I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

31. JSME SI SOUZENÍ?

POHLED KURAPIKY:

V noci jsem zase nemohl spát. Pořád jsem musel přemýšlet nad Leoriem.
Tak strašně moc mi chybí...
Když jsem ho uviděl, došlo mi, že se zřejmě kvůli mému odchodu vážně trápí
Bylo mi to líto. Tak strašně líto. Ale přesto všechno jsem na ten večer s Henrym pořád nemohl jen tak zapomenout.

Převaloval jsem se na posteli a zkoušel myslet na cokoliv jiného, jen abych mohl v klidu usnout. Ale prostě to nešlo.
Nakonec jsem se rozhodl pokoj opustit s tím, že se půjdu na chvíli přijít ven, abych si na čerstvém vzduchu trošku pročistil hlavu.

Oblékl jsem si tedy mikinu, kterou jsem měl půjčenou od Hisoky, v tichosti jsem otevřel dveře od pokoje a po chodbě se pomalu vydal ke schodišti.
Najednou jsem ale zpozorněl, protože jsem dole uviděl siluetu mužské postavy.
Poté, co se ale náhle rozsvítila světla, jsem si oddychl, jelikož jsem dokázal bezpečně poznat Chrollovu tvář. Vypadalo to, že se právě vrátil. Ale odkud?

Já: „Copak, že se vracíš tak pozdě?"

Zeptal jsem se tichým hlasem, když si mě všiml a zůstali jsme spolu stát uprostřed chodby.

Chrollo: „Měl jsem ještě nějakou práci. Ale jakto, že jsi vzhůru tak pozdě?"

Zeptal se soucitně a při tom mi opatrně položil ruku na rameno.
Já jsem mu za věnoval milý úsměv, který mi jako vždy opětoval.

Já: „Už zase nemůžu spát..."

Přiznal jsem mu a on mi rukou přejel po paži.
Jeho přátelský úsměv při tom nezmizel a jen co si odložil svůj kabát na věšák namířil prst směrem ke kuchyni.

Chrollo: „Tak si dáme něco dobrýho, ne?"

Zeptal se se šibalským úsměvem a já spiklenecky přikývl.
Chrollo tedy pokývl rukou směrem ke dveřím, aby mi umožnil jít první a společně jsme měli namířeno trošku zmenšit Hisokovy zásoby dobrot.

Ve chvíli, kdy jsem ale dveře do kuchyně otevřel jsme oba zůstali stát se zařazenými výrazy na místě.
To, co jsme tam uviděli nám úplně vyrazilo dech.
Illumi seděl na kuchyňské lince s nohama obtočenýma kolem Hisokova pasu a ten ho v objetí líbal.

Ani jeden si nás nejprve nevšiml, takže jsme se na sebe s Chrollem pouze po očku udiveně podívali a pak naše pohledy znovu upoutali ti dva.
Oba jsme věděli, že to jejich pošťuchování není pouze přátelská záležitost, ale že se tohohle někdy dočkáme, to ani jeden z nás opravdu netušil.

Každopádně podle mého spolu Hisoka  a Illumi vypadali tak strašně sladce. Zajímalo by mě, jestli jsme někdy s Leoriem taky takhle vypadali...
Při vzpomínce na něj mě nepatrně bodlo u srdce, ale pocit melancholie mě náhle opustil kvůli výrazům našich hrdliček.

Illumi: „Ehh... Co tady sakra děláte?!"

Snažil se mluvit klidně Illumi, zatímco se mu tváře zbarvily do ruda.
Mně v tu chvíli na tváři pohrával úsměv, jelikož pohled na ty dva byl tak rozkošný a vtipný zároveň, že se prostě nešlo nesmát.
Postřehl jsem, že i Chrollo se usmívá a když si toho pak všiml i Illumi, zrudl snad ještě víc.
Když jsem se pak podíval na Hisoku, jeho výraz byl úplně jiný, než jaký měl Illumi. Na tváři mu stejně jako nám pohrával úsměv a abych pravdu řekl, vypadal dost spokojeně.

Chrollo: „Máme hlad, tak jsme..."

Já: „Ale nebudeme vás samozřejmě rušit. Jen pokračujte."