I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

28. NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA

Hisoka: „Co je tak důležitého, že mě takhle brzy ráno okrádáš o můj drahocenný čas?"

Zeptal se dost sarkastickým tónem, jen co se objevil u brány na jeho pozemek a já nad jeho jednáním pouze uraženě protočil oči.

Já: „Jde o Kurapiku."

Zavrčel jsem nevrle a Hisoka se při pohledu na můj naštvaný obličej spokojeně usmál.
Další pokus o to, jak mě naštvat, se mu zdařil, za což jsem mu věnoval káravý pohled a on na mě pouze šibalsky mrkl.

Hisoka: „Už jsem ti přece do telefonu řekl, že nevím kde je."

Pokračoval ve svém, naprosto směšném mínění a tím mě vytáčel čím dál tím víc. Plus jeho pobavený výraz tomu akorát dodával na intenzitě.

Já: „Přestaň si se mnou hrát sakra! Viděl jsem vás spolu včera ráno na náměstí, takže jsi věděl, kde je a přesto jsi mi nic neřekl!"

Zvýšil jsem na něho hlas, jelikož mě začínal svým chováním vážně štvát.

Čím víc jsem se ale rozčilovat, tím byl jeho úsměv širší a k mé smůle vypadal velmi spokojeně.
Najednou ale ten úsměv na jeho tváři zmizel a mírně přivřel oči, což mu dodalo o něco vážnější výraz.

Hisoka: „Hele Leorio, za to co jsi udělal, si Kurapiku nezasloužíš."

Zašeptal mi do ucha a po odtažení se na mě varovně podíval.

Já: „To ale nebyla moje vina! Kdyby si to nechal celé vysvětlit, tak by..."

Hisoka: „Prosimtě, to jsou jenom kecy."

Už jsem chtěl Hisoku za to jeho vystupování praštit, ale on mi mou ruku najednou pevně stiskl a znemožnil mi tak mu jakkoliv jeho chování oplatit.

Hisoka: „To není dobrej nápad."

Upozornil mě i přes přítomný úsměv na jeho tváři a ruku mi opět pustil.

Hisoka: „Měl bys odtud vypadnout Leorio a na Kurapiku prostě zapomenout."

Řekl vážným a vlastně dost varovným hlasem, otočil se na podpatku a pomalu odešel směrem k domu.

Já: „Hisoko počkej!"

Snažil jsem se ho zadržet, ale on během vteřiny zmizel, jakoby tam nikdy vůbec nestál.
Zoufale jsem najednou padl na kolena a po tváři mi začaly stékat další slzy. Byl jsem tak zoufalý. Nevěděl jsem, co mám dělat a jak mého drahého získat zase zpátky.
Poslední naděje se mi náhle rozplynula před očima a další šance si to s Kurapikou vyříkat byla zase pryč...

...

POHLED KURAPIKY:

Ve chvíli, kdy najednou někdo zazvonil na zvonek, Hisoka líně vstal ze židle a byl donucen dojít až ke vstupní bráně.

Illumi a Chrollo jako největší zvědavky okamžitě doběhli k oknu v obýváku, kde jsme právě trávili volnou chvíli, aby zjistili, kdo nás přišel navštívit. Já je pouze s pobaveným výrazem sledoval ze svého místa.

Chrollo: „To není možný. Co tady sakra chce?"

Začal se rozčilovat tichým hlasem Chrollo, ale i přesto jsem ho dokázal zaslechnout.
Upřímně i mě začalo náhle přepadat nutkání zvednout se z gauče a jít se také podívat.