☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 22. Twentytwo. ☂︎

Pohled Klause:

,,Tak fajn Lásko...." Povzdechl jsem si ,,Zůstali jsme tu sami" Popadl jsem jí do náruče.

,,Haló?? Já jsem tady" Připomenul mi svou přítomnost Ben.

,,No jasně že jo" Zabručel jsem. Opřel jsem Nasku o automat na pití.

,,Chovej se k ní trochu jako k živé dýchající bytosti, jo?" Postěžoval si Ben, když jsem jí omylem při pokládání bouchl hlavou o automat.

,,Nech si ty kecy Rómeo" Protočil jsem očima a prosklel sklo automatu.

Vzal jsem si jeden z vystavených nápojů. Rozdělal jsem si colu a po dopití si hlasitě krknul.

,,Fuj" Ozval se znovu můj oblíbený, zesnulí bratr.

Protočil jsem panenkama. Nešikovně jsem se pokoušel dostat tekutinu z plechovky do jejích úst.

,,Notak...." Nedařilo se mi.

,,Tvoje inteligence je vážně na nule... Víš to?" Ben se opřel o vysklený automat.

,,Nemůžu za to, že naše spící Růženka nemá prince energy drinka ještě v sobě" Nevzdával jsem to ,,Nebo prince, co by jí políbil tak hrozně, že by jí to vzbudilo" Ušklíbnul jsem se nad jistou vzpomínkou.

Rok 2001 6.8.

Balil jsem si zrovna trávu. Byl to naaadherný den, plný slunce a.. Prostě bylo hezky. Zrovna jsem procházel okolo Benova pokoje, když jsem uslyšel rozhovor mezi Nasou a Benem. Dveře byli pootevřené. Nedalo mi to, nakoukl jsem dovnitř. Oba byli rudý až za ušima když se Nasa nahnula pro polibek. Ben opravdu nevypadal příliš vzdělaně, co se týkalo devčat.

To už jsem vybouchl smíchy a nevědomě se opřel o dveře. Spadl jsem přímo na podlahu. Nepřestával jsem se smát. Nasa mě vraždila pohledem a to samé Ben.

Přítomnost

,,Zkazil jsi mi nejdůležitější chvíli mého života" Taky zavzpomínal.

,,Blá, blá, blá" Naznačil jsem rukou. Nasa se začala vracet k životu.

Rozrazili se z ničeho nic dveře od sálu. Lidi začali s panickým křikem utíkali pryč. Nechápavě jsem pozoroval situaci a po chvíli přemístil pohled zpět k naši sestře. Zrovna si třela místo kam jsem jí omylem bouchnul. Zmateně sledovala prchající davy.

,,Co se stalo?" Zeptala se unaveně a zívla si.

Konec Klausova pohledu.

Všichni utekli a mě se vyskytl pohled na Vanyu, která své spolu hrající posadila zpět na své místa. Opět rozehrála hru na housle. Ihned jsem se rozběhla za jednu řadu sedadel až jsem se dobelhala ke svým ostatním sourozencům.

,,Je silnější než jsem tušil" Podotkl Diego načež ho Alison probodla pohledem. To zrovna moc nepomáhalo.

,,Už jednou jsem o tebe málem přišel, znova o tebe nepřijdu" Zaslechla jsem, jak se Alison opodál dohaduje s Lutherem skrz skic. Možná bych se i zasmála nebýt této situace.

,,Tak chvilka překvapení je v tahu. Nějaký další plán či nápad?" Ani si mě nevšimli. Upřímně mi bylo na nic. Byla jsem vysílená. A celkově jsem sotva chodila na to, že jsem teprve začala.

Alison bouchla do sedačky a tím upoutala pozornost nejen Diega s Lutherem ale i mojí. Alison začala něco naznačovat. Až po chvíli mi došlo co nám tím chce říct.

,,Nekecej Alison, řekni nám něco, co ještě nevíme" Diego zřejmě nepochopil význam jejího 'slov'.

,,Ty housle" Řekla jsem a všechna pozornost spadla na mě ,,Alison mluví o houslích" Osvětlila jsem jim to ,,Je to v podstatě něco, jako hromosvod. Když jí sebereme její zdroj energie aka housle nebude mít odkud čerpat" Alison pouze a jen přikyvovala.

Všichni mi věnovali překvapené pohledy ,,Kde se tady sakra vzala?" Nepobíral to Diego.

Těsně kolem mě proletěla kůlka. Vytřeštila jsem oči ,,K zemi!" Křikla jsem, než se jich tu po místnosti prohánělo více než 50. Ihned jsem se schovala více za sedačku. Vanyi spoluhráči se dali na úprk avšak ona nepřestávala hrát.

,,Kde je Klaus? Měl být na hlídce" Stěžoval si ke mně Diego.

,,Proč vždycky když nějakej náš sourozenec vezme roha jdete s tím za mnou? Myslíte si že já to vím?" Zvýšila jsem popuzeně hlas.

Malý kousek ode mě probliklo modré světlo. My o vlku a vlk za dveřmi....

,,Co tu mrháte časem?" Bylo první co nám řekl. Zrovna v tu chvíli se na jeho zádech zjevil imaginární terč.

Ihned jsem ho popadla za předloktí a strhla ho k sobě. S následky jsem nepočítala. Neudržel rovnováhu a spadl přímo na mě. Horší den to být už nemohl... Zvedl svou hlavu a navázal semnou tak oční kontakt. ,,Díky" Řekl téměř neslyšně.

Místem, kde ješte před chvílí postával náš sourozenec proletělo několik set kulek. Nečekala jsem až se zvedne a shodila ho ze sebe. Každý má právo mít svůj osobní prostor.

<<</727 slov\>>>