☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 43. Forty-three ☂︎

,,Aha, tady ho máme" Nasadila jsem falešný, vřelý úsměv.

,,Přidej se k nám prosím" Pobídla ho Fei.

,,Neboj, nikdo ti tu neublíží" Zavolal na něj Ben, který seděl naproti mě.

,,Teda pokud ty, nezaútočíš, to by to potom už neplatilo" Můj úsměv se o něco prodloužil.

Chvilkové ticho, které potom nastalo přerušila Sloane ,,Smoothie?" Nabídla mu.

Na tváři se mu objevil úsměv ,,Oh, Jo, díky" Převzal si Luther smoothie, které mu nabízela.

,,Musíš mít hlad" Podotkla Fei při jedení rozinek. Natáhla jsem se pro lupínky.

,,Ne, to bych asi neměl- " Pozastavil se se na chvíli ,,To je kešu máslo?"

,,Kešu, mandlové, slunečnicové, tahini, para ořech" Vyjmenovala jsem mu s milým úsměvem na lících.

,,Wow. Víte co? Když o tom takhle mluvíte, tak bych vlastně něco zobnul" Řekl nervózně. Vyměnila jsme si s Benem a Jayme pohled, jaký mluvil za vše.

,,Posluž si" Podíval se na něj Alphonso.

,,Díky" Jeho úsměv se rozšířil a usadil se naproti mě. Ihned sáhl po Kešu másle. Potlačila jsem nutkání ho zastavit a dál jsem se věnovala svému jídlu.

,,Takže, víme že jsi jednička" Začal Ben.

,,Ano, ale ještě jsme se oficiálně neseznámili" Zazubila jsem se ,,Jsem Nasa, číslo Osm" Představila jsem se.

,,Jo, já vím, vypadá to, že aspoň některé věci zůstávají při starém" Úsměv mi opětoval. Celá jsem vzteky zrudla a zatla ruce v pěst. Všimnul si mé náhlé změny nálad a než stihl něco dalšího vypustit z pusy, se do toho vmísil Ben.

,,Já jsem Ben, číslo Dva" Sledoval každý Lutherův pohyb.

,,Rád tě zas vidím, kámo" Kývl na něj s úsměvem, kterým zakryl nervozitu z konverzace semnou.

,,Proč na mě a na ní všichni takhle koukaj" Snažil se udržet milý tón hlasu. Luther k němu  zvedl pohled.

,,Protože jsi byl 15 let mrtvej a ona... ona zmizela" Mykl rameny a vložil si další sousto do pusy.

,,Mrtvý? Co tím myslíš, mrtvý" Ujelo mu to a lehce zvýšil hlas. Všichni jsme těm dvoum věnovali pohled. Ráda se poučím o minulosti Umbrelly.

,,Dlouhý příběh" Usmál se jakoby nic a zavrtěl hlavou.

,,Nic méně, já jsem Fei, číslo Tři"

,,Alphonso, numero cuatro"

,,Sloane. Pět, ahoj" Představila se až přeslazeně mile. Znechuceně jsem si dala další sousto koláče.

,,Ahoj" Usmál se zpět.

,,Já jsem Jayme, Šestka"

,,A samozřejmě Christopher číslo Sedm "

Chris něco utrousil.

,,Nevšímej si ho. Má trochu rozpustilou náladu" Podívala jsem se na Chrise vedle Sloane, když se všichni začali tiše smát.

,,To by nepochopil" Dodal Alphonso a mě lehce zacukali koutky nahoru.

,,Počkat, a co číslo Jedna?" Všichni se pomalu přestali smát.

,,Co s ním?" Fei si hodila další rozinku do pusy.

,,Kde je?" Hrál hloupého.

Ben zabodl nůž do stolu a všechna pozornost padla ihned na něj ,,To bychom taky rádi věděli"

Chvíli bylo ticho ,,My tu hrajeme nějakou hru?" Lehce se k němu nahnul přes stůl načež Ben napodobil jeho gesto.

,,Ať už Umbrella hraje jakoukoliv hru, připrav je na prohru" Procedil skrze zuby. Hodila jsem si do pusy sírovou křupku. Začínalo tu byla dusno.
,,Vzali jste naši Jedničku, a my, vzali tebe" Šeptl lehce výhružně, a přitom z něj nespouštěl oči.

,,Počkat, my máme Marcuse? Ale proč?" Zeptal se zmateně. Také jsem nadzvedla zmateně obočí. Mluvil pravdu, opravdu nevěděl o co se jedná. Vylezla jsem z jeho hlavy a dál jsem s očekáváním sledovala konverzaci mezi nim a svými sourozenci.

,,Válka? Touha zemřít?" Zkoušela Jayme nejpravděpodobnější důvody.

,,Naposledy uzavíral dohodu s tvou sestrou" Dodala jsem jeden z faktů.

,,Kterou?"

,,Ta mrňavá s velkou mocí" Pohrávala si s rozinkama.

,,Vanya?" Nikdo nic neřekl ,,No, musím říct, že zrovna Vanya by nikoho neunesla" Pobaveně se zakousl do toustu ,,Na druhou stranu taky bývám ten poslední, kdo se tyhle věci dozvídá" Přiznal a znovu si kus ukousl.

,,Jsi jejich Jednička, neměl bys vědět všechno?" Nechápavě pozoroval jak mu mizí toust v jeho ruce.

,,To jsem si dřív taky říkal. Disciplína není zrovna naše silná stránka. Jsme spíš každý za sebe, až na nějaký vyjímky" Zasmál se.

,,Vyjímky?" Nadzvedla jsem se zájmem obočí.

,,Jo, třeba tvoje druhý já, naše sestra, by radši zastřelila sebe než Pětku a zase naopak, tím chci říct-" Skočila jsem mu do řeči, když se natáhl pro chleba.

,,Z čeho soudíš? Měli mezi sebou něco?" Vyzvídala jsem. Mohlo by se mi to v budoucnu hodit.

,,Něco určitě jo, ale než si to stihli vyjasnit tak zdrhla, potom, co nám všem podal kudlu do zad" Zahlédla jsem, jak se v jeho očích mihl odlesk smutku.

,,Vrátím se, moje rodina o mně už má určitě hroznej strach" Začal rozmělňovat sousto ve své puse ,,Pokud mají vašeho bratra, vrátí ho bez jediného, zkřiveného vlásku. Jo? Nikomu se nic nestane" Podíval se na všechny přítomné ,,Co vy na to? Souhlas?" Jen kývl a usmál se ,,Super" Jakmile se zvedl ze židle, ho Benovi chapadla obejmuli okolo ramen.

,,Kam spěchat? Zdrž se, dokud se Marcus nevrátí" Luther se nejistě usadil zpět na své místo.

,,Rodina si pro mě přijde"

,,Skvěle. Do té doby, se tu chovej jako doma" S úsměvem se zvedl a odnesl svůj talíř ,,Jo a... Abych nezapomněl, pokud se pokusíš utéct, Fei ptáci ti vyklovou oči a udělají si hnízdo ve tvé lebce" Upozornil ho na možné rizika jeho plánu na útěk. Fei se na Luthera jen znepokojivě usmála a šla odnést svůj talíř do myčky. Udělala jsem totéž.

,,Paráda" Zamumlal ironicky.