I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

32. PLÁN SE STÁVÁ SKUTEČNOSTÍ

POHLED KURAPIKY:

V noci se mi podařilo usnout až po několika hodinách ležení na posteli.
Můj pláč sice ustál během pár minut, ale pořád jsem o všem ještě jednou pořádně popřemýšlel.

Stýskalo se mi. Celou tu dobu, co jsem utekl z domu se mi stýskalo, ale prostě jsem si to nechtěl přiznat.
Po tom všem jsem ale byl najednou připravený Leoriovi odpustit a doufal jsem, že mě bude chtít zpátky i po tom všem, co se stalo.

...

Když jsem ráno došel do kuchyně, překvapil jsem tam již také probuzeného Chrolla, který si právě připravoval kafe. Jak jinak taky. Pomyslel jsem si a v duchu jsem se usmál.

Já: „Dobré ráno."

Chrollo: „Dobré ráno."

Řekl přátelským tónem a já došel až k lince a postavil se vedle něj.
Když jsem si pak chtěl ze skříňky vzít hrnek a sám si taky připravit svojí obvyklou ranní kávu, Chrollo do mě lehce šťouchl a poukázal na už připravené kafe přede mnou.

Chrollo: „Věděl jsem, že budeš chtít taky."

Usmál se na mě a já jsem přátelsky pokývl hlavou na znamení vděku.
Poté jsme se odebrali na terasu, kde jsme každé ráno snídali a oba se posadili ke stolu.

Hisoka a Illumi tu ještě nebyli, což mě docela překvapilo, jelikož se většinou probouzeli jako první a utahovali si z nás, že vstáváme pozdě.
Ale dnes byl dům naprosto tichý, z čehož jsem usoudil, že pravděpodobně ještě spí.
No, vlastně se ani nedivím, když jsme včera viděli, jak to mezi nimi jiskřilo.

Já: „Omlouvám se za to, jak jsem se včera choval Chrollo..."

Řekl jsem najednou, když jsme s Chrollem narazili na téma, které jsme řešili i včera večer.
Bylo mi vážně líto, že jsem se k němu choval tak arogantně a myslel si o jeho radách, jak jsou zbytečné a hloupé. Proto se mi omluva zdála na místě a podle Chrollova milého úsměvu jsem usoudil, že jí ocenil.

Chrollo: „Chápu, že jsi podrážděný a nevíš, jak se v téhle situaci zachovat, takže se nemusíš omlouvat."

Za jeho empatii a trpělivost jsem ho vždy neskutečně obdivoval.
Také jsem si moc vážil toho, že se do mé situace dokázal vcítit a byl vždy připravený mi nabídnout pomocnou ruku.

Chrollo: „Hele, kdopak se to probudil po náročné noci?"

Začal narážet na včerejší incident v kuchyni Chrollo, když uviděl přicházejícího Hisoku s Illumimu po boku.
Když pak kluci došli až ke stolu a uviděli naše zvědavé obličeje, jejich tváře se okamžitě zbarvily do růžová a oba pustili své ruce, za které se cestou sem drželi.

Já: „Ale dobré ráno vy dva."

Chrollo: „Vypadáte dost vyčerpaně."

Začali jsme si je trochu dobírat a oni po nás pouze stydlivě pokukovali.

Já: „Takže... Jaká byla noc?"