𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

CHODBA

Nemohli odejít dveřmi, neboť by je chytli vlci, takže museli jít tajnou chodbou, kterou vykopal pan bobr se svým kamarádem, ke kterému tato chodba vedla a ústila pod kořeny jednoho z nejbližších stromů.
Všichni vyšli z temné chodby ven, kde byla taková zima, že jim zamrzaly nosy.

I přes to chtěli jít dál a ztraceného bratra najít a zachránit. Lucka ale zakopla, což všechny přimělo se otočit. Vedle ní se nacházely ledové sochy rodiny bobrova dobrého kamaráda. Byl z toho opravdu nešťastný,možná by tam i zůstal a pronášel nějakou smuteční řeč, nebýt jeho ženy, která s ním soucítila, ale připomněla mu, že ještě stále musí jít za Aslanem. Bobr věřil, že dokáže pomoct i jeho přátelům.

Mezitím Edmund s Lili dorazili k zámku královny Narnie. Byla jim zima. Edmund si zapomněl kabát na hrázi a tak museli jít vedle sebe pod jedním. Aspoň že Liliin kabát byl tak velký. I přes to jim mrzly všechny kosti v těle. Málem už je slyšeli křupat.

Zámek byl velikánský, celý z ledu. Oba dva nad ním žasli. Když došli k bráně, sama se otevřela a oni vešli do interiéru stavby. I zevnitř byl palác obrovský. Před nimi bylo obrovské ledové schodiště. Když stoupali nahoru, museli se držet zábradlí, aby neuklouzli.

Opět se před nimi otevřely dveře. Ocitli se v trůnním sále. Byla to dlouhá místnost se sněhovým kobercem. Na konci místnosti byl velký ledový trůn, na kterém měla královna položený svůj bílý kožich. Celou místnost Iemovaly ledové sochy.

Svým způsobem to byla krásná místnost, ale chladná jako nejsilnější mráz uprostřed severního pólu. Edmund s Lili se vydali k trůnu. Když byli asi dva metry od něj, vynořila se zpoza rohu královna v bílých šatech, které vláčela po ledové zemi následovaná zvukem klapajících ledových střevíců a dvou vlků.

" Jak je možné, že jste přišli sami? Měli jste mi přivést své sourozence!" Promluvila hlasitým chladným hlasem. Celá místnost se ještě více ochladila.
" Jsou snad tvé sestry slepé a bratr hloupý?" otázku mířila tentokrát pouze na Edmunda.

" Eh, no já myslím, že jo, ale máma..."
" Tak dost! Kde jsou tví sourozenci?" Přerušila ho uprostřed věty rozzuřená Jadis.
" U bobrů na hrázi" promluvil Edmund vyděšeným hlasem. Královna vyslala vlky, aby je zatkli a přivedli.

Obě děti pak odvedla do cely hned vedle fauna, který tam byl zavřený již nějakou dobu. Královna stále doufala, že něco prozradí, ale mučením ho nedokázala k ničemu přinutit. Lili ani Edmund si fauna nevšimli, protože byl schovaný za rohem ledové zdi.

V tu dobu už byli Edmundovi sourozenci na cestě k řece. Řeka byla zamrzlá. Nikde nebyl žádný most, takže ji museli přejít. Led pod nimi trochu praskal ale zatím držel. Nad nimi proběhla smečka asi pěti vlků.

Všichni se rozběhli, ale vlci byli rychlejší a zastoupili jim Cestu. Petr vytáhl meč, který dostal od Santy. Vlk se na to moc netvářil, ale pak se začala řeka trhat a led křupal. Petr toho využil, aby nemusel vlka zabít, zabodl meč kus před něj, kde se pak odlomila kra a vlci se propadli do ledové vody. Na hladině byl vidět jen narnijský meč a ruka, která se ho ze všech sil držela.