𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

BITVA O NARNII

Neměli mnoho času na odpočinek, protože Edmundovi se povedlo přesvědčit Miraze, aby bojoval jen s Petrem. Nikdo samozřejmě netušil, jakou lest na všechny chystají nejbližší královi vojáci.

Petr se setkal s Mirazem přímo uprostřed velkého prostranství, obklopujícího z jedné strany narnijskou pevnost a z druhé les. Tam bylo v zemi označeno území, kde se dříve nacházel nejspíš nějaký altán, teď už tam byly jen kusy kamenů a zbytky zdí.

Lucie se ještě nevrátila, ale všichni věřili, že Aslana dokáže najít jen ona sama. Báli se o ní, to jistě, ale teď jim nezbývalo nic než věřit, že to zvládne.

Petr stál na jednom kraji ohraničeného pole a Miraz naproti němu na druhé straně. Chvíli se na sebe jenom tak dívali, pak si začali vyhrožovat a pak se na sebe vrhli jako dlouholetí nepřátelé, kterými by byli, kdyby se tu Petr neobjevil teprve před měsícem.

Edmund stál na svém místě vedle obra a Rýpčípa, kteří dělali takovou soukromou stráž, kdyby se něco pokazilo. Lili, Zuzana a Kaspian všechno sledovali z vyšších hradeb pevnosti, připraveni se kdykoliv vrhnout do boje.

Celá narnijská armáda povzbuzovala svého krále ve zbroji, aby mohli ihned vyjet do bitvy, kdyby na to došlo, doufali, že nedojde, ale u Miraze si člověk nemůže a nesmí být jistý.

Lucka se použila lesem, neboť neměla nejmenší tušení, jak Aslana najde. Pak ji zastoupilo cestu velké černé zvíře. Vlk. Lucie měla z vlků strach od doby, kdy ji v první válce s ledovou královnou jeden napadl a málem zabil.

Vlk na ni vrčel, nevypadal moc přátelsky a zrovna když vyskočil, Lucka spadla z koně, který utekl někam do lesa. Před vlkem se vrhlo cosi zlatého co jí zachránilo před ukousnutou hlavou.

Lucka ihned poznala svého zachránce.
"Aslane?" Zvolala na lva, který se na ni otočil. Byl to on. Jen byl větší.
"Jsi větší!?" Oznámila jí předem známou a viditelnou věc.

"To protože ty jsi starší" oznámil jí lev. Když mu Lucie vypověděla všechno, co se stalo, Aslan se rozhodl jim v bitvě pomoct. Probudil všechny stromy a vydali se na pomoc Narnii.

Petr se s Mirazem bil hlava nehlava, až nakonec skončil s vykloubeným ramenem.
"Přestávka..." Vyhlásil Miraz.
"Pět minut?" Chtěl se ujistit Petr, ale odpověď přišla ihned.
"Čtyři."

Petr se sedl na kámen ve tvaru kvádru a Edmund se vydal za ním. Všiml si, že si jeho bratr vykloubil rameno. Sice nebyl doktor, ale sám už několikrát něco takového spravoval, neboť on i další jeho spolužáci se opravdu často prali.

Petr ani nestihl zareagovat a rameno měl zase v pořádku. Uběhly čtyři minuty a Petr se opět postavil naproti Mirazovi. Jakmile nad ním stál s mečem, věděl, že vyhrál, ale zasadit poslední ránu nechtěl.

"To náleží jinému" řekl a podal meč Kaspianovi. Ten se vydal za svým strýcem, kterého z celého srdce nesnášel. Nakonec se napřáhl, ale zabodl meč vedle de trávy.

"Nezabiju tě, ale už tě nechci vidět." Jakmile se otočil zády k Mirazovi přistoupil jeho voják a vzal jeden narnijsky šíp, kterým Miraze zneškodnil. Byla to součást jeho plánu, neboť věděl, že je jejich armáda natolik zdatná a početná, že je s Narniany konec.

"Zrada! Střelili ho!" Zařval voják a zavelel svému vojsku, aby se vydalo do boje. Voják se mezitím vrhl na Kaspiana, ale ten byl dobrý bojovník, takže nad ním jednoduše vyhrál.

Celá armáda narnianů, která byla z velké části pod zemí se vyhnala směrem k tajným východům a cestou srážela sloupy, které držely strop. Tím pádem se strop sesypal, a jelikož strop byla vlastně zem, vojáci nahoře se začali propadat.

Edmund nasedl na koně a střílel z kuše do všech stran až se Lili musela divit, že se pokaždé trefil. Zuzka se svým lukem velmi obratně likvidovala vojáky okolo sebe, že to Kaspianovi připadalo trochu jako by tančila.

Petr se svým mečem sekal do všech vojáků, kteří nebyli oděni v červené, což byla narnijská barva. Všichni měli červené košile se zlatým lvem a přes to brnění. To už zlaté nebylo, ale od druhé armády se stejně lišilo. Ti byli pouze černí.

