☕︎ 40. Forty ☂︎

396 18 10
                                    

Sledovala jsem celé dění zezhora a přitom studovala jejich pohyby i schopnosti. Bylo fascinující odlišně bojují a přitom to byla tatáž technika. Na druhé straně balkónu se objevil Pátý člen z akademie "Umbrella". Přikrčila jsem se. Musela jsem přiznat, že mě to opravdu bavilo. Konečně se našel někdo, kdo není na zemi po dvou vteřinách.

,,I když je z tebe teď totální pablb" Jakmile to dořekl k němu Ben vyslal svá chapadla. Chlapec zmizel v modré trhlině. Zaujatě jsem sledovala místo, kde ještě před chvílí stál. Tohle bylo opravdu zajímavé a zároveň znepokující zjištění naráz.

Do vzduchu vzlétla má nejoblíbenější krychle, která zároveň někoho vynášela do vzduchu a začala s ním rotovat. Neubránila jsem se pobavenému úšklebku. Při sledování toho, jak muž na Chrisovy pomalu odpadá, jsem si musela dát další sušenku. Jaká to klasika, Chris  alias uklízečka.

Kousek vedle mě někdo prolétl přímo do zdi. Ze začátku mě napadla jedině Sloane, i když zas tak daleko od pravdy jsem nebyla. Pohled mi utkvěl na jednom poničeném obrazu.
Vytřeštila jsem oči. Tady si to někdo pěkně odskáče. Ani né polovina zdi byla poničená.

Na druhé straně prolétal zrovna Chris, za kterým se řítil šílený muž vrhající nože. Stále jsem si nebyla jistá jestli k Umbrelle vůbec patří a není to nějaký pomatený zloděj.

Nahnula jsem se přes zábradlí ,,Bylo to nutný Sloane?" Poukazovala jsem tím na své zničené obrazy. To nebylo zrovna hezké gesto.

,,Omlouvám se" Zavolala než zašla za roh. Jen jsem zamračeně zavrtěla hlavou. Uvidíme, jak se bude tvářit až jí ti knihy všechny nacpu do pozadí.

Odtáhla jsem se od zábradlí a pohledem zabloudila ke společenské místnosti, odkud se ozývaly hlasy

,,Vidíš! Obíjmáme se, to je velký pokrok!" Zvolal jeden z nic, když ho Ben zrovna dusil svými chapadly.

Otočila jsem se zpět k předsíni a se zájmem začala sledovat boj, který probíhal mezi Fei a Trojkou. Chvílemi se to zdálo nerozhodné.

Černovláska se nahla k její tváři když jí zablokovala ruku ,,Proslýchá se, že se nemůžeš hýbat" Jakmile to dořekla se od ní odtáhla. Fei, jako kdyby zamrzla.

,,Zajímavé" Pokývala jsem uznaně hlavou. Tyhle schopnosti by se mi čas od času hodili. Podepřela jsem si hlavu, když se mi v hlavě začala rodit krásná představa o tom , jak mě všichni poslouchají na slovo. Ta žena musela žít v ráji s takovými schopnostmi.

Alphonso odhodil popcorn a přešel k černovlásce ,,Vraž mi" Vyzval ji. Zacukali mi koutky úst nahoru. Tohle bude zábavnější než jsem očekávala. Vyčkávala jsem, jak žena zareaguje.

,,Cože?" Udivila se.

,,Dělej, vraž mi jednu do obličeje" Pobídl ji znovu a poukázal na už tak znetvořenou tvář. Jen jsem si zklamaně mlaskla, když ho doopravdy udeřila. Hlupačka.. Očekávala jsem, že bude ta chytřejší.

,,Bolelo to?" Zeptal se pobaveným a zároveň potěšeným úsměvem, jakmile schytala svou vlastní ránu do obličeje. Pouze ho probodla pohledem. Ve chvíli, kdy se na ni chystal dupnout se objevil Pět, a spolu s ní zmizel v modrém světle. Alphonso nechal svou nohu naštvaně dopadnout na zem.

Zahlédla jsem, jak se chlapec spolu s černovláskou objevil na druhé straně balkónu.
Že by se pro jednou záloha předsi jen hodila? Přikrčila jsem se a vydala se blíže.

,,Ahoj kraťásku, jak se máš?" Zaslechla jsem Jayme. Zastavila jsem se kousek od nich.

,,Běž za ostatníma. Tuhle zvládnu" Ujistil ji. Sebevědomí je důležité, no ne? Jen se nesmělo přecenit.

Žena se nezdála být potěšena ,,Dobře" Souhlasila nakonec a nejistě odešla pryč.

Jayme si ho prohlédla ,,Ty jsi jejich maskot?" Zeptala se ho lehce pobaveně. Jakmile se Pět přemístil jsem využila situace a tiše seběhla po schodech dolů. Nebyl nic, co by má sestra nezvládla. Předsi jen, jejich team měl lehce podprůměrný výcvik oproti našemu.

,,Spíš bych řek záloha" Zaslechla jsem ještě.

Byla to otázka pár vteřin než mi jeho maličkost při posledních schodech podrazila nohy. Nestihla jsem ani vyjeknout a už jsem se spolu s nim kutálela ze schodů dolů.

Dopadla jsem na studenou podlahu a chlapec hned na mě. Vylekaně jsem mu přiložila ostří ke krku.

,,Pohni se a umřeš" Udýchaně s rozklepanýma rukama jsem mu držela nůž u krku.

,,Naso?" Jakmile vyslovil mé jméno jsem zvýšila tlak. Přemýšlela jsem, jestli ho zabiju teď, nebo si užiju trochu zábavy a nechám ho žít. Ze společenské místnosti se ozvala nová rána. Otočila jsem se tím směrem. Někdo nám zničil můj oblíbený stůl, zase.

Než jsem se stihla otočit zpět, byl pryč. Rychle jsem se postavila a rozhlédla se po místnosti. Někde tu byl, cítila jsem to v kostech.

Jen co jsem za sebou vycítila pohyb, jsem se otočila, a přitom se rozmáchla nožem ,,Ahh!" Vykřikl a ihned zase zmizel. Trefa.

Netrvalo to dlouho a znovu se objevil. Tentokrát už jsem nestihla tak rychle zareagovat a schytala nejmíň pět pěstí do břicha než se mi povedlo je odrazit ,,Kurwa" Pronesla jsem hned potom, co jsem ho nestihla udeřit, protože opět zmizel v modrém světle.

Jeho ruka se objevila na mé paži a já najednou postávala v parku. Ihned jsem vyhledala koš a věnovala mu svůj oběd. Nenápadně jsem zvedla zrak. Byl pryč.

Utřela jsem si pusu a důkladně se rozhlédla po přírodě. Opravdu nikde nebyl. Odplivla jsem si a rozešla se zpět domů. Zamhouřil potkám příště, zabiju ho.



841 slov

☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}Kde žijí příběhy. Začni objevovat