Další den ráno...
POHLED LEORIA:
Já: „Dále."
Pronesl jsem, když se ozvalo zaklepání na dveře od společného lékařského pokoje, kde jsem právě trávil volnou chvilku.
V práci jsem teď byl víc než doma, jelikož nemělo cenu se na těch pár hodin volna, které jsem měl mezi směnami domů vracet.
Jednoduše jsem prostě zůstával v práci skoro každou noc nebo až do druhého dne, protože práce bylo víc, než dost.Ale dnes mě naštěstí čekala poslední směna a pak si budu konečně moc užívat třítýdenní dovolenou spolu s mým nejdražším.
Od Kurapikova odjezdu totiž uběhlo už 20 dní a já netrpělivě čekal na zítřek, jelikož to byl den, kdy se měl vrátit domů.Když se náhle dveře otevřely, do místnosti vešel hnědovlasý muž v bílém doktorském plášti a po tom, co mě uviděl mi věnoval přátelský úsměv.
Henry: „Dobré ráno."
Já: „Dobré Henry."
Pozdravil jsem svého kolegu a on se posadil ke stolu.
Celkem mě zarazilo, že tu Henry v tuhle dobu ještě je. Měl jsem ho totiž vystřídat po jeho noční službě a střídání probíhá většinou kolem osmé hodiny ráno, přičemž teď bylo už pár minut po deváté.Henry: „Kika říkala, že tě tu najdu."
Já: „A co tady vlastně ještě děláš Henry? Já myslel, že už máš padla."
Henry: „Samozřejmě že mám, ale nad ránem jsme přebrali jeden případ, se kterým si úplně nevím rady...
Tak jsem tě chtěl poprosit o pomoc."Odůvodnil svůj stálý pobyt v nemocnici.
Protáhl jsem si tedy záda a zvedl jsem se z gauče, na kterém jsem až do té chvíle ležel a přemítal o nejrůznějších věcech, zatímco se Henry odebral ke kuchyňce v rohu místnosti a ze skříňky vytáhl krabičku s kafem.Henry: „Dáš si taky?"
Já: „Nene, díky už jsem měl."
Odpověděl jsem zdvořile na jeho otázku, on se na mě jenom přátelsky usmál a začal si připravovat ranní kávu, zatímco já jsem si sedl ke stolu a otevřel portfolio, které s sebou přinesl.
Já: „O co jde?"
Henry: „Kolem čtvrté sem jistá paní přivezla svého manžela. Příznaky se zdály být na první pohled jasný - horečka, bolest hlavy, kašel stejně jako u obyčejného nachlazení.
Ten chlap nám ale řekl, že jeho obvoďák mu před dvěma týdny diagnostikoval angínu a nasadil antibiotika, jenže beze změny."Já: „Nějaké další příznaky, které by nás mohli popostrčit?"
Henry: „Při testech jsme odhalili nějaké změny krevního obrazu a také má mírně zvětšená játra, takže teď ještě čekáme na výsledky, jestli tam náhodou nemá zánět."
Já: „A horečku má pořád?"
Henry: „Jo a stále celkem vysokou."
Já: „Pokud se prokáže ten zánět, tak je to jasná mononukleóza."
Henry: „Nemoc z líbání?"
ČTEŠ
I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce
FanfictionMůj život, jakožto prostého lékaře by se dal popsat jako po většinu dní celkem obyčejným. Vše se ovšem jako lusknutím prstu naprosto změnilo jednoho letního večera, když jsem se vracel z práce domů. Do toho temného zákoutí jedné z postranních uliček...