𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

SKŘÍŇ

Druhý den pršelo. Obloha byla tmavá, ačkoliv bylo poledne. Chladný vzduch šel i přes zavřené okno dovnitř a sklo bylo z obou stran orosené.
Pršelo tak moc, že nikdo nevěděl, co dělat. Čtyři sourozenci seděli v jedné z místností, kterou zatím znali a dělali, že něco dělají. Edmund ležel pod židlí a snažil se opravit padající výplň. Zuzka s Petrem hráli jakousi podivnou hru, která ale bavila pouze Zuzku. Byla to jakási podivná slovní hra, kdy měl Petr hádat, co vybrané slovo z velké bichle cizích slov znamená.
Lucka seděla u okna a dívala se ven.
Viděla malinkou postavičku, která se blížila k domu, nejspíš paní McReed.

"Nezahrajeme si na schovku?" Promluvila do ticha Lucka a nápad se ujal téměř ihned, ačkoliv Edmund vypadal, že se mu rozhodně nechce. Zuzana se také přidala, ačkoliv jí nejspíš slovní hra bavila.

Lili seděla ve svém pokoji, ale zvenku se tam dostával hluk ze silnice. Rozhodla se, že si půjde číst na nějaké tišší místo,svůj pokoj tedy zamkla a zamířila do vedlejší místnosti. Byla tam jen skříň. No, a na okně byla moucha, která už asi pět let nežila. vzala si tam knihu a začetla se.

Najednou Uslyšela na chodbě kroky. Jelikož nechtěla být nalezena, zalezla do skříně. Věděla, co se ve skříni ukrývá, párkrát už tam zavítala, pokaždé v jiné roční době, tentokrát ale netušila, že spadne do sněhu... Kdyby to věděla, určitě by si vzala kabát, ale místo toho tam jen seděla a mrzla v bílé pokrývce.

Nikdy nedošla dál než k lampě, kterou našla při své druhé návštěvě neznámého světa, tak totéž chtěla dodržet a zůstala sedět u vchodu do skříně. Najednou uslyšela kroky, které byly stále blíž a blíž. Pak ze skříně vypadla dívka.

Lili ji poznala, byla nejmladší ze sourozenců. Dívka se Okamžitě vydala za ní.
" Ahoj, já jsem Lucie, ty jsi Lili že? " sedící dívka jen kývla, stále ohromena tím, že jí tady našla.

"Ty nebudeš mluvit?" Mluvila dál Lucie.
" Jo... promiň, byla jsem zaražená. Hele, jak si se sem dostala?"
" Normálně. Byla jsi tu už? "
" Hodněkrát... ale nikdy ne za tou lampou. Minule, když jsem tu byla, tak bylo jaro. Bylo to tu ještě krásnější, než je to teď"
" Aha, nepůjdeme se tu porozhlédnout?" Navrhla její nová kamarádka a Lili nakonec svolila.

Zvedla se ze země, kde dosud seděla a následovala Lucku. Bylo zvláštní být tam s někým, Ale aspoň nebyla zase sama. Nikdy neměla sourozence. Kamarádi s ní nikdy k profesorovi nejezdili, takže Lucka byla první, kdo s ní navštívil neznámou zemi. U lampy se zjevil jakýsi tvor, až obě dvě dívky nadskočiIy leknutím.

On se taky lekl takže mu vypadly nějaké balíky. Začal je pomalu sbírat a něco přitom mumlal. Dívky mu pomohly balíky sebrat a zaregistrovaly, že to asi nebude úplně člověk. Od pasu dolů to byl spíš kozel.

Obě dívky si vyměnily překvapený pohled. Tvor se jim představil jako faun Tumnus.
" Těší mě pane faune, já jsem Lucka a tohle je Lili."
Pan Tumnus je pozval domů na čaj, ale Lili jít nechtěla, takže šla jen Lucka.

Lili ten faun prostě přišel podezřelý. To, že ale nechala jít svoji novou kamarádku samotnou jí vůbec nepřišlo divné. Možná nad tím jen nepřemýšlela.

Lucka s faunem došli k němu domů. Bydlel ve skále. Měl sud plný sardinek, což se Lucce zamlouvalo, chvíli si povídali a faun ji nakonec zahrál Narnijskou ukolébavku načež Lucka usnula.