𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

OSTROV PLNÝ NEVIDITELNÉHO

Ještě před setměním se na obzoru objevil ostrov. Lili ho zpozorovala a šla to oznámit Kaspianovi. Celé odpoledne strávila na přídi, málem spadla jakmile se pohla. Kaspian rozkázal přistát na ostrově, aby mohli přespat na břehu. Všichni se tedy vylodili na pláž a rozložili si své deky na zem. Jakmile se setmělo, všichni usnuli. Bylo hrobové ticho a ozývalo se jen Eustácovo chrápání.

Na zemi se objevily stopy. Jakoby se tam z ničeho nic objevily. Lili se probudila a sledovala stopy, jak se tvoří na zemi a zůstávají v písku. Byla vyděšená, ale snažila se na sebe neupozorňovat. Ty věci, nebo co to bylo, byly neviditelné, takže by nepoznala, zda se na ni dívají. Proto raději zůstala na místě a dělala že spí.

"Zdá se, že si přivedli prase." Ozval se jeden skřípavý hlas, až sebou Lili trhla. Stopy se stočili jejím směrem.
"Tady to je ženská!" Prohlásil jeden neviditelný tvor. Další stopy se vydali jinými směry.
"Tohle taky!" Zapištěl nějaký další hlas a Lili měla co dělat, aby sebou netrhla.

"Tahle umí číst." Prohlásil zase ten první hlas. Lili přemýšlela, jak to mohli poznat, ale stále se nehýbala.
"Seberem ji." Zakřičel další z větší dálky. Lili skoro ani nedýchala. Nevěděla, o kom je řeč. Zjistila to až uviděla ve vzduchu vznášející se postavu. Byla to Lucka. Lili musela něco rychle vymyslet.

Šla za neviditelnými chlapíky jak nejtišeji dovedla a snažila se být nenápadná. Nikdo si ji nevšímal, takže se jí to nejspíš dařilo. Neviditelní tvorové hodili Lucku na zem a ta se ihned chopila svého meče a mávala s ním kolem sebe. Někdo jí ho vytrhl z ruky a hodil na zem. Když se k němu chtěla dostat, nešlo to, protože ji opět neviditelný tvor zastavil.

"Kdo jste?" Zeptala se Lucka.
"Jsme hrozivý neviditelný bestie." Řekl někdo z tvorů.
"Zapomněl si zmínit jak moc sme obrovský." Ozval se další hlas. Lucka se dívala do neviditelných tvorů, ale neviděla nic. Ani Lili. Věděla, že s těmi neviditelnými tvory si sama neporadí. Bude muset za ostatními.

Vydala se tedy na cestu zpět k táboráku. Zapomněla však kudy šla před tím, takže se za několik minut úplně ztratila.
Fajn pomyslela si, budu muset počkat do rána.

Lucka stále seděla na čerstvě posekané trávě a poslouchala, co jí řeknou.
"Chceme abys udělala co ti řeknem, jinak smrt." Ozval se jeden, nejspíš velitel. Ostatní začali skandovat slovo smrt, dokud je Lucka nepřerušila.

"Ale mrtvá vám k ničemu nebudu že?"
"Ho...to mě nenapadlo.....tak pobijem tvé přátele. " Promluvil opět tentýž hlas.
"A co bude se mnou?" Hned jak to Lucka dotekla se objevila velká brána. Jakoby byl dům zvenčí neviditelný a zevnitř viditelný.

"Nahoře je kniha zaklínadel a v ní kouzlo co činí neviditelné viditelným." Ozval se opět ten hlas.
"Trefně řečeno veliteli." Ozval se další, trochu pisklavý hlas.
Takže to byl opravdu velitel pomyslela si Lucka.
"Jo!" Ozval se další hlas, velmi hluboký.

"Tak mazej, a nezapomeň, že jsme tě varovali před tyranem." Ozval se opět velitel.
"Trefně řečeno!" Řekl opět pisklavý hlas. "Jo!" Řekl opět hlubokým hlasem neviditelný tvor.
"A proč ste tam nešli sami?" Zeptala se Lucka.

"Neumíme číst...ani psát." Řekl opět velitel.
"Jo!" Ozvalo se opět.
"Nezapomeň, neviditelné viditelným!" Řekl ještě velitel a Lucka už stála ve dveřích.
"Jo!" Ozvalo se znovu.
"Dobře." Řekla tiše Lucka a vešla do domu.
"Jo!" Slyšela ještě, než se dveře zavřely.

