☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 20. Twenty. ☂︎

,,Věděl jsi to?" Zeptala se ho. Byla jsem zmatená. O co jde?

,,Váš otec zjistil že i vy umíte velké věci stejně jako vaši sourozenci, ale vaše moc, byla příliš velká. Chtěl vás ochránit před vašemi schopnostmi a stejně tak vaše sourozence" Věnoval mi lehce zoufalý pohled. Zamračila jsem se, když jsem zaznamenala pohyb po své pravici.

Pootočila jsem hlavu trochu do prava. Alison společně s Lutherem, kteří se pokoušeli 'nenápadně' vyplížit pryč. Alison vycítila můj pohled a celá stuhla. Jeden pohyb a mohla bych je během pár vteřin zabít. Luther se po chvíli ohlédl mým směrem, jakmile si všimnul, že jeho sestra se zastavila. Probodla jsem je nenávistným pohledem a dělala, že jsem nic neviděla. Ztěží jsem se držela abych je oba nesestřelila.

,,Takže si to věděl..."

,,Ano, věděl" Pogo se studem zabodl pohled do země.

Vanye se zbravyli duchovky zpět do bílé. Mávnutím ruky Poga odhodila tak silně, že se nabodl na paroží nad krbem. Traumatizovaně jsem vytřeštila oči. Pogo byl jeden z mála s kým jsem se nehádala a nikdy mi neublížil, ba naopak, s dost věcma mi pomáhal.

Nemohla jsem spustit oči z jeho mrtvého, nehybného těla. Vanya nevydala ani náznak toho, že by si uvědomila, že někoho zabila, ani to, že ten někdo, byl z jeden z jejích blízkých. Anižby se tím zabývala s bezcitným pohledem odešla.

Ucítila jsem, jak mi stéká jedna kapička po tváři. Až teď jsem si uvědomila, že se mi doslova hroutil celý svět pod rukama. Pogo byl mrtvý, Grace zmizela, otec zemřel a sourozenci byli pryč.

Zatnula jsem ruce v pěst. Musela jsem najít Vanyu.

Rozběhla jsem se po schodech nahoru a přitom, se sotva vyhla padajícímu kusu ze stropu. Vylekaně jsem vykřikla. Dům se pomalu, ale jistě rozpadal. Ano opravdu jsem to zaznamenala až teď. Riskla jsem to. Probíhala jsem celou chodbou a ostražitě se rozhlížela okolo. Každou chvíli na mě mohlo cokoliv spadnout.

Zahlédla jsem pohyb u schodů ,,Hej Vanyo!" Křikla jsem po ní a přiběhla k zábradlí. Pomalu se ke mně otočila.

Risk může být zisk, no ne? Začala jsem se na ní, soustředit, přesněji spíše na to, co jsem chtěla aby viděla. V jejích očích se mihlo smítko strachu, když pocítila mé schopnosti. Ukázala jsem jí přímo noční můru pro ní samou. Já jí taky viděla, ale neděsesila mě. Zpočátku to vypadalo, že na to nějak reaguje a že můj plán zabírá. To ale netrvalo tak dlouho, a pomocí své zvukové vlny mě prohodila oknem, které bylo zamnou.

Přerušila jsem svou iluzi a vyčerpaně zavřela oči. Nebyla jsem připravená je ještě využívat v takové velké míře. Připravila jsem se na pád. Tohle byl den mé smrti, definitivně. Co jsem si mohla myslet? Neměla jsem nad sebou takovou kontrolu načež Vanya? Ta to trénovala pár dní dopředu spolu s odborníkem. Připravila jsem se na tvrdý dopad, který k mému překvapení nenastal. Dopadla jsem do nestabilní náruče. Položil mě na zem a lehce poplácal po tváři.

,,Naso" Přiložil mi dva prsty ke krku, aby mi nahmatal tep.

,,Ty jsi taky umřel?" Znaveně jsem nadzvedla víčka. Nademnou se skláněl udýchaný Pětka umouněný od popela.

,,Ne, já jsem zatím živej" Podíval se na budovu, ve které jsme vyrůstali. Namáhavě jsem se posadila a prohlédla si místo kde se nacházím. Neumřela jsem, jaká škoda.

,,Pojď, vstávej" Anižby nějak vyčkával na mojí odpověď mě vyzvedl do stoje a podepřel
,,Chodit můžeš?" Podíval se na mě. Jen jsem mu to odkývala ,,Fajn" Pustil mě ,,Jdeme najít ostatní" Rozešel se pryč.