I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

9. LÍSTKY SAKURY

Já: „Dobré ráno."

Řekl jsem a s úsměvem jsem sledoval jeho překvapený výraz, když se podíval na připravenou snídani.

Kurapika došel až ke stolu a posadil se na své místo. Já jsem zatím dokončil přípravu jeho ranní kávy a poté jsem si sedl naproti němu.
Když jsem se na něj podíval, mohl jsem spatřit nejen úsměv, který mu teď na tváři zářil dost často, ale také jiskřičky tančící v jeho očích.

Kurapika: „Vypadá to úžasně."

Já: „Děkuju."

Řekl jsem vděčně a on mě při tom chytil za ruku, načež jsem se mírně začervenal.

Kurapika: „To já děkuju."

Pronesl přívětivým hlasem a ruku mi stiskl trochu pevněji. Já jsem udělal to samé a oba jsme se na sebe usmáli.

Já: „Po snídani pro tebe mám překvapení."

Oznámil jsem mu a napil jsem se kávy.

Kurapika: „Vážně?!"

Vykřikl nadšeně a já přikývl na souhlas. Vidět ho tak nadšeného byl pro mě ten nejkrásnější pohled.
Byl tak šťastný a já v tu chvíli úplně zapomněl na to, že mi už zítra odjede.

...

Jen co jsme se nasnídali, řekl jsem Kurapikovi, ať se oblékne, protože jsem měl v plánu vzít ho na pár mých oblíbených míst, abychom se před jeho odjezdem za prací trochu užili.
Kurapika se ještě před tím šel vysprchovat a poté, co jsme se oba připravili jsme nastoupili do mého auta a mohli jsme vyrazit.

Cesta nám trvala zhruba hodinku, přičemž pro nás to bylo jako pár minut, jelikož jsme se dobře bavili.
A jak víte, čas letí, když se člověk baví.

Od dohadování se kvůli puštěné písničce, přes Kurapikův křik, když po okně lezl pavouk, jsme se dostali až k mému vyprávění o všelijakých příhodách s Niou.
Celou cestu jsme se při tom smáli a nálada která v tu chvíli v autě panovala byla velmi pozitivní.

...

Když jsme dojeli do našeho cíle, celé dopoledne jsme pak strávili na jednom odlehlejším místě nedaleko našeho města.
Nejprve jsme společně došli na skalní vyhlídku, ze které jsme měli úžasný výhled na Calotovo jezero rozprostírající se před námi.
Zářící slunce vytvářelo na hladině nejrůznější odlesky azurové barvy a my jsme opření o zábradlí pozorovali tančící vlnky.

Z této vyhlídky, která pro nás měla být pouze odpočívadlem jsme pak vystoupali lesní cestou o něco výš, až jsme dorazili k jedné z mých nejoblíbenějších restaurací.
Restaurace se nachází na vrcholku jedné ze skal, které se tyčí zhruba půl kilometru za naším městem, které je odtud jako na dlani a příroda okolo je jedna z nejkrásnějších široko daleko.

Nejen, že tu rostou překrásné sakury (japonské třešně), ale také červené javory, venku je jezírko s koi kapry a restaurace samotná je udělaná do tradičního japonského stylu, takže atmosféra na tomto místě je neskutečně kouzelná.
Přál bych vám vidět růžové květy rozkvetlých třešní, které dopadají na zem kdykoliv zafouká vítr a vytvářejí tak efekt, jako kdyby padaly růžové vločky sněhu.

Nemohli jsme se na tu krásu kolem vynadívat, proto jsme zašli dovnitř do restaurace pouze abychom si objednali oběd, který nám ale potom přinesli ven k jednomu ze stolků u okraje skal, odkud jsem mohli obdivovat okolí.