𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

VLÁDCI NARNIE

Pár týdnů po bitvě byla korunovace. Všichni čtyři sourozenci usedli na trůn. Po několika letech zapomněli na Lili i na to, jak se do Narnie vlastně dostali. Dokonce si mysleli, že tam žili od narození. Vyrůstali tam dlouho, velmi dlouho. Jejich vzpomínky na skutečný svět byly čím dál mlhavější a bylo čím dál těžší si na něco vzpomenout. Možná jen neměli důvod vzpomínat na svět, kde zuřila válka, museli chodit do školy, existovala tam šikana a většina dětí nebyla zrovna vstřícná. Učitelé to pro jistotu neřešili. Ale tady, v Narnii bylo všechno jinak. Žádná škola, žádné úkoly, spousta zábavy, ale spolu s nástupem dospělosti i vladařské povinnosti, které dostihly hlavně Petra.

V Narnii zažili mnoho dobrodružství. Petr byl král, o kterém se mluvilo v mnoha okolních zemích. Nikdo s ním neválčil, protože Petr raději vyjednával. A když už musel bojovat, společně s Edmundem vyhráli. Edmund byl nejlepším šermířem v celé Narnii i okolí. S mečem dokázal tolik věcí, co nikdo před ním, takže v boji jeden na jednoho nemělo cenu ani zkoušet štěstí.

Zuzana se i přes to, že nemusela do školy neustále vzdělávala. Edmund s Lucií to moc nechápali, ale ona jim neustále říkala, že jednou se jí to bude hodit. Kvůli její kráse a moudrosti měla mnoho nápadníků,ale žádného nepřijala.

Lucie, jakožto nejmladší ze sourozenců, se téměř nezměnila. Většinu času trávila s Narniany, nebo v zámecké zahradě. Až do dospělosti se držela svých snů.

Jedno měli ale všichni společné. Rádi jezdili na projížďky na koni.

Jednou si vyrazili na vyjížďku a mířili na jih. Zastavili až u jedné osamoceně stojící lampy, která byla už dost zarostlá. Aby ne, vždyť také uběhlo už dvanáct let od té doby, co tu byli naposledy...

Vydali se za lampou až narazili na dveře. Nebo se spíš Lucka rozběhla ke dveřím a ostatní ji nasledovali. Otevřeli je a vydali se do tmy. Najednou vypadli ze skříně v prázdném pokoji, znovu jako děti. Vedle nich se ozval smích. Když se otočili, uviděli Lili, která se na ně smála.

"Co jste tam tak dlouho dělali? Myslím po tom, co mě zabil ten bizon?" A všem sourozencům se všechno vrátilo. Okamžitě začali Lili objímat. Řekli jí snad všechno na co si vzpomněli.

Pak se otevřely dveře a vešel profesor.
"A, tak tady jste, copak jste dělali v té almaře?" Zeptal se.
Lili věděla, že o Narnii ví. Však ji ten příběh několikrát vyprávěl, byl u založení Narnie, dokonce i věděl, kde se tam vzala lampa.

Vždy před spaním, když u něho byla na návštěvě jí vyprávěl, jak jednou se svou kamarádkou cestoval s pomocí prstenů mezi několika světy, ocitli se v nějaké rozpadající se zemi, a tam si je odchytla Jadis. Opět se vrátili do skutečného světa a Jadis tady utrhla lampu, když se snažila udržet na zemi, zatímco jí pod nohama ujížděl kočár.

Vzala jí s sebou když se ocitli v zemi, která ještě nebyla úplně hotová a setkali se s Aslanem. Přitáhli tam taky dva další lidi, že kterých se stali první vládci Narnie.

Jadis tam lampu odhodila a z té pak vyrostla dnešní lampa. Profesor si odtamtud vzal jablko a zasadil ho na zahradě. Když se přestěhoval, strom pokácel a nechal z něho udělat skříň.

Petr jen odpověděl, že by jim nevěřil, ačkoliv to tak nebylo.
"Tak pojďte, máme oběd" a všichni místnost opustili.

Jen Lucka tam stála.
"Neboj, vrátíte se tam, ale až to budeš nejméně čekat" ozvala se Lili od futer.
"Doufám, že se tam vrátíš s námi"