I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

35. UŽ NAVŽDY SPOLU

O rok později...

POHLED KURAPIKY:

Leorio: „No tak, pospěš si!"

Popoháněl mě Leorio s nadšením v hlase, když mě držel pevně za ruku a snažil se co nejrychleji přemýstit z parkoviště na pláž Taotami.

Nevěděl jsem, co na mě zase chystá, jelikož v posledních dnech pro mě připravil tolik nejrůznějších překvapení, že mi už prostě došly nápady na to, co by mohl vymyslet tentokrát.
Určitě to ale bude zase něco nečekaného, jelikož na tváři mu už pár dní neustále pohrával tajemný úsměv.

Upřímně mě to celkem znepokojovalo. Už od samého rána se totiž choval dost podivně, ale i přesto, že jsem se ho vyptával zdali se něco nestalo, mi nechtěl vůbec nic říct.
Ovšem, když pak po uplynulém dni padla desátá hodina večer, bez jakékoliv vysvětlení mě naložil do auta a odvezl až sem.

...

Už jsme byli skoro u pláže, když v tom se Leorio náhle zastavil a otočil se čelem ke mně.
Když mi poté položil obě ruce na tváře, přinutil mě se při pohledu na jeho šťastný obličej usmát.

Leorio: „Miluju tě zlato."

Řekl roztržitě a spěšně mě políbil na čelo. Vypadalo to, že má opravdu dobrou náladu, z čehož jsem měl samozřejmě radost. Vidět ho tak šťastného byl jednoduše ten nejsladší pohled.

Neustále mi ale vrtalo hlavou co ten můj blázínek zase chystá.
Než jsem ale stihl nad celou věcí pořádně popřemýšlet, Leorio mě už znovu chytl za ruku a jeho prsty se opatrně propletly s mými.

Já mu jeho ruku jemně stiskl a pomalu jsem se postavil na špičky, abych mu mohl dát pusu.
On se kvůli polibku sklonil blíž ke mně, čímž mi to trošku ulehčil a naše rty se opatrně dotkly.

Poté, co jsme se od sebe opět odtáhli mě můj přítel po pár krocích pomalu dovedl až k pobřeží.
Když jsem se pak zadíval před sebe, se zatajeným dechem jsem zůstal stát na místě, jako omámený.
Pohled na klidný třpytící se oceán ve mě vyvolával naše společné vzpomínky.

Rozložená velká deka, obloha posetá jasnými hvězdami a všude kolem zapálené svíčky. Prostě nádhera.
Leo si na romantiku dost potrpěl a to byla také jedna z mnoha věcí, které jsem na něm tolik miloval.
Ale tohle? Tohle se mu vážně povedlo.
Vše vypadalo naprosto dokonale. To on byl dokonalý.

Já: „Leorio. To je nádhera."

Řekl jsem šokovaně, když jsem si prohlížel nachystané překvapení.
Z myšlenky, že to všechno udělal jen proto, abych byl šťastný jsem se najednou zachvěl.
Oceán se leskl ve svitu měsíce a milionů hvězd. Plápolající plamínky svíček pláž dokonale osvětlily a atmosféra byla naprosto kouzelná.

Leorio: „Líbí?"

Já: „Moc."

Odpověděl jsem užasle, když mě můj milý láskyplně objal ze zadu a já se při tom začal pod náporem jeho objetí tiše smát.
Když si Leorio všiml, jak šťastný v tu chvíli jsem, začal mi rozdávat procítěné polibky do vlasů a na krk, zatímco mi prsty jemně přejížděl přes bílou košili.