☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 6. Six. ☂︎

Nos už jsem měla ošetřený. Ke Klausovu štěstí zlomený nebyl, takže ho zdobila pouze obyčejná, hnědá náplast.

Zrovna jsme postávali mezi regály. Nad námi vyzařovala pouze decentní světla stejně tak, jako na výrobky všeho druhu. Zamžourala jsem do šera okolo sebe. Pětka nemotorně rozsvítil baterku, jejíž světlo mě uhodilo přímo do obličeje. Přivřela jsem oči o něco víc a dala si před ně ruku.

Pětka mi chvíli na to, věnoval svou pozornost ,,V pohodě?" Ujišťoval se, když mi jako naschvál svítil dál do obličeje.

,,Jo, jen kdyby jsi..." Nahmatala jsem baterku a sklopila jí k zemi ,,Už je to lepší" Ujistila jsem ho s tenkým, sarkastickým úsměvem.

,,Fajn" Otočil se, a s baterkou namířenou před sebe se rozešel pryč.

Napodobila jsem jeho pohyb a šla za nim. Vůbec jsem netušila kam jdeme. Neviděla jsem  dál než tam, kam posvítilo světlo z baterky.

Rozhlížela jsem se okolo sebe ,,Co tady vlastně děláme?" Nemohla jsem přijít na to, proč jdeme v osm hodin večer do obchodního centra.

Pětka jako kdyby mojí otázku neslyšel, a namířil světlo z baterky na figuríny. Trochu jsem se zděsila když jsem je viděla. Přisahám, já přísahám, že jsem ho téměř NEVĚDOMĚ chytla za ruku. Lehce jsem stiskla. Zmateně se podíval na naše spojené ruce a pak na mě.

Naznačila jsem mu, ať pokračuje dál ve své činnosti a nevšímá si toho.

Přemístil svůj zrak na plastové figuríny. Abych řekla pravdu, zrovna mě se tu moc nelíbilo. Jako kdyby mě polil studený pot z ničeho nic.

,,Dolores" Pětka pustil mou ruku když se přiblížil k podstavci, na kterém stála jedna z manekín. Dost mě zajímalo čím je tak výjimečná když vedle ní postávalo několik jejích kopií

,,Tak rád tě zase vidím" Vydechl. Pozoroval jí, jako by nebyla stejná, jako všechny okolo ní. Asi měl úchylku na věci s puntíky.. Zatvářila jsem se krapet znepokojeně svým zjištěním, že mám dalšího z bratrů úchyla.

,,Dobře, tohle mě děsí'' Řekla jsem, a zacouvala pomalu dozadu. Najednou jsem ucítila něco na svých zádech.

Zarazila jsem se a se strachem v očích se pomalu otočila ,,Prosím že to není..-" Nestihla jsem dokončit. Rozviklaná, mužská figurína se po chvíli začala převažovat směrem ke mně. Zděšeně jsem zamrzl. Pozorovala jsem ji bez mrknutí oka. Pár vteřin na to, už jsem ležela pod tím hnusným kusem plastu a myslela, že dostanu mrtvici.

,,Kurva, sakra, boha... " Panikařila jsem když jsem měla obličej figuríny pár milimetrů od tváře ,,Slez ze mě'' Vyděšeně jsem jí setřást ze své maličkosti. Místo toho jsem jí v panice trochu nadhodila do vzduchu, a jakmile dopadla zase zpět, jsem mohla cítit menší bolest na nose ,,Sakra, už zase!" Celá vyklepaná jsem si sáhla k nosu. Podívala jsem se na prsty, které na konečcích zdobila rudá tekutina. Můj nos byl asi opravdu slabá liga..

Obličej figuríny byl tak umělí, že z ní šel jen mráz po zádech. Jakmile jsem jí ze sebe úspěšně shodila, jsem jí i chvíli poté vrhala stále vyděšený pohled.

,,To víš že jsi mi chyběla" Zaslechla jsem Pětky lehké pobavení. Podívala jsem se na něj.

Pětka si tam povídal se svou imaginární přítelkyní, jako kdyby jeho sestru právě teď nechtěl její příbuzný nezneužít a neublížit na zdravý.. Jak znepokující pohled když to byla zrovna FIGURÍNA. Nemohla jsem si představit, jak hodně dlouho musel být bez lidského kontaktu pokud dospěl až k tomuto.