☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 29. Twentynine. ☂︎

Opírala jsem se vedle Pětky o auto. Upřímně? Úplně se mi nelíbila kombinace Luther a Vanya v jednom domě.

Ozvala se hlasitá rána. Ihned jsem zvedla pohled k domu, ze zdi odpadala trocha cihel. Aspoň, že to byl Luther kdo se neudržel. Periferně jsem zahlédla osobu vycházející ze dveří. Vanya.

,,Určitě to vedlo na dobrou cestu" Řekl s ironií Pětka ,,Můžeme?" Zeptal se neobvykle mile.

,,Vracím se na farmu" Prošla mezi námi.

,,Co? To ale nejde" Otočila jsem se čelem k autu. Opravdu se nás v tom chystala nechat.

,,To je nepřijatelný Vanyo, musíme zůstat spolu" Snažil se jí Pětka zastavit. Otevřela dveře a zasedla místo řidiče.

,,Proč? Abych znova nezpůsobila konec světa?" Zavřela je. Zaklela jsem když nastartovala auto.

,,Opičák podělanej..." Pětka napodobil můj přístup k situaci.

Zaťukala jsem na okýnko. Věnovala mi pohled a sesunula ho dolů ,,Vanyo-" Nenechala mě ani začít větu.

,,Řekli by jste mi to vůbec?"

,,Na naší obranu neřekli, jasný? A divíš se nám? Když se naštveš bývá to výbušný" Obhájil to Pětka. Musím uznat, že to mohl podat o něco líp. Drkla jsem do něj loktem.

,,Super, ještě nějaký tajemství který jste vynechali?"

,,Hromadu Vanyo-" Přerušila jsem ho.

,,Prostě nám slib, že až tě budeme potřebovat, pomůžeš nám" Prosebně jsem se naklonila k oknu.

Chvíli mlčela ,,Nemůžu vám pomoct, ani nevím kdo jsem"

,,Jsi naše sestra"

,,Nová doba, nová já" Šlápla na plyn aniž by dbala na naši vzdálenost od auta.

,,Ale takhle to nefunguje!" Zakřičel na ní Pětka. Hluboce vydechl a promnul si zátylek. Ještě zbývali čtyři sourozenci. Podívala jsem se zpět k budově. Luther nás pozoroval dírou ve zdi. Usmíval se jak sluníčko na hnoji. Ukázala jsem mu prostřední prst, napodobil mé gesto.

,,Nešli by nějaké adopce ještě zrušit? Víš jak, že by jsme třeba skočili časem" Dala jsem prostředníček dolů. Nemělo to cenu, chovali jsme se akorát dětinsky. Otočila jsem se čelem k Pětce.

,,Taky jsem nad tím uvažoval..." Rozešel se pryč.

~~~

,,Takže vy jste jí nechali odjet?" Nechápavě na nás koukal z gauče. Lila mu zrovna převazovala ránu.

,,Musí to vstřebat, nával nového dění" Pokusila jsem se na to dívat z Vanyi pohledu. Určitě má své starosti.

,,Změní názor. Určitě" Ujišťoval Pětka spíš sám sebe než nás. Unaveně jsem se sesunula na gauč. Dnešek byl náročný víc než jsem očekávala.

,,Víš kdo je poslal?"

,,Mám menší podezření, ale teď je nejdůležitější najít tátu a dostat odpověďi" Vzal si ze stolku šálek kávy ze kterého trochu upil.

,,Jen aby jsme si to ujasnili, tak já už ho našel" Připomněl nám své sebevražedné seznámení s tátou.

,,A potom zase hned ztratil, než jste si vůbec stihli promluvit" Podotkl Pětka.

,,Pobodal mě" Namítl Diego.

,,Chcem to udělat všichni" Pětka se posadil na gauč vedle mě. Lila se zasmála jeho narážce.

,,To se povedlo" Nastavila ruku na placák. Ruka jí bez odpovědi zůstala ve vzduchu než ji zase stáhla.

,,Ještě že vím, kde táta dnes večer nejspíš bude" Vytáhl z kapsy pozvánku, kterou přes stůl podal Diegovi.

,,Kde jsi to vzal?" Prohlédl si obálku.

,,Našel jsem to v jeho kanclu, nejspíš když tě bodal" Tiše jsem se uchechtla.

,,Moc vtipný" Řekl s ironií když zaznamenal mou reakci ,,Hoit Hillenkoetter a Generální konzulát Mexica v Dallasu vás zvou na slavnost-" Nestihl dočíst.

,,Počkat, Hoit Hillenkoetter?" Skočili jsme mu s Eliotem oba do řeči.

,,Znáte ho?" Udivil se Pětka. Pohledem zabloudil ke mně.

,,Hillenkoetter, jeden ze členů tajného Majesticu 12" Vydechla jsem. Nenápadně jsem si vzala Pětky kafe, nevěnoval mi zrovna vřelý pohled.

,,A co to má být?"

,,Cože?"

,,Je to tajná komise, vědci, vojáci, šedý eminemce" Vyjmenovala jsem jim ty nejčastější.

,,Nikdo vlastně neví co doopravdy dělají" Doplnil Eliot. Přikývla jsem.

,,Takže jsou součást vlády?" Snažil se tomu Diego porozumět.

,,Tajný vlády" Opravil jeho tvrzení Eliot.

,,Kennedy byl nejspíš první prezident který je chtěl odhalit, ale není dobré si s těmahle týpky zahrávat" Prozradila jsem. Tyhle informace mi nebyli určené a bylo nebezpečné je využívat.

,,Tady to je, koukejte" Eliot před nás položil fotku, poukazoval na jednoho z můžu.

,,To je Hoit Hillenkoetter" Upřesnila jsem jim.

,,Vidím jich jen 11" Řekla zmateně Lila.

,,To protože jich bylo identifikováno jen 11" Podotkl Eliot. Neměla jsem dobrý pocit že se dělím o informace s Lilou, Diegem a hlavně Eliotem, jakožto obyčejným obyvatelem.

,,Kdo je dvanáctej" Všechny pohledy po Diegově otázce spadali na mě.

Zakoktala jsem se ,,J-je to tajné z nějakého důvodu ne?" Ihned jsem se na ně zamračila, aby se dívali jinam. Vypadalo to, že odpověď jim došla. Toť vše k udržování tajemství.

,,Nejedeme navštívit starouše že ne?" Ujišťovala jsem se. Odpověď už jsem znala....