𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

PROROCTVÍ

Když se Edmund až příliš podezřele dlouho díval směrem, kde se podle všecho nacházel zámek královny, bobr začínal mít podezření, ale radši nic neřekl. Jeho podezření také nemuselo být pravdivé, navíc ostatní děti potřeboval a měl pocit, že když obviní jednoho, ostatní se postaví proti němu a odejdou, aniž by ho vyslechli a měli tak možnost zachránit jeho zemi. Když se všichni ocitli uprostřed velmi malé místnosti, kde se nacházel pouze velký kulatý stůl a několik židlí, prohlásila paní bobrová, že jde dělat večeři a poté vyslala svého druha nalovit ryby.

Petr se k němu přidal, a tak se oba vydali kus od hráze. Tam vyřezali do ledu díru, aby se k rybám dostali. Petrovi to moc nešlo, protože lidé obvykle chytají ryby prutem a ne rukama, ale i tak se mu povedlo pár ryb ukořistit.

Vrátili se zpět do domku, kde už dívky stály u plotny a loupaly brambory, Zatímco se kus vedle vařil čaj. Paní bobrová vzala už vykuchané ryby a dala je na rozpálenou pánev. Dětem už ani nepřišlo zvláštní, že to nejsou lidé. Oloupané brambory pak nakrájely a nechaly vařit v humorně málem kastrole.

Zhruba za hodinu už všichni jedli smažené ryby a brambory, ke kterým pili čaj. Nikdy nic tak dobrého nejedli. Jen málokdy se někomu z Londýna povedlo jíst čerstvě ulovenou rybu, která hodinu před tím ještě spokojeně vlnila vodu.
Když bylo na stole jen prázdné nádobí, ujal se bobr slova. Jakmile však zjistil, že nikdo z dětí nezná proroctví, musel jim ho říct.

Vyplynulo z toho, že mají být 4 děti, dva kluci, dvě dívky, kteří dokáží zachránit Narnii a převezmou vládu. Tím ukončí i stoletou zimu, kterou zde zasela královna.

" A proč je nás tedy 5?" zeptala se Zuzana.
" Já tady podle všeho nemám, co dělat" ozvala se Lili, načež kývla na Edmunda. Toto gesto pochopil jen on. Bobr to přešel, jako by to nebylo důležité a pokračoval.

" Vrátil se Aslan a čeká na vás u kamenného stolu" Řekl to důrazněji, než obvykle.
" My nejsme žádní hrdinové" Pronesl Petr.
" Jsme jen děti" Přidala se Zuzka.

Edmund se pomalu zvedl ze svého místa, kde seděl, stejně tak Lily a oba dva se potichu bez jediného zvuku vyplížili z malého domku. Venku byla zima, ale už bylo moc pozdě se vracet pro kabáty. Děti na sebe jen kývly a vydali se pomalou chůzí k horám.

Uvnitř v domě stále probíhal rozhovor.
Ačkoliv se Lucka snažila přesvědčit své starší sourozence, aby pomohli Narnianům, oba se už zvedli ze židle. Rozhlédli se kolem.
Jakmile zjistili, že chybí Edmund a i Lili, došlo jim, že je budou muset najít.

Slova se ale opět ujal bobr, a odpověděl na ještě nevyřčenou otázku jinou otázkou.
"Nehledejte je. To nebude třeba... už byli ti dva někdy předtím v Narnii?" Když ostatní přikývli, dodal.
" Myslel jsem si to. Prozradili se tím, jak se stále otáčeli směrem k horám. Naše jediná šance je teď jít za Aslanem. Kdybychom šli ke královně, nikdy bychom se nevrátili" Zbylí sourozenci se na sebe nechápavě podívali.

Všichni už tak dost vyděšení se začali připravovat na cestu. Za okny bylo slyšet vytí narnijské policie, složené jen z velké smečky vlků, což je přimělo vyrazit ihned. Ledová královna už začala pátrat.