☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 35. Thirtyfive. ☂︎

V uších mi pískalo. Upřímně jsem se divila jakto, že nejsem mrtvá. Zamžourala jsem. Byl den. Posadila jsem se. Jediné co mě bolelo, bylo specifické místo na hlavě.

Rozhlédla jsem se okolo sebe. Někdo asi ujížděl na moderních devadesátkach. Byla jsem někde v kanclu.

,,Ráda tě poznávám, Naso" Ozvalo se.

Ihned jsem se podívala k oknu. Stála tam žena v šatech a blond vlasy. Nedůvěřivě jsem si jí sjela pohledem.

,,Co po mě chcete?" Neviděla jsem význam v mém únosu.

,,Neboj, chovej se slušně a nikdo ti neublíží" Otočila se ke mně čelem ,,Myslím si, že pro Glorii nebylo příjemné schytat přesně mířenou ránu do víčka" Pomalu přešla k pohovce, na které jsem seděla.

,,Možná to bylo znamení proč neposílat záchodovou poštu Barbie" Sjela jsem si jí pohledem ,,Kdo jste" Mračila jsem se. Tý ženský jsem nevěřila ani nos mezi očima.

,,Handler nebo Jednatelka, jak chceš" Nabídla mi ruku.

,,Těší mě" Ruku jsem však nepřijala. Pouze se usmála a opět ruku stáhla podél těla.

,,Takže? Vybrala jsi si už? Víš, nemám zrovna času na rozdávání" Vytáhla si zrcátko a upravila si rťenku na rtech.

,,Ráda budu spolupracovat. Upřímně, už dlouho se chci své rodiny zbavit" Vstala jsem a protáhla si ruce. Věnovala jsem jí pohled když byla ticho.

,,Takový obrat jsem vskutku nečekala" Prohlédla si mě. Vypadalo to, že si mnou není jistá.

,,Ráda přispěju na smrt svých sourozenců, včetně Pětky. Bude to hračka když jsem si ho omotala okolo prstů jak čokla" Usmála jsem se ,,Kdy začínáme?" Nadzvedla jsem tázavě obočí. Podle zorniček jsem natipovala že je nejistá ohledně mého tvrzení.

,,Za osm hodin přijď ke mně do pracovny" Připomněla mi před tím, než opustila místnost.

Porozhlédla jsem se. Měla jsem kontrolovat to, zda každý odvádí svou práci. Bylo zajímavé že používali psací stroje místo počítačů s tiskárnami. S povzdechem jsem se zapřela do opěradla židle. Jak jsem tak projížděla pohledem řady, jsem si povšimla prázdného místa uprostřed. Zaměřila jsem se na stolek a postavila se. Došla jsem k němu a nejistě otevřela šuplíky. Jen jmenovky nic víc. Ze zvědavosti jsem je otočila.

,,George?" Nadzvedla jsem pobaveně obočí a jmenovku vhodila zpět. Otočila jsem druhou. Ztuhla jsem. Pětka... Rychle jsem se vzpamatovala a dělala jako že nic. Protočila jsem hraně očima a jmenovku hodila hned za tou první. Vrátila jsem vše do původního stavu a sedla si zpět do křesla.

,,Jsi tu na čas" Usmívala se ,,To je dobře. Nedochvilnost tu neradi trpíme" Vstala ze svého křesla a přešla ke komodě ,,Vhrň si prosím tě rukáv" Poslechla jsem se strachem v srdci. Otevřela šuplík a chvíli na to, se otočila čelem ke mně. V ruce svírala injekční stříkačku. Naskočila mi husí kůže když se rozešla ke mně.

,,Co to je?" Prohlížela jsem tekutinu v injekci.

,,Jen pojistka. Je to neškodné" Ujistila mě a naznačila ať jí podám ruku. Udělala jsem tak. Vsunula jehlu pod kůži a vpustila do mé krve nějakou cizorodou látku.

,,Chvíli to možná bude pálit, ale jinak už to ani neucítíš" Vytáhla mi jehlu z pod kůže. Ihned jsem zasyčela bolestí. Cítila jsem, jako kdyby mi tam někdo přiložil rozžhavený uhlík.
Zatnula jsem čelist. Tohle dělala jen jedna látka....

Předemnou se zjevila Jednatelka ,,Tak dráhá, jsi připravená?" Svírala v jedné ruce kufřík a druhou mi nabízela. Přijala jsem její ruku a kufřík nás přemístil pryč.