𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

OSTROV

Jakmile se dostali na náměstí, kde byly velké dveře do pravděpodobně nejdůležitější budovy ostrova, zastavili se. Kaspian se rozhlédl a pak se vydal ke dveřím.
"Patří k Narnii, takže to bude nějaká vzpoura nebo tak..." Přemýšlela Lili nahlas.

Kaspian jen kývl na souhlas a potom se otočil na ostatní. Hned na to se vydali do budovy.
"Hlídej to tady, kdyby se něco dělo, křič." Řekl Edmund Eustácovi a podal mu nůž. Potom se spolu s ostatními vydal do budovy.

Byla tam tma, takže jediný zdroj světla bylo slunce, které prosvítalo skrz škvíru ve dveřích a malé okénko na stropě.
Celá výprava se vydala k velké knize na podstavci, která stála přímo uprostřed místnosti.

Kaspian si knihu chvíli prohlížel a potom ji náhodně otevřel a začal listovat. Jakmile mu došlo , o jakou knihu se jedná, oči se mu zaleskly a přes tvář mu přelétlo poznání. " Otrokáři." Poznamenal pouze a podíval se na ostatní.

Jakmile tak učinil, rozlétly se dveře a vstoupil nějaký muž s Eustácem, kterého držel pod krkem a hrozil mu nožem. Ze stropu se začali spouštět další muži ozbrojení noži.
"Odhodíte zbraně, nebo ho podříznu." Oznámil, tedy spíše rozkázal muž, který stále nepouštěl Eustáce.

Všichni tedy upustili zbraně a pak je muži chytli a svázali. Lucii a Eustáce vedli jedním směrem a Edmunda s Kaspianem na druhou stranu.
"Kaspiane, kde je Lili?" Ptal se Edmund, ale Kaspian jen zavrtěl hlavou.

"Edmunde!" Křičela beznadějně Lucka a snažila se vymanit z provazů a držení chlapa. Edmund už ji však nemohl slyšet a tak neodpověděl. Lili byla úplně na druhé straně místnosti v rohu a seděla tam tak zatemněna, že si ji nevšimli.

Jelikož viděla, že ostatní odvádějí a tušila, že sama nic nezmůže, musela počkat, až všichni odejdou. Potom vstala a potichu se plížila podél zdi až ke dveřím. Bez jediného zvuku je otevřela a vyběhla ven. Běžela, až jí nohy pálily a měla pocit, že za chvíli shoří. Přes to nezpomalila.

Venku už bylo úplně světlo, mohlo být tak poledne, věděla, že nemá mnoho času, podle rozkazu totiž měli odjíždět před večerem, i kdyby se ostatní nevrátili. Doběhla k vodě a odvázala loďku od břehu. Hned na to do ní sedla a vzala vesla.

S vypětím všech svých sil co nejrychleji doplavala i loďkou až k Jitřnímu Poutníkovi, což byl název Narnijské lodi. Jakmile se vyškrábala na palubu, okamžitě vysvětlila ostatním, co se přihodilo na ostrově.

Všichni se tedy ihned vydali na záchrannou akci.

Bylo to nutné, neboť Lucie a Eustác stáli zrovna na menším vyvýšeném prostranství a měli na rukách okovy, aby náhodou neutekli. Kolem nich se procházeli muži, ano, pouze muži, ale zahalení v šátcích, aby na ně nebylo vidět.

Byli to otrokáři a zrovna se chystali Lucii s Eustácem prodat jako otroky, za které by určitě někdo zaplatil. Jakmile byla na řadě Lucie, jeden chlapík v davu se ihned přihlásil a poté ji koupil. Otrokáři ji hned shodil na zem vedle jejího nového pána.

Na řadě byl Eustác, ale toho nikdo nechtěl ani zadarmo.

Edmund s Kaspianem byli v cele. Kaspian byl vzhůru a sledoval náměstí, kde se konal prodej otroků. Edmund se po chvíli probudil a přešel také k oknu. Vyhlédl mezi mřížemi na náměstí a zděsil se. Prohlédl si celý prostor ostrova i okolí.

Na obzoru si všiml nějakých žen a dětí, jak sedí na lodi a plují někam pryč od ostrova. Z vody se vynořila zelená mlha a celou loďku pohltila. Všichni zmizeli i s lodí.