Kaspian probudil celou posádku s tím, že se Lucka s Lili ztratily. Všichni byli okamžitě na nohou. Šli po stopách, které zanechali neviditelní tvorové, aniž by si všimli stále spícího Eustáce, který šíleně chrapal.

Lucka našla místnost s obrovskou knihou uprostřed a ihned se k ní vydala. Nešla otevřít. Lucka už to chtěla vzdát, ale všimla si na stolku malého kovového anděla, který foukal do nějakého mraku, a tak foukla na knihu. Kromě prachu se objevil i nápis: kniha zaklínadel.

Pak se kniha otevřela. Lucka začala listovat stránkami a nalezla například kouzlo zapomnění, nebo kouzlo bohatství. Pak nalistovala černou dvoustranku.
Jistým slibům jazyk vládne stěží, nezamrzne li, pak sněží
Přečetla Lucka a čekala, co se stane. Na tmavý papír dopadla malá sněhová vločka a za chvíli dalších pět, až nakonec sněžilo v celé místnosti.

Lucka otočila stránku a z knihy vylezla zelená mlha. Ona si toho však nevšimla, neboť ji zaujalo jedno kouzlo. Bylo to kouzlo krásy. Jakmile ho Lucka vyslovila, v malém zrcadle nakresleném na vedlejší stránce se objevil její odraz. Nebyl však úplně její. Viděla Lili.
"Lili? Co tu..." Když však viděla, že to není Lili, ale ona sama s její tváří, zůstala stát s ústy dokořán.

"Já jsem krásná?" Zeptala se sama sebe. Když se však podívala do zrcadla na zdi, zjistila, že je to opět jen ona. Vytrhla stranu z knihy. Chtěla ji mít u sebe. Chtěla být krásná jako Lili. Pak konečně najde kouzlo, které činí neviditelné viditelným. Přečetla ho.

Před domem se mezitím objevil zbytek posádky a vzápětí byl napaden neviditelnými chlapíky, kteří stále ještě nebyli vidět.
"Sme obří s hlavou tygra a tělem.....jinýho tygra!" Zakřičel jeden hlas a shodil Kaspiana na zem.
"Jo! Jo!" Zařval další a shodil Edmunda.

Eustác se prodíral křovím. Vedle sebe uviděl zvláštně sehnuty strom a tak si ho řádně prohlédl. Až na to, že to nebyl strom byl v pořádku. Jenže to byla Lili.
"Co ty tu děláš Eustáci?" Zeptala se a dívala se na svého kamaráda.
"No, ostatní mě nechali na pláži když šli někam sem, tak je hledám."

Oba dva se za chvíli objevili na plácku, kde byli i ostatní.
"To je to prase. " Řekl jeden, teď už viditelný tvor s jednou nohou, který byl malý jako trpaslík.
"Vrátilo se." Poznamenal další a Eustác s Lili se jen nechápavě dívali na scénu před sebou.

Lucka vyšla z již viditelného sídla spolu s nějakým chlapem.
"Tohle je Koriakin, vládce tohohle ostrova." Řekla a ti zvláštní trpaslíci s jednou nohou se vytratili pryč.

Koriakin je všechny zavedl do jedné velké místnosti. Na stěnách tam létalo modré světlo, které odráželo vesmír, jakoby se všichni nacházeli ve vesmírné lodi. Koriakin rozloží obrovskou mapu.
"Ta je krásná!" Poznamenal Eustác, pak se ale zarazil.
"Na imaginární mapu imaginárního světa." Dodal nakonec již pro něj normálním tónem hlasu.

"Mlha se objevuje tady. Temný ostrov. Místo, kde se ukrývá zlo. Může nabýt jakékoliv podoby, dokáže zhmotnit veškeré vaše strachy. Musíte zlomit kouzlo abyste ho zastavili." Pak ukázal na meč, který měl v ruce Edmund.
"Ten meč co nosíš, má šest replik. Vaším úkolem je následovat modrou hvězdu, tam musíte všechny meče položit na Aslanuv stůl. Ale pozor, všechny vás čeká zkouška, zlo podnikne vše proto, aby vás zlákalo. Buďte silní. Abyste zdolali temnotu v dáli, musíte zdolat temnotu v sobě."

Všichni se na něho dívali se strachem, ale nedali na sobě nic znát.