𝔑𝔢𝔧𝔰𝔦 𝔓𝔯𝔞𝔳𝔶́ 𝔑𝔞𝔯𝔫𝔦𝔞𝔫

KABÁT

Ráno se všichni vydali ven. Hráli všechny možné hry, chvíli  na schovávanou, chvíli na babu, nebo kuličky, lezli po stromech, koupali se v potůčku, který jim Lili ukázala a pobíhali po pozemku. Pak se rozhodli, že si zahrají s míčem a dřevěným prknem. Jeden člověk házel míč a ten druhý no odpálil. Na řadě byl Edmund. Zvedl dřevěné prkno. Ve skutečnosti vůbec nechtěl být venku, ale Zuzka ho donutila. Když si pak jeho starší sestra stoupla naproti, aby mu míček nadhodila, Edmund se zamračil. Soustředil se na míček, nejspíš to byla část jeho pýchy a nebo se jen předváděl. Jakmile se k němu míček dostal, napřáhl se a největší silou, kterou dokázal najít udeřil do bílého předmětu.
No a tak se stalo, že Edmund nedával pozor a míč odpálil přímo do okna, které rozbil. Všichni byli okamžitě na nohách a běželi se podívat, co za škody Edmund způsobil.

Okno bylo rozbité a několik věcí popadaných okolo, včetně jednoho z velmi ceněných brnění. Z chodby se ozvaly kroky následované hlasem paní McReed. Děti se na sebe ohlédly a okamžitě vyběhli opačným směrem, než přicházela a snažili se někde schovat. Kroky jakoby je pronásledovaly všude, kam běželi, až zaběhli do místnosti, která byla až na skříň prázdná.

Lili, Lucka a Edmund tam hned zaběhli a Petr se Zuzanou, když slyšeli kroky taky. Uvnitř skříně bylo pro pět lidí moc málo místa. Neustále tam někdo do někoho strkal a stále se ozývalo něčí klení, když si šlapali na nohy. Úplně vzadu se nějak ocitl Petr se Zuzkou a ostatní je stále tlačili taky kde by podle všeho měla být zeď. Jenže nebyla. Oba propadli na druhou stranu přímo do sněhu. Chvíli se rozhlíželi, bylo pro ně těžké tomu uvěřit. Lucka, Edmund a Lili je přeskočili a vyběhli do sněhu. Dva nejstarší se stále ještě nerozkoukali a snažili se postavit. Petr se postavil jako první a pomohl na nohy i své sestře. Jen byli oba na nohou, Peterovi na zádech přistála sněhová koule vyslaná Luckou. Začala sněhová bitva, které se Edmund nezůčastnil.

Jakýmisi posunky informoval Lili, aby šla za ním.
" Musíme je nějak dostat ke královně" zašeptal jí, aby je ostatní nezaslechli.
"Jak to chceš udělat?"
" Sleduj... CO se Tu trochu porozhlédnout?" řekl už nahlas. Všichni souhlasili. Petr vytáhl ze skříně kabáty, na Edmunda zbyl bohužel holčičí, což se mu vůbec nezamlouvalo a Lucka je vedla někam po cestě.

Lili si domyslela, že jdou za faunem. Bydlel ve skalách. Lucka šla sebevědomě pořád dál, ale jakmile uviděla vyražené dveře uprostřed skály, kde faun bydlel, okamžitě se rozeběhla. Všichni šli za ní. Uvnitř bylo všechno rozházené a rozbité. Na sloupu byl papír, který informoval o zatčení.

Zvenku se najednou ozvalo Pst. Všichni se lekli a vyhlédli ven ze dveří. Papír s vyhláškou vypadl Petrovi z ruky. Zvuk se ozval znovu a když vylezli ceny zjistit, co se děje, všimli si, že to dělá pták. Vydali se za ním. Pták se vždycky zastavil na nějaké větvi a sledoval, jestli ho stále následují. Šli vším možným, až narazili na bobra. Ano, skutečně narazili na malé zvíře, které tam jen tak stalo a čekalo, než k němu dojdou. Petr na něho nejdříve zkoušel jakési podivné praktiky, které se dělají na psy.

Jenže on se na ně jen podíval a pak promluvil. Všichni se zadrhli. Nikdo nečekal, že by mohlo to zvíře promluvit lidskou řečí. Chtěli se ho zeptat na spoustu věcí, ale on je jen umlčel s tím, že je můžou poslouchat stromy a rukou jim pokynul, aby šli za ním.

Bobr je odvedl až k jezeru. tam měl svůj dům. Všichni se vydali dolů za bobrem až došli k jeho domu. Lili a Edmund se stále otáčeli směrem, kde se nacházel královnin zámek a snažili se vymyslet způsob, jak tam všechny dostat.