☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 45. Forty-five ☂︎

Mohlo být těsně po půlnoci, ale čas na tomhle místě se už dávno přestal hýbat. Venku byla stálá vánice, a neutichající vítr narážel čím dál tím více do budovy.

Pokračovala jsem v šouravé procházce po chodbách a přitom si lokla trochy alkoholu, který mě zahříval. Měla jsem spoustu omrzlin a postupně jsem cítila i to, jak mi odchází žaludek. Většinou jsem jedla jídlo z konzerv pokud nepočítám zeleninu. Všechno postupem času zmrzlo, a tak i přesto, že jsem měla jednu konzervu denně, jsem byla ráda i za to, když jsem jí vůbec snědla celou.

Zrovna jsem procházela okolo schodů nahoru.
Zastavila jsem se na místě a zaposlouchala se do větru, který se ke mně dostával skrze díry ve stěnách.

,,Uvidíme se" Ozval se ženský hlas.

,,Jo"

Chvíli bylo ticho. Jediné co bylo slyšet byli kroky, které pomalu postupovali směrem nahoru. Lehce vyděšeně jsem se schovala za roh. Na chvíli se objevila i naděje, že tu možná nejsem sama, ale tu mi hnedka pohřbil fakt, že jsem poslední dny pila tolik alkoholu, že jsem si skoro nepamatovala kdo jsem. Mohl to být jen výplod mé fantazie, aby mi dal pocit, že tu nejsem sama. 

,,Chybíš mi" Ozval se znovu tatáž ženský hlas. Bylo to vtipné, ale přišlo mi, že zněl skoro jako Lily.

,,To je divný" Odpověděl jí s velkou pravděpodobností chlapec.

Kroky na chvíli utichli. Dotyčný musel zastavit. Snažila jsem se ztišit svůj teď hlasitý dech.

,,Halo?" Zavolal tázavě do chodby. Neodpovídala jsem. Místo toho jsem si plánovala jen to, co udělám až mě najdou. Tiše jsem se napila.

,,Děje se něco?" Ozvalo se z prvního patra tázavým tónem. Chvíli bylo ticho.

,,Nic, všechno v pohodě, pokračuj" Odpověděl a rozešel se pryč.

Vyčkala jsem až kroky utichnou a vyšla jsem zpoza rohu. Lehla jsem si na studenou zem a sledovala strop. Všechno bylo tak na hovno. S takovým jídelníčkem jsem mohla vydržet tak 4 měsíce, vlastně jsem tu pomalu umírala. Čekala  jsem na smrt, mezitím co jsem zároveň trpěla hlady. Zavřela jsem oči v naději, že usnu, a už se nikdy neprobudím. Na tvář mi dopadal sníh a pomalu už se ani neobtěžoval roztát na mé kůži.

————————

Ucítila jsem cizí ruku na své tváři a ihned jí chytla. Bylo cítit že se zarazil/a. Otevřela jsem prudce oči a uviděla jsem mně velmi známou osobu, kterou jsem si nemohla za boha vybavit kdo je.

Můj mozek usoudil, že není nebezpečná a tak jsem její ruku pomalu pustila. Žena ze mě nespouštěla pohled.

,,Hej, Pětko" Zavolala na chlapce, který zrovna prohledával stolek vedle pohovky. Otočil se našim směrem.

,,Co?" Zněl lehce vynervovaně. Asi hledal něco důležitého a moc se mu nedařilo.

,,Tohle musíš vidět" Přetikávala mezi námi pohledem. Začala jsem rychleji dýchat. Začínala jsem vůči sobě pociťovat vztek za to, že si na ženu nemůžu vzpomenout, přitom jsem tušila kdo je.

Chlapec přešel k nám. Jakmile spojil náš pohled se lehce zamračil a dřepl si vedle ženy. Lehce vyděšeně jsem si je oba prohlížela.

Chlapci se najednou ve tváři objevilo překvapení a poznání zároveň.

,,Naso?" Chtěl se také dotknout mé tváře, načež jsem taktéž prudce zachytila jeho ruku a vyděšeně sledovala jeho oči. Chlapec se ihned pozastavil ,,Naso, to jsem já, Pětka" Nepřerušoval oční kontakt ,,Vzpomínáš?" Pokoušela jsem si vzpomenout ale nic. Nevěděla jsem kdo to je. Pozvedla jsem ruku k jeho tváři a projela si jeho vzpomínky spojené s mou osobou.

,,Naso!" Vykřikl vyděšeně, když mě chytal. Mohlo nám být tak 9 v tom zlomku.
,,Naso?"
,,Naso" Protočil očima.
,,Pětko?" Chtěla jsem se ho zeptat co se stalo.
,,Pusť tu pistol" Neuhýbal předemnou pohledem ale ani zbraní. Doslova hypnotizoval moje oči.
,,Jsi vrah, tak střílej"
,,I jedna kapka vody může zničit celé vedení" Odložila jsem potřísněnou vatu. Otočila jsem se k lékárničce a pečlivě mu ránu zalepila náplastí ,,Hotovo"

Přerušila jsem naše spojení a zvedla k němu pohled.

,,Pětko" Zašeptala jsem. Chvíli vypadal, že o tom, co se teď stalo, chce něco vědět, ale jen pro teď to nechal být.

,,Jsi úplně ledová" Ihned mi pomohl do sedu a začal si sundávat sáčko, které mi hned na to, dal okolo ramen ,,Co se stalo? Jak si se sem dostala?" Přivinul si mě k sobě a obouma rukama objal.

,,Tak jo hrdličky, měli by jsme taky jít" Ozvala se žena. Na souhlas jsem se s Pětky pomocí zvedla a nechala si jeho ruku obmotat okolo pasu.

✨771 slov✨

Po dlouhé době kapitolka💗 Omlouvám se za trochu větší neaktivitu, ale jsem aktuálně na dovolený a hned jakmile přijedu mi má přijet nový člen rodiny🐱 Takže nevím jak to bude vypadat s nastávajícíma kapitolkama✨ Děkuji za přečtení a přeju hezký zbytek dne🫶🏻