem se snažila nabrat co nejvíce kyslíku do plic. Byla jsem pár metrů od mého sourozence a pekelně mě bolela hlava. Zůstala jsem znaveně ležet, a pozorovala černý kouř, který šel nahoru k obloze. Musela jsem popadnout dech. Ozval se zvuk přemístění.

,,Naso?" Objevil se nademnou Pětka. Oddechl si, když zaznamenal fakt, že žiju. Pomohl mi se zvednout. Klopýtla jsem načež mě ihned podepřel.

,,Díky" Vydechla jsem a svěsila svou ruku. Opatrně mě pustil a já se společně s nim rozešla k autu ,,Mám žízeň. Řídíš" Hodila jsem mu klíčky, které jsem předtím vytáhla ze zapalování.

Najednou jsem si vzpomněla na Lancelota. Div jsem nebouchla vzteky. Měla jsem za to, že mu ty oči vypíchnu rovnou obě.

Pokud najdete někde chybu, nebojte se upozornit na ni🧚🏻 Děkuju všem za podporu příběhu💕