𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

PRVNÍ ZE SEDMI

Edmund seskočil ze stupínku, ze kterého pozoroval dění na náměstí a na moři, protože se z tmavého kouta vězení ozvalo zašustění.
"Kdo je tam?" Zeptal se podezřívavě Kaspian.
"Nikdo, jen hlas v tvé hlavě." Ozvalo se z kouta s ozvěnou a pak slunce osvětlilo staršího pána.

Kaspian se k němu přiblížil a prohlédl si ho. Měl bílé vlasy i vousy.
"Vy jste lord Bern?" Zeptal se po chvilce Kaspian.
"Tak už se dávno nenazývám." Odpověděl mu lord.
"Vaše tvář je mi povědomá, jako tvář krále kterého jsem znával." Dodal po chvíli ticha, když si Kaspiana řádně prohlédl.

"To byl můj otec." Přisvědčil Kaspian a kývl, aby dokázal pravdivost svých slov. Lord se poklonil a Kaspian mu pokynul, aby se zvedl a lord ho ihned poslechl. Všichni tři se otočili, jakmile se ozval skřípot klece, která slouží jako dveře.

Do cely vtrhlo několik stráží a chytly všechny vězně za košili a vytáhli je z cely ven. Na ruce jim dali okovy a za řetězy je táhli ven na náměstí, kde už bylo shromážděno mnoho lidí a prali se tam s Narniany, které přivedla Lili. Jakmile si toho Kaspian s Edmundem všimli, pohlédli na sebe. Jeden pohled dokázal říct všechno. Věděli, co musí udělat.

Eustác se mezitím nějak dostal pryč ke břehu a nasedl do lodi. Nikde však neviděl vesla. Když je po chvíli našel, došlo mu, že veslovat neumí.
"To seš člun v kouzelný zemi? Neumíš veslovat sám?" Rozčílil se a rozhlížel se kolem dokola po břehu.

Na břehu stal jeden z otrokářů a potichu se plížil za Eustácem na loďku. Jakmile byl u něho, chtěl ho chytit, jenže Eustác v ruce držel vesla a jak se s nimi otočil, otrokáře přetáhl veslem, až ho omráčil. Sám nevěděl, jak to vlastně udělal, ale cítil se mnohem lépe. Prej že je k ničemu...ha, teď zneškodnil třikrát tak velkého chlapa dřevěným klackem.

Na náměstí se mezitím prali Narniané s obyvateli ostrova. Edmund s Kaspianem a lordem, se kterým se dostali ze spárů stráží, se snažili získat klíče od okovů, které jim drželi na zápěstí tak, aby nemohli ruce na nic použít. Jelikož stráže byli čtyři, připadali na každého dva. Edmund byl nazýván nejlepším šermířem zlatého věku Narnie a taky svému jménu dostál. I přes to, že žádný meč neměl, dokázal se prát přímo bravurně, stejně tak Kaspian, který se od něho leccos naučil. Lord nebojoval. Byl na to dost starý, ale nakonec se ukázalo, že nebylo třeba, aby se zapojil.

Nakonec Kaspian přeci jen klíče získal a všichni tři tedy osvobodili své ruce a do rukou vzali meče. Vydali se na náměstí, kde se stále všichni bili jako o život.

Edmund se rozhlížel, jestli někde neuvidí Lili a mezitím likvidoval jednoho vojáka za druhým. Lili ale nemohl najít. Rozhlížel se kolem tak dlouho, až do někoho naboural. V té vřavě to nebylo k podivu.
"Je, promiň, neviděla jsem tě, Edmunde! Si to ty?"

Edmund se podíval na osobu před sebou a spatřil Lili. Lili se usmála a vtáhla Edmunda do obětí.
"Díky bohu. Bála jsem se, že se ti něco stalo." Řekla Lili a Edmund se musel pro sebe pousmát. Přesně proto ji měl tak rád.