I. Tak Trochu Jiná Lovestory - Leopika Fanfikce

20. POSLEDNÍ NOC BEZ TEBE

...

Uběhlo už pár dní od doby, co jsem měl možnost poznat naše dva nové kolegy Chrolla a Illumiho.
Oba dva byli strašně moc fajn.

Illumi a Hisoka se většinu času pořád pošťuchovali a neustále se o něčem dohadovali a já a Chrollo jsme dohlíželi na to, aby se jejich hádky neproměnily na krvavou bitvu.
Oba dva jsme při tom ale věděli, že by tak daleko pravděpodobně nikdy nezašli, jenom jsme chtěli mít prostě jistotu.

Abych byl upřímný, na začátku jsem si na naše nové spolupracovníky neuměl moc udělat názor.
To se ale po pár dnech, co jsme společně pracovali a trávili spolu každou volnou chvíli změnilo a já jsem si Chrolla i Illumiho dost oblíbil.

Dle mého názoru byl Illumi celkem provokativní typ, stejně jako Hisoka, takže pozorovat ty dva při tom, když si „vyměňovali názory" jak to oni sami nazývali, vážně stálo za to.

Chrollo byl narozdíl od svého kamaráda klidnější s přátelskou a rozumnou povahou. Při práci získal v naší skupince celkem rychle vedoucí postavení, jelikož měl z nás čtyř nejlepší úvahy a nám všem to tak naprosto vyhovovalo.

Já: „Tak co máte v plánu, až to tady zabalíme?"

Zeptal jsem se svých tří přátel, když jsme se právě jen tak poflakovali u Hisoky v pokoji při polední pauze.
Od našeho příjezdu uběhly celé dva týdny a pět dní a pozítří jsme se měli konečně vrátit zpátky do Japonska.
Upřímně jsem se už nemohl dočkat, až po tak dlouhé době uvidím svého drahého přítele a budu ho moci znovu obejmout. Opravdu jsem se na něj strašně těšil.
Ale na co jsem se těšil že všeho nejvíc byl slib, který jsme si dali, když jsem odjížděl. Konečně to budu moct Leoriovi říct... To, jak moc ho miluju...

Při té představě jsem ucítil, že se začínám červenat, čehož si všiml i Chrollo, který seděl společně se mnou na zemi, zády opřený o zeď. Při pohledu na něj jsem se nervózně pousmál a on mi úsměv opětoval.
Na rozdíl od Hisoky on, ani Illumi mé soukromí nijak nerozebírali.
Čímž nechci říct, že by je můj život nezajímal, jenom pouze neměli potřebu to nějak hrotit, za což jsem byl celkem rád.

Illumi: „No, já a Chrollo jsme si mysleli, že bychom se mohli na chvíli zdržet ve vašem městě."

Já: „Vážně?! To by bylo skvělý!
A na jak dlouho?"

Hisoka: „No právě to je ono blondýnko... Chtějí tu otravovat možná i půl roku. A hádej, ke komu se nastěhují a kdo jim bude dělat pokojskou...?"

Vložil se do naší konverzace Hisoka, který si spokojeně seděl na posteli a stavěl jeden ze svých dalších karetních domečků.

Illumi: „Ty prostě nemůžeš být chvíli zticha, viď?"

Hisoka: „Hele, ještě chvíli mě zkoušej Illumi a budeš u mě mít all inclusive bez snídaní."

Zazubil se Hisoka na svého kamaráda, který na něj za to vrhl falešný uražený úsměv a nesouhlasně protočil oči.
Já a Chrollo jsme se na sebe při tom podívali a jejich dalším dohadům jsme se, tak jako vždy, začali smát.

Illumi: „A co ty Kurapiko?"

Já: „Noo, mým plánem je, vrátit se k nám domů. Někdo tam na mě totiž čeká."

Hisoka: „Kurapikovi se totiž podařilo sbalit doktora."

Řekl pyšně Hisoka, jakoby to snad byla jeho zásluha a provokativně při tom mrkl směrem ke mně.