I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

22. NECHCI TĚ ZTRATIT

Kurapika: „Jak jsi mohl..."

Zašeptal tichým, ale zároveň zuřivým hlasem a mě z toho přejel mráz po zádech.

Já: „Kurapiko... Prosím, nech mě ti to vysvětlit... Já..."

Kurapika: „Mlč... Mlč, už nechci nic slyšet."

Já: „Ne, počkej, není to tak jak to vypadá!"

Kurapika: „A já idiot jsem si myslel, že to bude navždy..."

Se slzami v očích jsem se díval na Kurapiku, který na nás vrhal vyčítavě chladný pohled.
Myslel jsem si, že si to nechá vysvětlit. Doufal jsem v to, ale on se najednou otočil a chtěl odejít pryč.

Já: „Ne, Kurapiko počkej!"

Snažil jsem se ho zadržet slovy, ale marně. Rychle jsem tedy vstal z postele, abych se o to pokusil znovu. Chtěl jsem mu v odchodu zabránit, zakřičet na něj, nebo prostě něco udělat. Udělat cokoliv, aby mě vyslechl a já mu mohl celou situaci objasnit.
Najednou mě ale zastavil Henry, který mi opět pevně sevřel zápěstí a znemožnil mi tak jakýkoliv pohyb.

Henry: „Tak to nám to vyšlo celkem pěkně ne?"

Zeptal se s dost záhadně vypadajícím výrazem ve tváři a při tom se spokojeně usmál.

Já: „Jak to sakra myslíš?!"

Henry: „No můj plán jak vás dva dostat od sebe."

V tu chvíli jsem doufal, že jsem pouze špatně slyšel a že to je od Henryho pouze nějaká hloupá hra.
Ovšem jeho úsměv naznačoval pravý opak.

Já: „To nemyslíš vážně, že ne...?"

Henry: „Ale ano. Napadlo mě to, když ti Kurapika poslal tu smsku, že se vrátí dřív."

Já: „Cože... Jakou smsku sakra?!"

Henry: „Měl by sis víc hlídat svoje věci Leorio. Přišla včera ráno, když sis svůj mobil zapomněl na lékařáku."

Já: „Takže ty jsi to měl celou tu dobu naplánovaný... Jak tě to mohlo napadnout krucinál?!
To jsi nás chtěl rozdělit, aby ses pobavil nebo co?!"

Henry: „Ale ne, uklidni se. Dělal jsem to všechno pro nás Leorio. Abychom mohli být konečně spolu."

Myslel jsem, že je to vážně pouze noční můra.
Tak dlouho jsem se na Kurapiku těšil a Henry to pak během pár minut celý zkazí!
Sakra... Musím za ním. Jasně, musím ho dohonit a celé mu to vysvětlit. Ještě se s tím dá určitě něco dělat.

Já: „Ty idiote..."

Vypadlo že mě a když jsem uviděl Henryho vysmátý obličej, prostě jsem se neudržel a...

Poté co jsem Henrymu jednu vrazil a jeho největší starostí se tak staly kapky krve, které pomalu odkapávaly z jeho nosu, jsem rychle vyběhl z pokoje a po schodech rovnou dolů.

Když jsem se pak dostal před dům, myslel jsem, že mám ještě šanci to celé zachránit, ale bylo už pozdě...
Kurapika nastoupil k někomu do auta a to během pár vteřin zmizelo v dálce.

V tu chvíli jsem neměl sílu cokoliv udělat. Pouze jsem se bezmocně sesunul na kamenné schody před domem a obličej schoval do dlaní.
Mé srdce se svíralo, šokem jsem se celý třásl a oči jsem měl zmáčené od slz...