𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

PRSTENY

Pár týdnů po tom, co Eustác navštívil Narnii začaly letní prázdniny, kdy se Eustác spolu s Luckou, Petrem a Edmundem dohodli, že se sejdou.
Zuzka už s nimi nejezdila, na Narnii už nevěřila, navíc měla snoubence v Americe... Lucka ji sice říkala, že je na vdávání mladá, ale ona měla svůj rozum. Měla dokonce pocit, že Narnie nikdy nebyla skutečná, že si o ní jen vyprávěli, nebo se jí o ní dokonce jen zdálo. Někdo prostě dospěje a má pocit, že jeho dětství byl jen sen.

Petr den před příjezdem Eustáce obdržel dopis od profesora, u kterého trávili nějaký čas, když se poprvé dostali do Narnie. Psal, že se setkal se svou kamarádkou, se kterou původně Narnii objevili a vzpomněli si společně na to, jak se do Narnie vůbec poprvé dostali - měli prsteny.

Ty prsteny byly kouzelné, sloužily k cestám mezi světy a profesor je prý zakopal na zahradě svého starého domu, kde už nebydlel, ale byl to shodou okolností tentýž dům, ve kterém byla ona pověstná skříň aneb vchod do Narnie. Ta skříň prý vyrostla z jablka, které si profesor z nového světa přinesl.

Edmund s Petrem se nabídli, že pro prsteny dojedou. Eustác, Jill, Lucka a profesor se svou kamarádkou měli dorazit vlakem chvíli po nich.

Když byli domluvení, mohlo se vyrazit. Všichni nastoupili do vlaku, zatímco Petr s Edmundem již byli na místě a kopali do země. Kopali téměř po celé ploše zahrady, profesor jim hledání moc nezjednodušil, když řekl, že mají kopat pod největším stromem, když už na zahradě žádný nestál. Vlak vyrazil pár minut po poledni a všichni již seděli a hleděli z okna, zatímco si povídali o Narnii.

Petr konečně našel prsteny a vydal se spolu se svým bratrem na nádraží. Dorazili právě včas, vlak přijížděl. Edmund s Petrem doběhli na nástupiště. Vlak nezastavoval, jakoby je ani neviděl. Právě naopak, zrychlil natolik, že bylo téměř nemožné v této rychlosti překonat zatáčku.

Eustác otevřel oči a vedle něho stála Jill. Byli v lese. Museli se objevit v Narnii. Před nimi zastavil nějaký mladík, očividně další potomek Kaspiana...měl podobné oči.

"Kdo jste?" Ptal se mladík.
"Já jsem Jill a tohle je Eustác." Mladík si je prohlížel.
"Vy jste ti dva, kteří zachránili Narnii?" Když jim vše vysvětlil a oni zase vysvětlili vše jemu, dozvěděli se, že v Narnii již několik let probíhá válka.

"Jakože je tu všechno jinak?" Zeptala se Jill, která nevěděla nic o tom, jak běží čas.
"Ale, to je takový maglajs s časama, že by se v tom nevyznal nikdo..." No a pak se šlo. Princ jim vysvětlil, že všechno způsobil nějaký lišák spolu s oslem, kteří ukradli lví hřívu a vydávali se za Aslana.

Všichni museli bojovat za Narnii tak, jako ještě nikdy a Eustác se obával nejhoršího. Bál se smrti, ale podle toho, co věděl, jeden člověk již v Narnii zemřel. Ptal se všude možně, jestli někdo náhodou něco neslyšel o dávné bojovnici.

Věděl, že teď jim může pomoct jen Lili, která v Narnii je již velmi dlouho. Nevěděl, jestli ještě žije, tady uběhlo stovky let, zatímco on zestárl jen o chvíli. S Jill a pravděpodobným potomkem Kaspiana se Eustác vydal hledat kamarádku.

Chodili lesem tak dlouho, že měli pocit, že jim snad upadnou nohy, a navíc už ani nevěděli, kudy se z lesa dostanou. Několik dní byli na cestě a už měli jen velmi omezené zásoby jidla. Eustác byl v Narnii už několikrát, dokonce měl pocit, že to tam dobře znal, ale za těch mnoho let se změnilo hodně věcí. Stromy, které si pamatoval tam nebyly, místo nich stály nové. Vedle hlavy Jill se do stromu zabodl Narnijský šíp s červeným koncem. Všichni se zastavili a dívali se směrem, odkud šíp přiletěl.

Dříve to bylo nejpoužívanější šípy, ale teď, teď už je nikdo neměl.