𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

KAMENNÝ STŮL

Petr, Lucie, Zuzana a bobrovi mezitím dorazili až do takzvaného Aslanova tábora. Přivítaly je fanfáry a spousta zvláštních zvířat, nebo jiných tvorů. Vesměs všichni byli postavení v řadě před barevným stanem uprostřed celého tábora.

Ze stanu náhle vylezl Aslan. Nebyl to člověk, nýbrž lev. Velký lev se zlatou hustou hřívou a milým a spravedlivým pohledem. Tři sourozenci a bobrovi se vydali uličkou lemovanou zvířaty i lidmi směrem k opravdovému králi Narnie.

Těsně před ním poklekli a Petr se opřel o svůj meč.
"Povstaňte" ozval se hlas. Byl to přísný a přesto tak milý hlas, až to sourozence zarazilo. Nakonec tedy povstali.

Mezitím se královna se dvěma zbylými dětmi hnala směrem k řece. Tam se totiž dostali její vlci, ale dál už ne, protože skončili v ledové vodě. Vystoupila ze saní a děti vytáhla za uši ven.

Už se ani nepokusili naznačit odpor. Nemělo to cenu a oba to věděli. Už se nedrželi za ruce, protože už nebyla taková zima. Kolem byla tráva a Lili byla nadšená, že ji po tak dlouhé době vidí.

Tušila, že se ostatní dostali k Aslanovi a ačkoliv nebyla ráda, že s nimi není, teď ji napadlo, že se tam možná brzy dostanou a pokud ne, zemře jako zrádce. Věděla, že se nemohla dostat z téhle situace živá, přeci jen, kdokoliv se spolčil se špatnými byl nakonec potrestán, ale ona prostě nevěřila, že by mohla být nazvaná zrádcem, byla přesvědčená, že za to, s kým byla donucena spolupracovat, nemůže.

Královna přikázala vlkům, aby přinesli lišáka, který jim podle všeho řekl falešné informace. Vytáhla svojí hůlku a namířila ji na lišáka. Edmund v náhlém návalu odporu řekl hlasité NE.

To neměl dělat, neboť královna se neslitovala a za chvíli měla před sebou kamennou sochu bývalého živočicha. Otočila se na Edmunda s velmi naštvaným výrazem, až se hoch lekl.

Než mu však stihla vrazit facku, Lili její ruku zachytila, čímž si od ní vysloužila velmi, velmi naštvaný pohled. Už se napřahovala, ale pak si to nejspíš rozmyslela. Na tohle neměla čas.

Vyrazila zpět k sáním a děti táhla za límec za sebou. Jakmile nasedla dala rozkaz a sáně se rozjely ke kamennému stolu, kde se měl nacházet Aslan.

Jakmile dorazili, obě děti se rozběhli pryč k ostatním. Jadis se zatím schovala s Aslanem do stanu a o něčem diskutovali.
"Jak jistě víš, každý zrádce je můj, chci toho kluka"

Řekla jakmile vystoupila ze stanu a ukázala na Edmunda. Neukázala Lili, protože ta jí nic neřekla a v ničem ji ani nepomohla. Tentokrát však Lili nečekaně vystoupila z řady a poklekla před oba vládce.

"Nechte ho jít, a vemte si mě" Edmund na ni zůstal zírat se strachem v očích. Byla to jediná osoba, která se pro něj kdy rozhodla obětovat a on nevěděl jak reagovat.

Aslan si Lili prohlédl, a pak opět zalezl do stanu následován Jadis. Lili začínala mít pocit, že ti dva nakonec začnou spolupracovat, když spolu tak nadšeně diskutovali. Edmund mezitím přišel k Lili.
"Proč bys to jako dělala? Co když tě zabije?"
"Furt je to lepší, než zabít tebe, ty máš aspoň rodinu." Všem sourozencům došlo, že snad poprvé vůbec mluvila o rodině.

"Ty máš taky určitě nějakou rodinu" řekl Petr, ale Lili jen zavrtěla hlavou.
"Víš proč jsem vlastně tentokrát přijela za profesorem? Poněvadž on je moje jediná rodina, táta šel do války a den před tím, než jsme se potkali v kupé nám přišlo oznámení, že ho zastřelili a máma mě poslala pryč...nevím, co se s ní stalo ale už mě nechce vidět. Asi byla prostě naštvaná. Občas se to stane."

To už ale Aslan opět opustil svůj stan a prohlášením všem vrátil zpět dech.
"Ten kluk je volný a ta holka taky" všichni opět začali slavit. Nevěděli, pro co se vládci rozhodli. Kdyby to věděli, neslavili by.