Lili uměla skvělé bojovat s kopím, takže se spousta narnianů bála, že by je mohl omylem trefit a ačkoliv nemuseli, vždycky se raději trochu sehli. Lili mířila pokaždé přesně.

Rýpčíp byl na myšáka opravdu dobrý bojovník, když se svou myší armádou sejmul tři vojáky jednou ranou.

Edmund už viděl, že toho s kuší moc neudělá a tak ji prostě zahodil a vytáhl meč. Lili ho jako obvykle obdivovala, takže se netrefila tam, kam chtěla. Naštěstí netrefila vůbec nikoho, ale mohlo to dopadnout hůř. Musela si dát pomyslnou facku, aby se vzpamatovala ze snění.

Narnianu ubývalo, ale to i vojáků v černém brnění. Narnianu bylo ale samozřejmě méně a spousta už byla zraněná.

Už si mysleli, že to nezvládnou, když se najednou v lese něco pohlo. Mirazovi vojáci na chvíli strnuli, ale když se nic nedělo, bojovali dál. Pak se ale stromy začaly hýbat. Vojáci si nejdříve mysleli, že se na ně řítí nějaké obrovské zvíře a začali ustupovat.

Nakonec se ukázalo, že to je něco mnohem horšího. Stromy se pohybovali dopředu a svými kořeny drtily vojáky jako by byli mravenci. K Narnianům se však ani nepřiblížili. Spolehlivě zaháněli vojáky černé zbroje, kteří utíkali směrem k Beruně.

Za nimi se hnali Narniané a setkali se až u řeky.

Na jedné straně stáli Narniané vpředu s Petrem, Edmundem, Kaspianem a Zuzanou a na druhé straně lev a Lucie s dýkou v ruce.

Vojáci se vydali tím směrem, ale jakmile se objevili na mostě, z vody se vynořil nějaký vodní muž, který vojáky utopil.

Aslan po bitvě prohlásil Kaspiana za krále Narnie a Rýpčípovi, který při boji přišel o ocas přičaroval nový.

V celé Narnii se začalo oslavovat vítězství a všichni se sešli na hradě, který byl centrem celé Narnie. Nebyl to sice hrad, kde byli korunování všichni předchozí panovníci Narnie, ale jeden z velmi důležitých.

Aslan se vydal za Petrem a Zuzanou, aby jim řekl něco velmi důležitého. Řekl jim, že se již do Narnie nemůžou vrátit. Pak si našel Lili.
"Co se děje Aslane?" Ptala se Lili.
"Budete muset domů. Ostatní projdou branou z kmene stromu, ale ty musíš jinudy."

Lili věděla, kudy musí domů.
"Musím jít sama, že ano." Podívala se smutně na Aslana.
"Ano. Za tebou se skříň navždy uzavře. Ale proto musíš jít ty." Lili to nepochopila, ale Aslanovi věřila.

"Vrátím se sem ještě?" Zeptala se nakonec.
"Ano. Ještě jednou ano." Lili nechtěla, aby to bylo už jen jednou, Narnii si oblíbila, ale osud to tak očividně nechtěl.

Odpoledne se všichni shromáždili na nádvoří. Aslan otevřel bránu. Zuzka se šla rozloučit s Kaspianem a na rozloučenou si dali pusu.
"Snad tohle pochopím, až budu starší..." Řekla Lucka tomu, co viděla.

"Heh, já jsem starší a nevím, jestli to někdy pochopím..."odpověděl jí na to Edmund a při tom se nenápadně podíval na Lili, čehož si Lucka všimla.

Lili přišla za ostatními.
"Měli bychom se rozloučit." Všichni se na ni zděšeně podívali.
"Jelikož se sem už Petr a Zuzka nevrátí, tak se vidíme asi naposledy" oznámila a poté oba dva objala.

"No a, my se snad ještě uvidíme, ale až tady v Narnii. Jdu jinudy než vy, i před tím jsem se sem dostala jinudy. Musím tu bránu zavřít." Na to objala oba dva zbylé sourozence a se slzami v očích sledovala, jak všichni čtyři mizí mezi stromy.

"Běž." Pobídl ji Aslan a ona nasedla na koně a vyrazila směrem k lampě, kde se nacházel východ z Narnie.

Po půl dni stála u lampy.
"Tak běž zpátky do stáje" nařídila koni a rozloučila se sním. Pak se skrz křoví dostala až ke dveřím skříně a ty pomalu otevřela.

Byla opět ve tmě. Tam, kde to celé začalo byla teď nucena všechno ukončit. Nevěděla, jestli noví majitelé domu skříň neprodali, takže si nebyla jistá, kde se objeví.

Dlouho sbírala odvahu otevřít dveře. Jakmile je otevřela, ozářilo jí světlo. Tohle místo neznala.